Děti přijely na letiště společně s ředitelem Dětského domova v Opavě Danielem Víceníkem, který je doprovodil spolu s dalšími členy týmu. Pro většinu z nich byla návštěva letiště i samotné létání úplně novým zážitkem.

„Na letišti většina dětí nikdy předtím nebyla. Už čtrnáct dní dopředu se nemohly dočkat. Některé vstávaly ve čtyři hodiny ráno, přestože jsme odjížděli až v šest. Bylo vidět, jak moc se těší,“ říká Daniel Víceník.

Protože pro nejmenší děti by byl program ještě příliš náročný, byla vybrána skupina dětí mladšího školního věku. I tak byl jejich den plný emocí, objevování a radosti.

Letadla, motokáry i první splněné sny

Na letišti v Hronově čekal na děti atraktivní program. Připraveny byly dvě sportovní letadla Samba, legendární letoun Andula a také simulátor jízdy motokár.

Děti se postupně střídaly v letadlech Samba, kde si mohly vyzkoušet svůj první skutečný let. Ještě před vzletem absolvovaly krátké školení vedené způsobem, kterému rozuměly. Piloti jim vysvětlili, jak letadlo funguje, proč má křídla, jak probíhá vzlet a přistání a co je během letu čeká.

Zatímco jedna skupina létala, ostatní děti si užívaly simulátor jízdy motokár. O ten se staraly dvě instruktorky, které samy aktivně motokáry jezdí. Dětem předaly své zkušenosti, ukázaly jim základy závodní jízdy a přiblížily jim svět motorsportu. Nechyběl ani fotbal a další společné aktivity.

Po individuálních letech následovalo společné občerstvení v podobě pizzy a vyvrcholením celého dne byl společný let všech dětí legendární Andulou.

Možná jednou budu pilotem

Nejsilnější okamžiky často přicházejí v jednoduchých větách. Po přistání jedno z dětí s nadšením řeklo:

„Bylo to super. Nikdy jsem neletěl.“

Právě takové momenty jsou hlavním smyslem projektu Piloti dětem – ukázat dětem nové možnosti, probudit v nich sny a dát jim pocit, že i jejich budoucnost může mít mnoho podob.

Piloti dětem jako putovní symbol dobrých skutků

Karel Průša chce, aby tato akce nebyla pouze jednorázovým počinem. Proto nechal vytvořit logo Piloti dětem, které má fungovat jako putovní symbol a motivovat další firmy, podnikatele i organizace k podobným aktivitám.

„Tento projekt nevznikl proto, abychom uspořádali jednu hezkou akci a tím skončili. Chtěl bych, aby logo Piloti dětem putovalo dál a stalo se symbolem toho, že firmy mohou dělat něco dobrého a věnovat svůj čas dětem. Každý máme něco, co můžeme nabídnout – někdo letadla, někdo sport, umění, řemeslo nebo své zkušenosti. Nemusí to být finančně náročné. Důležité je vytvořit dětem zážitek a vykouzlit jim úsměv na tváři,“ říká Karel Průša.

Iniciativa Piloti dětem, realizovaná v rámci nadačního fondu Czech2Space, chce propojovat lidi, firmy a organizace, které věří, že společenská odpovědnost není jen o finanční pomoci, ale také o osobním zapojení, věnovaném čase a sdílení vlastních zkušeností.

Jedno odpoledne může změnit dětský pohled na svět. Jeden zážitek může inspirovat nový sen. A jeden úsměv může být začátkem něčeho velkého.

Na realizaci prvního ročníku se podílel především nadační fond Czech2Space, dále Aeroklub Hronov, Brute a společnost Elio Jet.

Projekt Piloti dětem přináší jednoduché poselství:

Dělejme věci, které rozdávají dětem radost.

Článek Piloti dětem: Karel Průša chce inspirovat firmy k rozdávání dětských úsměvů se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Výstava putuje napříč Českou republikou a v každém městě vytváří jedinečnou atmosféru. Jadran Šetlík na vernisáže osobně zve představitele měst a regionů, osobnosti byznysu, kultury, umění i veřejného života. Vzniká tak výjimečný prostor pro setkávání lidí, kteří ve svých oborech představují skutečné autority a inspiraci pro další generace.

Každá zastávka však přesahuje rámec běžné výstavy. Večer otevírá koncertní program, který okamžitě vtáhne publikum do děje a navodí slavnostní atmosféru. Následně přichází samotný autor, který návštěvníky provází expozicí. S klidem, noblesou a mimořádným citem pro detail představuje jednotlivé portréty, jejich příběhy i momenty jejich vzniku. Z obyčejné vernisáže se tak stává hluboký a inspirativní zážitek.

Hudební složka večera hraje zásadní roli v jeho výjimečnosti. Pravidelně zde vystupuje sopranistka Michelle Katrak, jejíž hlas dodává večerům silnou emocionální hloubku, a tenorista Miguelangelo Cavalcanti. Hudební program doplňuje pianistka Laďka Kaspříková a harfistka Hedvika House Bacha. Jejich společná vystoupení patří k okamžikům, které si publikum odnáší dlouho poté.

Mezi osobnostmi, které projekt podporují a účastní se jeho společenských setkání, nechybí ani světově uznávaný tanečník, choreograf a náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček.

Tento rozsáhlý a ambiciózní projekt by však nebylo možné uskutečnit v takovém rozsahu bez klíčové podpory významného partnera – Trinity Bank. Právě její dlouhodobé zapojení umožňuje realizaci celorepublikové putovní výstavy, propojení regionů a vznik platformy, která dává prostor inspiraci, kultuře i mezigeneračnímu dialogu.

Samotný projekt stojí na silných lidských příbězích napříč generacemi. Vedle mladých talentů se před objektivem Jadrana Šetlíka objevují osobnosti, které formují českou kulturní, sportovní i společenskou scénu. Každý portrét je samostatným vyprávěním o cestě, která vede k úspěchu, ale i o překážkách, které ji formují.

