Když jsem se začala zajímat o váš původ, zjistila jsem, že jste zapsán v mezinárodním aristokratickém almanachu suverénů a šlechtických domů. Je u vás napsáno, že jste kníže a baron. Uvádí se tam také, že jste hlavou rodu Haugwitzů z Biskupitz. Můžete nám k tomu říct něco bližšího?
Ano, jsem v současnosti hlavním představitelem dynastického rodu Haugwitzů z Biskupitz. Jedná se o rod, který má doložené předky až do doby vlády Karla Velikého. Dějiny našeho rodu jsou tedy staré více než 1200 let. Pocházím z rodové linie, která vlastnila v průběhu dějin několik slezských knížectví. Od té doby jsme dědičnými vévody-suverény.
Jste také velmistrem Královského rytířského řádu Točenice. O tomto řádu jsem nikdy neslyšela a většina našich čtenářů asi také ne. Můžete nám přiblížit, oč se jedná?
Královský řád Točenice založil český a římský král Václav IV. v Chebu 1. 5. 1389. Symbolem řádu byla točenice, pruh látky spirálovitě přetočený a natvarovaný do kruhu s uzlem a volnými cípy. Řádová kaple Točenice byla následně založena na Vyšehradě a řád začal používat heslo: Toho bzde toho (Tak budiž navždy). Tím vzniklo zprvu poměrně volné rytířské bratrstvo Točenice, které bylo zřejmě inspirované Podvazkovým řádem v Anglii, jehož insignie byla udělována významným osobám a za zásluhy. Po smrti krále Václava IV. roku 1419 se řád začal předávat po českých panovnících. Úpadek řádu nastal za panování císaře Františka Josefa 1848-1916. Důvodem bylo národní obrození v Čechách, v jehož důsledku se císař nenechal nikdy korunovat českým králem, i když to bylo opakovaně přislíbeno mezi lety 1870-71. Početní stavy rytířů Točenice za jeho vlády značně prořídly, staří umírali a nové nikdo nepřijímal. Následná absence Českého zemského sněmu, rozpuštěného Anenskými patenty 26. 7. 1913, a oslabenost Královského řádu Točenice jako strážců země českého krále umožnily nelegitimní nástup politického systému, který je zde dodnes. Systému, který sice vyhlásil nový stát československý a následně ustanovil republiku, avšak který nikdy nedokázal úředně zrušit království české. Po roce 1918 se scházeli potomci rytířů nepravidelně a neveřejně udržovali tradice řádu. Až v roce 2014 získali potomci nositelů tradic řádu Točenice záštitu a patronaci od potomka rodu Bourbonů, následníka makedonského královského trůnu, Jeho Královské Výsosti Dona Andrése Omara Ayaly ďValvy, knížete Pindu a Velkovévody makedonského, mezi jehož přímé předky patří skrze Bourbony také čeští panovníci z dynastií Habsburků, Jagellonců, Lucemburků a Přemyslovců. Tato legitimní patronace se stala legálním základem k restaurování a obnově činnosti řádu Točenice neboli Tusini v ČR.
A kdo by tedy měl být naším králem? Někdo z rodu Habsburků?
Legitimní nárok Habsburků na český trůn je nezpochybnitelný. Je potřeba vypořádat se s touto skutečností se ctí a jako stát se k tomuto umět postavit čelem. I nedořešená kauza ohledně majetku s Lichtenštejnskem je celkem velký problém našeho státu, teď je na náš stát podána žaloba u Evropského soudu. Všechno jen proto, že naši politici ignorovali Lichtenštejnsko řadu let. Pokud jde o Habsburky, je otázkou, jak by se k této věci stavěl současný následník trůnu Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Rakouský a také, jak ze současného smýšlení Čechů odstranit negativní pohled na rod Habsburků, který zde byl záměrně pěstován v uplynulých sto letech. Náš běžný občan si odnesl ze školních lavic na Habsburky úplně zkreslený a primárně negativní pohled, především z výuky o českém národním obrození probíraném v literatuře a dějepisu. Kdo bude českým králem, si rozhodne monarchie, až se tato forma státního zřízení navrátí do našich zemí.
Hovoříte o tom, jako by se monarchistická forma státu měla do naší země navrátit už brzy. Promiňte, ale přechod od monarchií k republikám vnímám jako určitý pokrok ve vývoji společnosti. Nebo se mýlím?
Vaše pocity, paní redaktorko, stejně jako pocity velké části lidí v našem státě vychází sice z logiky, pramení ovšem z toho, v čem jste vyrostla a co vám zdejší politický systém vložil do hlavy. Pokud by věci byly tak, jak říkáte, pak by se návrat k monarchii v žádném státě nemohl podařit, byl by to přežitek. Ovšem fakta jsou jiná. Skutečností je, že v dnešní Evropě je stále ještě dvanáct konstitučně monarchistických států, o čemž se v naší společnosti vůbec nemluví. A je tu pro nás v moderních dějinách jeden veliký vzor. Tím je Španělsko, které se navrátilo od republiky k monarchii po několika desetiletích. Španělsko je jedním z největších evropských států a jde nám příkladem. Vždyť i Brusel, kde sídlí většina institucí Evropské unie a NATO, je v Belgickém království.
