Existence Rotary klubů (RC) jako taková vychází z mezinárodního charakteru společenství Rotary International. U kolébky toho pražského stál RC Cleveland (Ohio, USA). Jeho členy byli tehdy dva úspěšní Čechoameričané: František Vlček, majitel velké strojírenské firmy na výrobu nářadí, a úspěšný obchodník Frank J. Truneček. Oba v období 1. první světové války výrazně podporovali vznik demokratického Československa. První finančně, druhý organizačně.
V Praze se začali zájemci o členství v Rotary scházet v roce 1924 z iniciativy Antonína Suma, významného diplomata a organizátora společenského života (založil například pražskou organizaci YMCA), vyslance USA v Praze Charlese Summer Winanse a zejména syna prezidenta T. G. M. Jana Masaryka, diplomata a ministra zahraničí. Ostatně některé ze schůzek se uskutečňovaly v bytě Masarykových na Pražském hradě. Účastnili se jich například podnikatelé Jindřich Waldes, Miloš a Václav Havlovi, Josef Schulz, Jaroslav Podhajský, výtvarník František Anýž, spisovatel Václav Tille a další významní gentlemani té doby. RC Praha byl inaugurován 14. září 1925 a stal se základním kamenem pro vznik klubů v dalších devíti městech.
Místa schůzek pražského Rotary klubu se v průběhu let měnila. Jeho aktivity jsou nejčastěji spojovány s pražským Obecním domem. Pestrý klubový život se opíral o zajímavé profesní přednášky, meziklubové návštěvy nebo letní i zimní turistické akce, byli také aktivními hráči golfu a tenisu, zejména v lázeňských městech. Členové Rotary klubů pořizovali „pro bono“ překlady informačních materiálů o svých městech do angličtiny nebo francouzštiny a zajišťovali sponzorsky jejich tisk. Stali se také například průvodci zahraničních hostů při VIII. všesokolském sletu.
Kluby materiálně podporovaly výstavbu veřejně prospěšných objektů (školy, nemocnice, divadla, domovy mládeže, sochařská díla, místní dopravní stavby apod.). V západní části distriktu byla rozšířená podpora skautských oddílů, na Slovensku pak zakládání a podpora Československého červeného kříže. Kluby vysílaly studenty na prázdninové pobyty do zahraničí. Obvyklá byla i podpora školního stravování dětí z chudých rodin. Charitativní akce vrcholily o vánočních svátcích.
Po Mnichovské dohodě zanikly jako první Rotary kluby v Sudetech. Na území Protektorátu Čechy a Morava byl stanoven termín pro likvidaci Rotary klubů a obdobných spolků do soboty 26. srpna 1939. Podle průzkumu provedeného v roce 1946 bylo během let 1939-1945 více než dvě stě (šestina) bývalých československých rotariánů z různých důvodů vězněno nebo jinak perzekuováno.
Bezprostředně po osvobození Československa začaly také prvorepublikové Rotary kluby obnovovat svoji činnost. Zaslouženou pozornost vzbudila zpráva o tom, že za přímé účasti a podpory dvou členů místního Rotary klubu bylo v Poděbradech zřízeno nové státní reálné gymnázium s internátní výukou po vzoru zahraničních škol. Do školy byli přednostně přijímáni žáci, jejichž rodiny utrpěly újmu během nacistické okupace. Možná nejznámější jsou dva: Václav Havel a Miloš Forman. Poděbradské gymnázium slouží studentům dodnes.
Optimismus panoval i v roce 1947 na společném setkání všech do té doby obnovených nebo nově založených klubů, které se uskutečnilo za účasti Jana Masaryka a prezidenta celého společenství ROTARY INTERANTIONAL Richarda C. Hedkeho v Plzni. Přítomen byl také zástupce zhruba tří desítek klubů ze severní a západní Anglie, jejichž členové již více než rok připravovali podmínky pro navázání vzájemných kontaktů a realizaci společných projektů. Z Plzně odjížděl s jejich pozváním k návštěvě Československa.
Mezi kluby probíhala čilá korespondence. Na květen 1948 se do Karlových Varů připravovala další celostátní konference a také se rekrutovali dobrovolníci pro pomoc organizátorům XI. všesokolského sletu, který se měl uskutečnit v létě v Praze. Nová státní direktiva však po 25. únoru nařizovala všem spolkům a zájmovým sdružením novou registraci a začlenění do jednotného systému Národní fronty řízené komunity. Rotariáni o takovou formu existence svých klubů nestáli. Kluboví sekretáři tak oznamovali zrušení klubů pro nezájem nebo nedostatek členů.
Pomoc rotariánů v zahraničí těm, kteří po roce 1948 odešli z Československa, byla zcela individuální. Některým rodinám se podařilo získat potřebné zázemí a relativně rychle vybudovat nový domov v západní Evropě, Anglii nebo USA. Události roku 1968 v Československu obnovení Rotary klubů nepřinesly. Teprve až v polovině osmdesátých let začalo být reálné, že v Sovětském svazu a jeho satelitech dojde k zásadním společenským změnám.
Ústředí Rotary International už v roce 1987 rozhodlo o podpoře humanitárních a vzdělávacích projektů v zemích sovětského bloku. Realizací byla pověřena Nadace Rotary a týmy, složené ze zkušených rotariánů již existujících distriktů a byly vytvořeny takzvané „zvláštní oblasti rozvoje“ – Special Extension Areas (SEA). Podporou obecně prospěšných aktivit v tehdejším Československu byly pověřeny Rotary kluby v západní části Rakouska. Za jejich pomoci byl v roce 1990 jako první obnoven RC Praha.
Svatopluk K. Jedlička
Foto: archiv Svatopluka K. Jedličky
Rotary kluby tvoří mezinárodní síť založenou v roce 1905 v Chicagu (Illinois, USA), která sdružuje 1,2 milionu členů a členek ze všech kontinentů. V mezinárodním prostředí se zaměřují na rozvoj občanské společnosti v místě působení, podporu mladých talentovaných lidí, fundraising humanitárních projektů i zájmové aktivity. Největším mezinárodním projektem se stalo vymýcení dětské obrny ve světě. Aktuálně jsou Rotary kluby v celkem 73 městech ČR a SR.