Ve stopách vzorů není jen výstava. Je to tiché zastavení v rychlé době – připomínka, že skutečné vzory existují a že jejich příběhy mají sílu měnit pohled na svět.

Magazín Prestige vnímá projekt Ve stopách vzorů jako iniciativu, která přirozeně rezonuje s jeho hodnotami – tradicí, stylem a výjimečností. Připomíná, že úspěch není jen o výsledku, ale především o cestě, která k němu vede, a o lidech, kteří nás na ní inspirují.

Článek Ve stopách vzorů: Projekt, který inspiruje napříč Českou republikou se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ve výjimečném prostředí kliniky Galen Clinic proběhlo další setkání z cyklu Manažerské etudy, tentokrát na velmi silné a aktuální téma: kde se výkon láme a začíná vyčerpání.

Večerem provázela skvělá moderátorka Ladislava Fialová, která citlivě a zároveň věcně vedla rozhovor s hostem Lukášem Víškem, ředitelem produktového řízení a strategie společnosti ERA a.s.

Lukáš Víšek otevřeně sdílel svůj osobní příběh momentu, kdy už nebylo možné pokračovat stejným tempem dál. Následovalo období zastavení, odstupu a hlubokého přehodnocení – včetně týdenního pobytu ve tmě, který se stal zásadním bodem jeho vnitřní proměny i změny přístupu k práci a leadershipu.

Silným poselstvím večera bylo připomenutí, že manažeři i lídři jsou především lidé. Nemusí zvládat vše sami. Naopak – klíčovou dovedností moderního leadershipu je schopnost delegovat, důvěřovat svému týmu a nebýt na vše sám.

Diskuse otevřela důležitá témata o tlaku na výkon, hranicích kapacit i o tom, jak zásadní roli hraje důvěra v lidi kolem nás. Skutečný výkon totiž nevzniká přetížením jednotlivce, ale dobře fungující spoluprací.

Děkujeme organizátorům za inspirativní setkání, které připomnělo, že síla lídra není v tom zvládnout vše, ale v tom umět vytvořit prostor, kde mohou růst i ostatní.

Článek Manažerské etudy: Na hraně – když výkon začne ničit výkon se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

🖊 Ivana Bednářová   |   Jadran Šetlík, Adam Kolerus

Jaká letadla používáte a na jaké destinace se zaměřujete? 

My dnes stavíme jádro našeho provozu na letounu Embraer Phenom 300E – jde o stroj s doletem přibližně 3 500 kilometrů, který ideálně pokrývá naše hlavní trasy po Evropě. Průměrné stáří letadel naší flotily je jeden rok. Nejčastěji létáme na ose Londýn–Kypr–Egypt, dále do zemí Maghrebu, tedy severní Afriky včetně Maroka, a také na Kanárské ostrovy. Naší strategií je dnes soustředit se na kategorii tzv. super light jet – tedy letadel s doletem do zhruba 3 500 kilometrů pro přibližně osm cestujících. Představují totiž velmi efektivní formu „smart létání“ – z hlediska poměru ceny a výkonu jde o ideální řešení, i když se stále pohybujeme v prémiovém segmentu.

Jak se pohybují ceny, abychom si udělali obrázek, kolik stojí například plus minus cesta na Kypr?

Cena jednosměrného letu pro osm osob začíná na 15 tis. EUR. Vždy záleží na délce letu nebo specifických požadavcích klientů. Létání v kategorii super-light jet se stává stále dostupnějším. Zejména po covidu si lidé uvědomili, že soukromé létání není tak nedosažitelné, jak se dříve zdálo. Stále více klientů si tak dopřeje například dva lety ročně – a tento trend bude podle nás dál růst. Potenciál českého trhu je v tomto ohledu opravdu velký. Už dnes je Česká republika v rámci regionu poměrně silným hráčem – v Česku je registrováno zhruba 80 business jetů. 

Kolik máte letadel k dispozici teď a kde vidíte problémy?

Aktuálně máme čtyři letadla a v příštím roce plánujeme flotilu rozšířit o další dva stroje. Obecně je dnes ale letectví výrazně limitováno nedostatkem kapacit – chybí kvalifikovaní lidé napříč oborem, od pilotů a palubního personálu až po techniky a dispečery. Problémy jsou i na straně výrobců, kde dochází ke zpožděním v dodávkách. Zároveň ale víme, jak opatrně je potřeba k tomu přistupovat – během covidu došlo k masivnímu propouštění a následný návrat do plného provozu byl velmi komplikovaný, protože se řada lidí do oboru už nevrátila. Personální krize je tak v letectví stále velmi aktuální.

Kromě vlastních letů se chcete zaměřit i na aircraft management. Co si pod tím lze konkrétně představit?

Jde o službu pro klienty, kteří vlastní letadlo, ale nechtějí se starat o jeho provoz. My jim zajistíme kompletní správu – od posádky přes údržbu až po plánování letů. Klient tak má jistotu, že kdykoliv potřebuje letět z bodu A do bodu B, vše za něj zajistíme a letadlo je plně k dispozici. Je to komplexní služba, která je na první pohled těžko uchopitelná, ale zároveň velmi perspektivní a v zahraničí běžně rozšířená.

Chtěl jste být vždycky pilotem, nebo vás to táhlo i jinam? Co vás na této práci baví? 

Od malička jsem chtěl být pilotem, rozhodl jsem se nakonec pro létání na byznys jetech. Je to moc zajímavý segment s pestrým provozem, zajímavými destinacemi. Často ani nevíme, kam poletíme odpoledne. Stává se, že jsme na hotelu, jdeme na procházku nebo na oběd, a najednou zazvoní telefon: „Sbírejte se, letíte do Londýna.“ Na začátku kariéry mi to připadalo téměř nepředstavitelné. Musíme být připraveni kdykoliv a za téměř jakéhokoliv počasí, samozřejmě v rámci přísně hlídaných pravidel odpočinku a bezpečnosti. 