Opravdu si myslíte, že je možné, aby se v budoucnu stala Česká republika opět královstvím? Nepřipadá vám to v moderní době jako utopie?
Vy sama, paní redaktorko, i vaši čtenáři jistě vnímáte, jak neskutečné změny se celosvětově začaly odehrávat s nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa zpět do Bílého domu. Nikdo by ještě před rokem nevěřil tomu, jak se svět pod jeho výroky a činy začne měnit. Totéž můžeme říct o převratu v socialistickém Československu roce 1989. Kdybyste v roce 1988 někde na veřejnosti řekla, že za rok padnou komunisti a budou se po padesáti letech vracet majetky, tak by vás měl každý z tehdejších občanů našeho státu za blázna, neboť to každý, kdo zde tehdy žil, považoval za utopii. A přesto se to stalo.
Co tedy dělá řád Točenice v současnosti, jaké má cíle a poslání?
Řád je apolitický a čeká na legitimního českého krále. Rytíři řádu chrání mír, jsou odhodláni podporovat i vykonávat dobročinnost a v případě potřeby chránit obyvatele naší země všemi dostupnými prostředky. Propagujeme křesťanskou kulturu, udržujeme křesťanské a šlechtické tradice a zvyky, uchováváme historický odkaz našeho řádu a českého státu. Rytíři řádu usilují o hledání a uchování pravdy, křesťanské víry a lásky k bližnímu. Poukazují na nutnost probuzení morálních a duchovních hodnot v každém člověku a tím potažmo kolektivně v rámci celé společnosti.
Prosazujete tedy návrat k tradičním hodnotám ve společnosti?
Ano, prosazuji návrat k našim tradičním hodnotám, tedy hodnotám našeho geoprostoru, k původnímu smyslu a významu právního státu. Hodnotám tradičních rodin, výchovy dětí, výhod z podnikání i sociálních jistot pro naše obyvatele. Aby mladí lidé měli kde bydlet a mohli mít rodiny, protože původní evropské obyvatelstvo již desítky let vymírá.
Ano, zaznamenala jsem informace o nízké porodnosti v Evropě. Máte k tomu nějaká fakta?
Z historického hlediska víme, že žádný národ a jeho kultura se nedokáže udržet, pokud je porodnost statisticky nižší než 2,11 dítěte na rodinu. Pokud je porodnost 1,9 dítěte na rodinu, začíná pomalu docházet k populačnímu úpadku, tedy vymírání národa a jeho kultury. V roce 2007 byla porodnost v EU 1,38 dítěte na rodinu. Jaká je dnes? Je to 1,1 dítěte na rodinu. K obnově původní evropské kultury v jednotlivých státech by dnes musel stoupnout obrovským způsobem počet dětí narozených původním obyvatelům, a to je z pohledu dnešní ekonomické situace evropských států nereálné. Úpadek je zde v Evropě více než 50 let a jde to teď opravdu rychle. Z výzkumu jasně vyplynulo, že pokud dva páry rodičů mají po jednom dítěti, a tyto dvě děti spolu mají opět pouze jedno dítě, tak nám zůstane pouze jedna čtvrtina vnoučat oproti prarodičům. Tedy během cca 50 let se nám snižuje populace na čtvrtinu. S úbytkem původní populace mizí i původní kultura a původní evropské národy vymírají. A netvařme se, že se nás to netýká, ona totiž migrace není dobrým plánem na zvýšení populace v Evropě. Přináší ve svém důsledku do našich zemí jinou mentalitu, jiné hodnoty a jiné zvyky, často bohužel neslučitelné s naší mentalitou a celou naší kulturou. Co se týče České republiky, fakta z veřejně dostupných zdrojů hovoří jasně. Máme aktuální počet obyvatel 10,86 milionů. Cizinci zde legálně žijící tvoří 12-15 procent. Třicet procent obyvatel Prahy jsou legálně zde žijící cizinci. A pak jsou tu ještě ti nelegální. Víc k tomu nemám co dodat.
Proslýchá se, že patříte v České republice mezi nejvytrvalejší příznivce monarchistické formy státu. Jak tomu mám rozumět?
