Prezident Asociace majitelů hradů a zámků Michal Farník odhaluje, jak se stará o české hrady a zámky a proč jejich historie láká i v moderním světě.
🖊 Ivana Bednářová | archiv Michal Farník
Jakou roli dnes sehrává Asociace majitelů hradů a zámků v ochraně a rozvoji historických sídel v České republice? Kolik objektů sdružuje a kdo za nimi stojí?
Asociace dnes funguje především jako platforma, která propojuje majitele historických objektů, sdílí zkušenosti a zároveň je zastupuje při jednání se státní správou. Nejde jen o ochranu památek jako takovou, ale o hledání rovnováhy mezi jejich zachováním a reálným, udržitelným provozem. Sdružujeme desítky objektů i jejich vlastníků a toto číslo postupně roste. Převážná většina majitelů je z České republiky, nicméně objevují se i zahraniční investoři. Rozhodující ale není národnost, nýbrž vztah k místu a ochota nést odpovědnost za jeho další existenci.
Veřejnost si často představuje život na zámku jako romantický sen. Jaká je realita a co je při obnově nejtěžší?
Realita je výrazně méně idylická. Historické sídlo je živý organismus, který vyžaduje neustálou péči, investice a čas. Vedle samotných rekonstrukcí je to každodenní provoz, administrativa, komunikace s úřady i hledání financování. Nejtěžší je právě kombinace všech těchto faktorů – vysoké náklady, složitá legislativa a dlouhodobost celého procesu. Bez trpělivosti a silné vize se do takového projektu nedá pustit. Romantika tam samozřejmě je, ale spíše v těch vzácných chvílích, kdy vidíte, že se památce vrací život.
Jaké modely využití dnes převažují a roste zájem o historické prostory?
Většina majitelů dnes volí kombinovaný model. Historické objekty slouží jako místa pro ubytování, kulturní akce, svatby či firemní setkání. Čistě soukromé využití je spíše výjimkou, protože ekonomicky je velmi obtížně udržitelné. Zájem o historické prostory přitom roste, zejména ze strany firem a institucí, které hledají autentické prostředí s atmosférou a příběhem. Právě tato autenticita je dnes obrovskou hodnotou, kterou moderní prostory nedokážou nahradit.
Vy sám jste majitelem zámku Neustupov. Co vás k tomuto projektu přivedlo a co vás motivovalo jej realizovat?
Zámek Neustupov mě oslovil svým příběhem a potenciálem. Na první pohled bylo zřejmé, že jde o projekt, který nedává ekonomicky smysl v běžném uvažování. Přesto jsem cítil, že má hlubší hodnotu. Motivací byla snaha vrátit tomuto místu důstojnost a znovu ho otevřít lidem. Rekonstrukce byla náročná, ale o to silnější je pocit, když dnes vidíte, že zámek opět žije, že se v něm lidé setkávají a vytvářejí nové příběhy.
Jak by podle vás měla vypadat budoucnost soukromých hradů a zámků a co by mohl stát změnit?
Budoucnost vidím v otevřenosti, spolupráci a udržitelnosti. Historické objekty nemohou fungovat izolovaně – potřebují propojení se společností, regionem i ekonomikou. Klíčová je také spolupráce se státem. Ten by mohl výrazně pomoci především stabilnějším a předvídatelnějším prostředím, jednodušší legislativou a větší podporou obnovy. Pokud se podaří nastavit tyto podmínky, budou mít historické památky mnohem větší šanci na dlouhodobé přežití.
Myslíte, že mladší generace bude mít chuť převzít odpovědnost za tato sídla? A proč má podle vás smysl památky zachraňovat?
Mladší generace zájem má, ale potřebuje k tomu odpovídající podmínky. Správa historického objektu je obrovský závazek a bez určité podpory je to pro mnoho lidí příliš velké riziko. Přesto věřím, že právě nová generace může přinést nové přístupy a energii. Zachraňovat památky má smysl proto, že nejsou jen odkazem minulosti. Jsou součástí naší identity, kulturní paměti a zároveň závazkem vůči budoucím generacím.