Jak vypadá váš typický  klient?

Pokud bych měl popsat typického českého klienta, je to většinou podnikatel nebo manažer ve věku 40+, se zajímavou profesí, který si jednou či dvakrát ročně dopřeje s rodinou výlet – skutečný zážitek. Náš byznys totiž stojí především na emocích. Lidé od nás neočekávají jen přepravu z bodu A do B, ale unikátní zážitek, něco „navíc“, co jim zůstane v paměti. Současně je pro naše klienty naprosto klíčová maximální diskrétnost, na které si zakládáme a kterou důsledně dodržujeme. 

Jakým způsobem si vás lidi najdou? 

V našem segmentu je byznys hodně postavený na B2B spolupráci – spolupracujeme s brokery, kteří mají přímý kontakt s klienty. Samozřejmě se snažíme získávat i B2C klienty, což je výrazně náročnější, protože jsou obecně konzervativní. U B2B spolupráce je problém v tom, že broker často nemá plnou kontrolu nad produktem a kvalitou služeb, které klient očekává. Já osobně potřebuji mít produkt plně pod kontrolou – musím vědět, kdo je můj klient, jaké má očekávání, a garantovat služby přesně tak, jak je slíbím. Publikum je vždy klíčové a detaily nelze podcenit. 

Čím  jsou vaše lety výjimečné? 

Vždy říkám těm, které školím ohledně našeho produktu, že pro byznys – a obzvlášť pro ten náš – existuje jeden zásadní orgán: oko. Klient pozoruje a vnímá každý detail. Ďábel je ukrytý právě v detailech a všechno musí hrát dohromady. Celý proces od A do Z musí ladit – od akvizice, obchodní komunikace s klientem i brokerem přes přípravu letu a catering až po palubu, posádku a přístup personálu.

Také  jsem se dočetla, že máte na palubě svůj parfém, vyvinutý pro své klienty. 

Ano, čich má nejdelší paměť ze všech smyslů. Vůně a pachy si pamatujeme celý život a vždy je máme spojené s emocemi. Když ucítíte určitou vůni – ať už z dětství, nebo vůni partnera – okamžitě si něco vybavíte. Proto jsme se rozhodli, že naše letadla musí mít vlastní vůni. Klient ji navíc dostane domů jako dárek, a vůbec nezáleží, kam si parfém dá – do obýváku nebo na toaletu. Důležité je, že když ucítí tu vůni, vyvolá u něj vzpomínku a emoci spojenou s naším letem.

Jak byste tedy specifikoval svoji roli – jste spíš manažer, mentor nebo pilot?

Nejvíc se vidím jako mentor, vizionář a manažer. Pilotní činnost pro mě dnes už stojí více v pozadí,  což je přirozený vývoj. Létání je krásné, ale nevadí mi, když třeba několik týdnů  neletím. Mám čas být víc s dětmi, věnovat se firmě a vlastním projektům. Dnes se už musím více věnovat přímé komunikaci s kolegy a řízení firmy než vlastnímu létání. Je to prostě přirozený posun člověka – zkušenosti a strategická práce mají pro mě nyní větší hodnotu než samotné lety.

Máte nějaký osobní sen spojený s prací?

Můj sen je trochu vyšší – chtěl bych, až půjdu do důchodu, moci se ohlédnout a říct, že po mně něco dobrého zůstalo. Rád bych, aby za mnou zůstalo třeba 50 provozovaných letadel a 200 pilotů, kteří si řeknou: „Super, díky, že jsi nám umožnil práci, která nás živí a baví.“

Článek Karel Průša: „Neprodáváme let. Prodáváme emoci.“ se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

🖊 redakce  |   archiv Imperial café

Dolce představuje spojení tradičního cukrářského řemesla a precizní organizace profesionální gastronomie. Právě zde se připravují sladké i slané produkty, které následně putují do restaurací spojených se jménem šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. Každý dezert, koláč či kousek pečiva je výsledkem práce týmu cukrářů a pekařů, kteří kladou důraz na kvalitu surovin, techniku i detail.

Projekt Café Imperial Dolce vznikl jako přirozené pokračování dlouhodobé snahy soustředit výrobu cukrářských výrobků a pečiva na jedno specializované místo. Díky tomu může celý tým pracovat v prostředí navrženém výhradně pro precizní výrobu – od přípravy těst přes jemné krémy až po finální dekorování dezertů. Výsledkem je stabilní kvalita, která je v profesionální gastronomii zásadní.

Cukrařina je disciplína, která vyžaduje přesnost, zkušenost i cit pro chuť. V Café Imperial Dolce se proto pracuje především s kvalitními surovinami – pravým máslem, čokoládou, ořechy, vanilkou i sezónním ovocem. Vedle klasických dezertů zde vznikají i moderní cukrářské kreace inspirované současnými trendy evropské pâtisserie. Dezert dnes totiž není jen sladkou tečkou na závěr jídla, ale plnohodnotným gastronomickým zážitkem, který musí oslovit chuť i oči.

Výsledky této práce mohou hosté ochutnat ve třech výrazných pražských restauracích. Legendární Café Imperial na Poříčí patří mezi ikonické podniky metropole. Interiér s bohatou keramickou výzdobou a mozaikovým stropem z roku 1914 vytváří atmosféru prvorepublikového „grand café“, které si zachovalo svou eleganci i společenskou tradici. Dnes zde hosté nacházejí moderní interpretaci české kuchyně, postavenou na řemesle, kvalitních surovinách a silné chuti.

V historickém centru Starého Města se nachází restaurace Divinis, která patří mezi nejrespektovanější italské podniky v Praze. Elegantní interiér navržený italským architektem Lucianem Belcapem doplňuje kuchyně založená na autentických receptech, čerstvých surovinách a domácích těstovinách. Restaurace je dlouhodobě oceňována průvodcem Michelin a pravidelně získává ocenění Bib Gourmand za výjimečný poměr kvality a ceny.

Třetí adresou je Next Door by Imperial, modernější a uvolněnější koncept v těsném sousedství Café Imperial. Restaurace propojuje tradiční českou kuchyni s dynamickým stylem současné gastronomie. Otevřená kuchyně umožňuje hostům sledovat přípravu jídel přímo v sále a rychlý servis reaguje na tempo dnešní doby. Díky tomu je Next Door oblíbeným místem pro pracovní obědy i večerní setkání.

Vedle dodávek pro restaurace má Café Imperial Dolce ještě jednu důležitou roli. Provozuje vlastní internetový obchod, který si během krátké doby získal velkou oblibu zákazníků. Ti si zde mohou objednat celé dorty, koláče, sladké boxy nebo sezónní speciality. Propojení tradiční cukrařiny s moderním online prodejem tak přináší nový způsob, jak si kvalitní dezerty dopřát doma nebo při slavnostních příležitostech.

Café Imperial Dolce dnes funguje jako nenápadné, ale zásadní zázemí několika významných pražských restaurací. Z místa, které hosté většinou nevidí, odcházejí každý den dezerty a pekařské výrobky, jež dotvářejí gastronomický zážitek v Café Imperial, Divinis i Next Door by Imperial. A právě zde se potvrzuje jednoduchá pravda: i v době moderních technologií zůstává základem úspěchu poctivé řemeslo.

Článek Sladké srdce pražské gastronomie se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Naše magazíny jsou nyní k dispozici hostům v exkluzivních prostorách:

• Mastercard Lounge – Terminál 1, Letiště Václava Havla Praha
• Mastercard Lounge – Terminál 2, Letiště Václava Havla Praha
• Erste Premier Lounge – Terminál 2, Letiště Václava Havla Praha
• Raiffeisenbank Lounge – Terminál 2, Letiště Václava Havla Praha
• VIP Service Club Continental – Letiště Václava Havla Praha
• Mastercard Caproni Lounge – Letisko M. R. Štefánika Bratislava

Právě zde má PRESTIGE své přirozené místo.

Naši čtenáři jsou podnikatelé, investoři, majitelé firem, lídři i osobnosti veřejného života. Lidé, kteří tvoří hodnoty, určují směr a pohybují se v prostředí vysokých nároků na kvalitu, diskrétnost a úroveň.

Strategický krok v rozvoji značky

Partnerství se společností Letiště s.r.o. představuje významný milník v růstu značky PRESTIGE.

Tímto krokem:

• posilujeme naši přítomnost v prémiovém segmentu
• rozšiřujeme distribuci mezi bonitní mezinárodní klientelu
• vytváříme další silnou platformu pro naše obchodní partnery

TRADICE. STYL. VÝJIMEČNOST.

Vstup do VIP letištních salonků není pouze distribučním rozšířením. Je to jasné vyjádření pozice.

PRESTIGE patří tam, kde se setkává byznys, kapitál a světový rozhled.

A právě tam nás od ledna najdete.

Článek PRESTIGE patří tam, kde se rozhoduje se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Hucul – malý, odolný a neuvěřitelně věrný kůň z karpatských hor. Po staletí sloužil lidem v nejtěžším terénu a dnes si získává srdce jezdců po celé Evropě.

HUCUL – Kůň s duší hor

Skromnost, odvaha, důstojnost, věrnost, pracovitost a kamarádství – to všechno se vejde do těla malého, ale neuvěřitelně silného koně z karpatských hor. Hucul není jen „kůň“. Je to osobnost. Umí se na vás podívat tak, že máte pocit, že ví, co cítíte a o čem přemýšlíte. A když mu dáte čas a důvěru, otevře vám své srdce a stane se součástí vašeho života. Vznikne tiché přátelství – na celý život.

Zrozený v horách, vychovaný příběhy

Huculové se zrodili tam, kde jsou zimy dlouhé, léta krátká a cesty strmé a kamenité. Po staletí vozili obyvatele karpatských vesnic do míst, kam by se jiný kůň neodvážil. Bez problémů nosili těžká břemena, překonávali rozvodněné potoky a jistým krokem stoupali po úzkých horských stezkách.

Dnes už ho nepotkáte s těžkými pytli mouky a zbožím na hřbetě. Častěji ho uvidíte na pastvinách, jak klidně stojí ve větru. Ale stále z něj vyzařuje ta samá síla, vyrovnanost a odhodlání. A když se na vás podívá, víte, že tenhle kůň v sobě nosí staletí příběhů. A žádný z nich nebyl lehký.

Každé hříbě je malý zázrak

Po druhé světové válce to vypadalo, že hucul navždy zmizí. Nevhodné křížení a úbytek původních stád málem znamenaly konec. V 70. letech se ale několik nadšenců rozhodlo, že to nedopustí. Objížděli stáje a pastviny po střední Evropě, vybírali poslední čistokrevné jedince a skládali zpět mozaiku jedinců vhodnou k chovu. Díky nim hucul nepatří minulosti.

Dnes je v Česku zapsán jako chráněný genový zdroj – a každé nové hříbě je malý zázrak. Živý důkaz, že skutečné hodnoty neztrácejí význam. Ani časem.

Kůň, co zná cestu i tam, kde žádná není

Hucul nezná slovo „nejde to“. Vezme vás tam, kde začíná opravdové dobrodružství. Cestičkou sotva širší než hřbet, kamenitým srázem, hustým lesem nebo klidně potokem, který včera ještě netekl. Cítí nebezpečí dřív než vy. Nezpanikaří. Jen se rozhlédne a zvolí jinou cestu. Bez řečí, s rozvahou.

Potřebuje ale vědět, že mu důvěřujete. Je zvyklý žít ve stádě, kde jsou pravidla jasná a vztahy pevné. A od člověka čeká totéž – čitelnost, spravedlnost a klidnou sílu. A když ji má, bude vám věrný až do posledního nádechu.

Parťák pro každého

Huculové jsou ideální pro pohodové vyjížďky, hipoterapii, práci v lehkém zápřahu i pro lidi, kteří se teprve učí jezdit. Se svými 140 cm v kohoutku nepůsobí hrozivě, ale jsou statní a bez problémů unesou i dospělého muže. Jsou skromní ve svých nárocích, nepotřebují luxusní stáj ani drahé krmení – stačí jim pastva a trochu minerálů.

Odkaz hor, který žije dál

Hucul je jedním ze čtyř původních českých plemen koní a zároveň ohroženým druhem uznávaným v celé Evropě. V Česku je už jen něco málo přes tři stovky chovných klisen – a každá z nich nese příběh. Paměť doby, kdy se koně měřili podle srdce, ne podle výstavních parametrů.

Na farmě v Krkonoších, ale například i v rodině Waisserových tenhle příběh žije dál. Tady huculové nacházejí domov. Nejen pastviny a péči, ale i lidská srdce, která rozumí. A možná i proto se říká, že když vám hucul jednou vstoupí do života… už ho nikdy nechcete pustit.

Fakta o huculu

•
Původ: oblast karpatského oblouku
(Česká republika, Slovensko, Ukrajina, Polsko, Rumunsko)

•
Historie: první písemné zmínky pochází ze 17. století, plemenná kniha ČR od 1982, dnes ohrožené a chráněné plemeno FAO

•
Povaha: Klidný, odolný, vytrvalý a věrný parťák

•
Výška: Přibližně 134–144 cm v kohoutku

•
Využití: Rekreační jízda a turistika, hobby sport, hipoterapie, lehký zápřah a tah

•
Chovatelé: Asociace chovatelů huculských koní (ACHHK), na mezinárodní úrovni HIF

•
Péče: Skromné nároky na krmení a ustájení, velmi zdravé a dlouhověké plemeno

Článek Hucul, kůň s duší hor se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Tato sportovní a společenská událost se v Chuchle Areně Praha koná každoročně v poslední červnové dekádě. Je absolutním vrcholem dostihového kalendáře, triumf v něm nesmazatelně zapíše jméno vítězného koně do historie a vystaví mu tu nejlepší možnou vizitku k pozdějšímu zařazení do chovu. 

Pro jeho jezdce, trenéra, majitele, chovatele a ošetřovatele je pak tou naprosto nejvyšší metou, jíž lze v dostihovém světě dosáhnout. Dotace (celkový součet cen v dostihu) činí dva miliony korun, čímž je České Derby nejbohatším klasickým dostihem střední Evropy a patří k regionálně nejbohatším dostihům vůbec. Je to nejprestižnější zkouška, které se dostihový kůň může zúčastnit jen jednou v životě, a to když je tříletý.

Historie Českého Derby započala v roce 1920 a ani války, přírodní katastrofy či pandemie nezabránily tomu, aby se tento výjimečný dostih uskutečnil v každé sezóně. Proto letos 22. června České Derby napsalo svou již 105. kapitolu. Před zcela zaplněnou tribunou hlavního českého závodiště se na start postavilo čtrnáct koní – sedm hřebců a sedm klisen, kteří na 2400 metrů dlouhé trati nabídli úchvatnou podívanou. Ve finiši měla nejvíce sil klisna Miss of Change, francouzská rodačka, reprezentující stáj MUDr. Evy Nieslanikové, trénovaná jejím otcem Miroslavem. Na triumfu měl lví podíl žokej Callum Shepherd, který právě kvůli Derby do Prahy přicestoval z Velké Británie.

Závěr nejprestižnějšího dostihu sezóny nabídl dramatickou koncovku, ve které se po strhujícím duelu těsně prosadila klisna Miss of Change a připsala si největší úspěch své kariéry. V sedle Miss of Change exceloval britský žokej Callum Shepherd, pro nějž šlo o první vystoupení v České republice, a samozřejmě se domů vracel nadmíru spokojený.

Článek České Derby pro Miss of Change se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Panattoni   |   Panattoni

Lehce kontroverzní titulek rozhovoru s Klárou Sobotkovou může znít přehnaně, ale konkurenceschopnost naší země v oblasti lákání nových investorů či možností pro expanzi lokálních firem se bohužel stále snižuje.

V developerské společnosti Panattoni působí Klára Sobotková od založení české pobočky v roce 2007. Dodnes nejvýše postavená žena v Panattoni aktuálně zastává pozici regionální ředitelky. Zaměřuje se na oblast západních Čech. Díky svým zkušenostem byla Klára v roce 2023 zvolena místopředsedkyní pro zahraniční investice ve Sdružení pro zahraniční investice AFI, kde reprezentuje Českou republiku na poli mezinárodních i domácích investičních aktivit a fór. Časopis Forbes ji letos již podruhé zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka a Česká manažerská asociace ji nominovala mezi dvacítku finalistů soutěže Manažer roku.

Čím se společnost Panattoni zabývá?

Panattoni je specialistou na výstavbu průmyslových nemovitostí na míru, takzvaných built-to-suit. Umíme uzpůsobit prostory podle požadavků našich klientů, aby v našich halách mohli dělat cokoliv, co potřebují. Nedodáváme tak pro naše klienty jen prázdné „krabice“, ale řešení přesně pro ně. Požadavky klientů jsou stále sofistikovanější a my s nimi, i s aktuální legislativou, musíme držet krok. Naše haly tak musí být nejen udržitelné z hlediska minimalizace dopadů na životní prostředí, ale nájemcům musí umožnit například instalaci automatizovaných a robotizovaných logistických řešení nebo sofistikovaných výrobních procesů. 

Není dnes udržitelnost jen prázdný pojem?

Pro naši společnost a drtivou většinu našich nájemců rozhodně ne. Svědčí o tom fakt, že jsme lídrem v udržitelné průmyslové výstavbě na českém trhu. Máme největší počet certifikovaných projektů jak podle počtu, tak podle zastavěných metrů čtverečních mezi všemi developery. Tak zaručujeme udržitelnost našich budov do budoucna, tedy že i v příštích desítkách let budou splňovat ekologické standardy a regulace.

Co brání rychlejší výstavbě?

Překážek, které zpomalují rozvoj průmyslových a logistických areálů, je několik. Od malé motivace obcí kvůli špatně  nastavenému rozpočtovému určení daní přes stavební a požární normy neodpovídající současným světovým trendům a technologickému vývoji po mizivou podporu ze strany ministerstev s roztříštěnými prioritami vinou absurdního resortismu. Pokud zastavíme rozvoj, staneme se skanzenem a budeme jen vzpomínat na historické úspěchy průmyslu v Čechách.

Přesto jste známá svým optimistickým pohledem na budoucnost.

Vnímám to tak, že průmyslové budovy jsou součást infrastruktury, bez které bychom ve 21. století nemohli fungovat. Síť průmyslových parků patří k infrastruktuře stejně jako síť dálniční, železniční nebo elektrická. Velká část veřejnosti haly často nechce ani vidět, ale vyrábí se v nich skoro vše, co máme na sobě nebo používáme při každodenní spotřebě. A když už to tak není, připravují se tam části pro následnou výrobu produktů. Nebo hrají roli přímo v naší spotřebě: balí se v nich zásilky, jsou to sklady, ze kterých se dováží zboží k vám domů, do restaurací nebo do obchodních center. Při diskuzi se zastupiteli, politiky a odbornou veřejností vidím v poslední době zřetelný posun vnímání průmyslových zón. Dochází jim, že budoucnost ČR bez fungujícího průmyslu, který u nás má navíc dlouhou tradici, není možná.

Článek Bez rozvoje průmyslu bude ČR skanzen se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ivana Bednářová  |  archiv Veolia Energie

Veolia Energie investuje v Česku 20 miliard korun do ekologické transformace. Ředitel skupiny Reda Rahma vysvětluje, proč je odklon od uhlí nevyhnutelný, jaké projekty už fungují a proč moderní podnikání znamená vytvářet hodnotu nejen pro akcionáře, ale i pro celou společnost.

V rámci strategického programu skupiny Veolia s názvem GreenUp počítáte v ČR s investicemi do odklonu od uhlí ve výši 20 miliard korun. Co vás k tak významné investici vedlo?

Je to jednoduché – svět se mění a my musíme s ním. Náš nedávný globální průzkum ukázal, že 89 % lidí si je jisto, že probíhá klimatická změna. Ale to není jen o ekologii. Je to o tom, že se mění celý svět byznysu. Firmy dnes čelí tlaku ze všech stran – zákazníci požadují udržitelná řešení, banky podmiňují úvěry splněním klimatických cílů, investoři se ptají na ESG strategie, emisní povolenky ovlivňují ceny energií. Kdo se nepřizpůsobí, nebude konkurenceschopný. My jsme se rozhodli být o krok napřed. GreenUp není jen strategický program, je to naše vstupenka do budoucnosti. 

Jak konkrétně vypadá tato transformace? Můžete nám přiblížit projekty, které už dnes mění realitu?

Příkladem je naše Elektrárna Kolín, kde jsme loni po 93 letech provozu přestali spalovat hnědé uhlí. Byla to symbolická chvíle – konec jedné éry a začátek úplně nové. Investovali jsme 250 milionů a přestavěli elektrárnu na biomasu, konkrétně na dřevní štěpku, která vzniká jako odpad při těžbě dřeva. Nebo naše teplárna v Přerově, kde k výrobě tepla využíváme vytříděný, již dále nerecyklovatelný komunální odpad – to, co by jinak skončilo na skládce. Ročně zpracujeme 70 až 90 tisíc tun odpadu a vyrobíme z něj teplo pro město Přerov plus elektřinu. To je cirkulární ekonomika v nejčistší podobě – odpad se stává zdrojem energie.

Ve Frýdku-Místku jsme také ukončili spalování uhlí v průběhu května loňského roku a nahradila jej kombinace zemního plynu a biomasy. V Karviné máme za sebou první etapu dekarbonizace, do loňského roku jsme zde nainstalovali pět plynových kotlů. Dalším krokem bude výstavba kotle na tuhá alternativní paliva, což je obdoba projektu z Přerova. Tento projekt vychází na zhruba sedm miliard korun, z toho více než polovinu pokryje dotace z Modernizačního fondu.

Jaké nové technologie a služby přinášíte na trh? Co konkrétně můžete nabídnout těm, kteří hledají moderní energetická řešení?

Darwin řekl, že přežívají ne ti nejsilnější, ale ti, kteří se nejlépe přizpůsobí změnám. A přesně to vidím dnes v byznysu. Žijeme v době, kdy být inovativní není jen módní, ale nezbytné pro přežití. Proto jsme nedávno, prostřednictvím koupě společnosti Advance Energo, posílili na poli energetických úspor se zárukou – takzvané EPC projekty. Představte si, že přijdeme za klientem a řekneme: „Ušetříme vám 30 % nákladů na energie, investici zaplatíme my a vy nám budete splácet z úspor.“ Psychiatrická nemocnice Bohnice je perfektní příklad – zde jsme navrhli a zrealizovali řešení, díky kterým nemocnice ušetří 30 % energie a téměř 15 milionů korun ročně.

Chtěl bych zmínit i náš program Domy sobě. Jde o fotovoltaické systémy pro bytové domy, kde společenství vlastníků může využít střechu svého domu pro výrobu elektřiny a snížit tak náklady na energie pro celý dům. Pracujeme na desítkách realizacích po celé republice. 

Firmy dnes už nejsou jen dodavatelé služeb, ale také partneři komunit. Jak se tohle odráží v práci Veolie?

Přesně tak to vnímáme. Nejsme jen dodavatel tepla, jsme součástí života měst a obcí. Partnerství pro nás znamená být tu pro komunity nejen v dobrých časech, ale i v časech zlých, pokud je potřeba. Když jsme loni na Moravě čelili povodním, které zatopily naše klíčové provozy, neřešili jsme jen technické problémy – řešili jsme, jak co nejrychleji vrátit lidem možnost se po náročném dni osprchovat teplou vodou. Naši lidé pracovali nonstop – mnozí i na úkor opravy vlastních zatopených domovů. 

Ale partnerství jde mnohem dál. Máme Nadační fond Veolia, který loni slavil už 20 let. Za tu dobu jsme podpořili projekty za více než 270 milionů korun. Není to jen charita – je to investice do budoucnosti regionů, kde působíme. Náš program STARTér je toho perfektním příkladem. Pomáháme malým podnikatelům a tradičním řemeslům přímo v Moravskoslezském, Olomouckém a Středočeském kraji. Od roku 2000 jsme mezi ně rozdělili téměř 126 milionů korun a podpořili vznik přes 2 500 nových pracovních míst. 

Podporujeme také vzdělávací programy, otevíráme naše provozy studentům technických škol a aktivně se účastníme akcí našich partnerských měst, ať už jde o dětské nebo sportovní dny, koncerty, nebo oslavy výročí.  Jsme partner, který tu chce prosperovat společně s komunitou. Když se daří městu, daří se i nám. Když investujeme do čistších technologií, zlepšujeme kvalitu života všech. To je ten pravý smysl moderního podnikání – vytvářet hodnotu nejen pro akcionáře, ale pro celou společnost.

Článek Zelená revoluce za 20 miliard: Jak Veolia mění českou energetiku  se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ivana Bednářová   | archiv Lucie Výborné

Lucie Výborná. Hlas, který známe z ranního vysílání Českého rozhlasu. Tvůrkyně televizní talk show. Žena, která se vydává na polární expedice, a přitom stojí nohama pevně na zemi jako máma a manželka. A nově také autorka své čtvrté knihy Nedokončená dobrodružství. Povídali jsme si o cestách, které neskončily podle plánu, i o malých radostech všedního dne.

Vaše čtvrtá kniha se jmenuje Nedokončená dobrodružství. Vždycky slýcháme o expedicích, které dopadly skvěle. Co vás vedlo k tomu psát právě o těch, které zůstaly „otevřené“?

Nepodařilo se mi dokončit cestu k jižnímu pólu, a protože součástí knihy je můj deník z polární expedice, zamyslela jsem se nad tím, jak mě lidé vnímají. Došlo mi, že většinou jako osobu, které se všechno povede, a tak jsem se do knihy rozhodla přidat i momenty, kdy se ne všechno dařilo podle plánu. 

V našem hezky zorganizovaném a dobře pojištěném světě se míra jistoty stále zvedá, ale na expedicích nebo výpravách se často věci dějí jinak, než je naplánováno. 

V knize je i příběh z Ladakhu, kde jsem měla být hlavní hrdinka příběhu, a nakonec jsem skončila jako ošetřovatelka v indické nemocnici, protože kamarád měl nehodu a nebylo, kdo by se o něj postaral. Sháněla jsem mu léky, jídlo a spala na jednotce intenzivní péče pod jeho postelí v podmínkách, které popisuji v knížce. Získala jsem ale daleko víc.

Vaše psaní začalo u knihy Fit maminka, hodně ženského a osobního tématu. Teď se dostáváme k polárním deníkům a extrémním výpravám. Jak se mění nejen vaše knihy, ale i vy sama?

Fit maminka je vlastně spíš naučná publikace – chtěla jsem v těhotenství cvičit, ale všichni mi říkali, že to nemám dělat. Kniha tohoto typu na trhu chyběla, tak jsem ji napsala já. Když bylo dceři deset let, začala jsem se vracet do hor.  A hory vás změní. Nejsem dobrodruh, jak mi občas lidé říkají. Miluju přírodu, její krásu v každém detailu, přemrzlé jeřabiny na stromech zakryté prvním sněhem, plavné kroužení dravců nad skalami, momenty, kdy stoupáte po zamrzlých pláních k alpskému vrcholu a sníh kolem vás se začíná třpytit v pastelových barvách úsvitu… Mám ráda zimu, ctím nepohodlí, protože i to mě částečně udělalo tím, kým jsem.

Kromě knihy vás teď vídáme i v televizní talk show. Jaké je to vést rozhovor před kamerami – je to jiné než v rádiu, nebo dokonce při psaní knihy?

Televizní talkshow je jiná disciplína. Víte, nemyslím si, že talkshow je nutně továrna na srandu a lidé mají každou minutu padat ze židle smíchy. 

Pořád mi jde o to, co se v dnešní době začíná obecně trochu vytrácet, a to je obsah. Ale v televizi na rozdíl od rádia mám hosty tři a je to vlastně společný rozhovor nás všech, protože hosty pojí jediné téma. 

Rozhovor v rozhlase nebo v mém podcastu jde víc na hloubku, je intimnější, může otevřít víc témat … je to prostě jinak.

Žijete velmi intenzivně – ráno rádio, rodina, cesty, televize a teď kniha. Máte nějaký svůj rituál, který vás vrací do klidu? Co je váš malý luxus všedního dne?

Procházka se psy! Meditace. Pomalé cvičení. Dobrá káva. Nečekaný úsměv. Hluboké nadechnutí. Dlouhý spánek. Věta, která mě donutí přemýšlet… Je toho moc! Vím, v jakém luxusu žijeme, uvědomuju si to každý den. Vím, že nic z toho netrvá věčně a nasávám i zdánlivě obyčejné momenty jako houba! 

Moc neposedím, mám obrovskou žízeň po životě. V samotě dlouhých pochodů na lyžích nebo jen tak s batohem si pak rovnám myšlenky a čistím hlavu. 

Někdy se mi po horách a mé přítomnosti v nich zasteskne tak intenzivně, že si musím přeorganizovat čas a jít se proběhnout po hřebenech Krkonoš. Vzduch je cítit podzimem, svítá a když nabírám do plic svěží a trochu mrazivý vzduch a nohy se rozběhnou, jsem ochotná uvěřit, že něco božského je i v nás.

Vaše kniha má v názvu „nedokončená“. Platí to i pro život? Je krásné, když některé věci zůstanou nedořečené?

Asi jak které a jak pro koho. V literatuře a ve filmu mě otevřené konce baví, dávají vám prostor pro vlastní řešení. Ale protože už pár měsíců intenzivně pracuji na podcastové sérii o paliativní péči, vím, že je dobré některé věci uzavírat, dokončit, dovysvětlit a zahojit. Moji hrdinové díky tomu vedou radostnější život a někteří daleko déle, než jim lékaři předpověděli. A víte co? Naše dobrodružství v životě stejně v nějakou chvíli zůstanou nedokončená, s tím je prostě třeba se smířit. I v nedokončeném je radost, laskavost, smích a třpytivé krystalky lidskosti.

Článek Lucie Výborná: Krása nedokončeného se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

PRVNÍ SETKÁNÍ S MORINGOU

Moringa olejodárná. Kdysi pro mě exotické slovo, dnes každodenní součást života. První zmínku o této rostlině jsem zaslechla v rozhovoru s jednou výživovou specialistkou. Mluvila o ní jako o „stromu života“, který podporuje imunitu, energii, metabolismus, a dokonce i hormonální rovnováhu. V té době jsem hledala cestu, jak přirozeně podpořit své zdraví a dodat tělu něco výjimečného. Začala jsem pátrat.

KVALITA NENÍ VŠUDE STEJNÁ

Po prvním nadšení ale přišlo zklamání. Moringa dostupná u nás (zejména ta z Indie) mě neoslovila. Působila mdlým dojmem, bez vůně, bez života. Intuitivně jsem cítila, že tohle není ta pravá moringa, o které mluvili odborníci. Špatnou kvalitu potvrdila i laboratoř, kde jsem moringu z Indie nechala testovat. A tak jsem hledala dál. Po mnoha rozhovorech, výzkumech a kontaktech s lidmi z různých koutů světa jsem se dostala až na Filipíny – do země, kde moringa roste divoce i na farmách, s úctou k přírodě a lidem.

Právě tam jsem objevila kvalitu, která mi dávala smysl – silně zelenou barvu, svěží vůni a znatelný účinek na tělo i mysl. A co víc – našla jsem i partnery, kteří moringu zpracovávají šetrně a s respektem k účinným látkám. Od té doby dovážím výhradně moringu z Filipín a spolupracuji s lékaři i terapeuty, kteří ji začleňují do své praxe.

LÉKAŘI, KTEŘÍ S MORINGOU PRACUJÍ

Jednou z nich je i MUDr. Jana Všetičková, vedoucí lékařka v Lázních Libverda, která moringu doporučuje svým pacientům jako součást komplexního přístupu ke zdraví:

„Moringa přirozeně vyživuje organismus a lze ji zařadit prakticky v každém věku i v rozličných životních situacích. Zvlášť přínosná je v období rekonvalescence – například po operacích kloubů, páteře nebo po úrazech, kdy její účinky bývají velmi dobře patrné.

S úspěchem ji zařazuji také při užívání moderních léků na podporu hubnutí. Pomáhá stabilizovat hladinu vitamínů a minerálů v těle, čímž přispívá k rovnováze trávení, které může být při rychlém váhovém úbytku narušeno. „Díky svému komplexnímu složení je tato rostlina dobře snášena a uživatelé u ní zpravidla zůstávají dlouhodobě,“ potvrzuje lékařka.

PODPORA VITALITY V KAŽDÉM VĚKU

Jedním z důvodů, proč se moringa stala mou srdcovou záležitostí, je její schopnost podpořit vitalitu i ve vyšším věku. Pomáhá snižovat zánětlivost, zlepšovat trávení, dodávat tělu antioxidanty a přirozeně regulovat hladinu cukru v krvi – což je mimo jiné klíčové i při hubnutí. Pro mnoho seniorů, které dnes potkávám, je motivací jednoduchá věc: nechtějí být závislí na lécích. Často vědí, že to bohužel bez nich nejde. Nicméně chtějí být soběstační, energičtí, mít chuť do života – a právě tady může být moringa velkým pomocníkem. Jde o jemnou, ale silnou podporu organismu bez chemie. Která sice může být dobrým služebníkem, ale špatným pánem… A právě moringa může snížit negativní dopad některých nezbytných léčiv a vést tak ke zlepšení kvality života.

MORINGA JAKO KAŽDODENNÍ SOUČÁST ŽIVOTA

Dnes si nedovedu představit den bez své dávky moringy – ať už v prášku, tabletách, nebo čerstvě přidané do smoothie. A neustále mě překvapuje, jaký má přesah – od podpory trávení přes psychickou pohodu až po zdravý spánek. Pro mě osobně je moringa symbolem návratu ke kořenům, k přírodě, která nám dává všechno, co potřebujeme – pokud ji posloucháme. A jestli něco vím jistě, tak to, že tělo je moudré – jen mu musíme dát šanci, aby mohlo fungovat naplno.

Autor: Ivana Bednářová 

Foto: archiv Ivany Bednářové a MUDr. Jany Všetičkové

Článek Moje cesta k morinze se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.