To bude zřejmě pravda. V některých věcech jsem dost neústupný a své o tom ví naše ministerstvo vnitra. Jsem monarchistou z přesvědčení, ale je to umocněno i neuspokojivým stavem výkonu státní správy. A nejen zde u nás, ale i ve zbytku Evropy, které jsme součástí. Evropa má slabou bezpečnostní odolnost, má obrovský deficit v oblasti ekonomické i obranné, chybí efektivita. Západní Evropa je navíc v morální, hodnotové a společenské krizi. Šéf mnichovské bezpečnostní konference řekl, že západní Evropa je evidentně v úpadku. Evropa je nyní slabá, má slabou bezpečnostní resilienci. A upřímně, nelze to dohnat ani do 10 let. Něco se opravdu musí změnit. Je nezbytné věnovat velkou pozornost našim národním zájmům. Vlastenectví v tradičním slova smyslu, tedy zdravému vlasteneckému cítění, za současného pěstění rovnocenných mezinárodních vztahů a diplomacie na vysoké úrovni, což nyní evidentně není praktikováno. Když vidím, jak český stát a český národ za poslední roky upadá, vím, že změna je nevyhnutelná. Ten úpadek je ve většině resortů, na většině ministerstev a táhne se napříč celou naší společností.
Kde vidíte příčinu tohoto úpadku? Který resort je na tom podle vás nejhůře? Kde myslíte, že by měly započít změny?
Uvěřili jsme před lety politikům, že zde máme demokracii a svobodu, že jsme demokratický a právní stát, že jsme vyspělý stát. Ve vyspělém státě nezasedají každý den zákonodárci proto, aby každý den měnili zákony. Taková činnost svědčí o nevyspělosti společnosti a svědčí o nestabilitě státu. Vyspělý stát mění své zákony pouze tehdy, pokud je to opravdu potřeba.
Velké problémy vnímám v justici. Soudnictví musí být (a formálně je) založeno jako nestranné a nezávislé. Současně však musí existovat a být právně ukotvena účinná kontrola výkonu soudnictví, a to je zde ve zjevném deficitu, nenaplněno. Správa věcí veřejných a společnost, potažmo stát, by neměly směřovat k takzvané soudcokracii, kdy se za 35 let nepodařilo zřídit účinné kontrolní mechanismy. Tím dochází k nežádoucímu stavu, kdy ústavní soud dnes supluje kontrolu obecného soudnictví, což vlastně není jeho základní funkce. Ve svých nálezech a usneseních už mnohokrát změnil, korigoval a usměrnil rozhodnutí obecných soudů, včetně nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu. Uvědom-
me si, že zde mluvíme o osudech lidí a firem, mnohdy v nepřijatelně dlouhém čase. To může vést k opačnému efektu a výsledku, k tzv. odpíraní spravedlnosti (denegatio iustitiae). Stav české justice je alarmující, jen si to řada lidí ještě nepřipouští, dokud se sami nedostanou před soud. Jde nepochybně o klíčovou část výkonu veřejné správy, svědčí o stavu společnosti a státu.
Závěrem se zeptám – budeme mít tedy v Čechách v brzké době opět království? A v čem konkrétně by byla monarchie a úřad krále lepší než republika a úřad prezidenta?
Neexistuje žádný skutečný důvod, proč by mělo být království v naší zemi zavrhováno. Nahlédněme pojem demokracie a svobody. Zásadně přece nezáleží na formě státního zřízení (zda monarchie, či republika), ale odvisí od způsobu vlády, buď demokratické (tedy prezidentský systém, parlamentní systém, monarchistický systém), či nedemokratické (tedy autoritativní nebo totalitní). Ústava každému z nás zaručuje svobodu politických názorů. Je tedy překvapivé, že monarchistická forma státního zřízení s demokratickým způsobem vlády je nepřijatelná pro některé naše státní orgány.
Mám informace, že monarchisté jsou ministerstvem vnitra v našem státě vedeni na seznamu extrémistů. To by znamenalo, že např. já, jako jeden z čelních představitelů monarchistické formy státu, mohu být systematicky sledován a šikanován současným státním zřízením – perzekuován. Porušuji tedy ústavu já, nebo některé orgány státní správy? Víte, je k neuvěření, že v některém z členských států EU je toto vůbec možné.
Upřednostňuji panovníka před prezidentem. Vnímám totiž jako problém, že prezidentem se může stát v republice relativně kdokoli, i když pro tu úlohu nikdy nebyl systematicky připravován. Navíc prezident má svůj mandát časově omezen. V monarchii to tak není. Král je na svou úlohu připravován od dětství, učí se vládnout pro svůj lid a jeho úřad je doživotní. Je to jeho zem a jeho národ. Přistupuje tedy ke svým povinnostem jako vlastník a ten si nenechá zemi nikým rozkrádat.
Království můžeme mít do budoucna v naší vlasti pouze za předpokladu, že se dokážeme jako společnost a stát navrátit k tradičním hodnotám, přirozené slušnosti a zodpovědnosti, tedy věcem, které nám dnes v naší společnosti nejvíce chybí. Systém, který zde máme, funguje neefektivně a nezřídka klientelisticky, takže je potřeba ho nahradit jiným, takovým, který je stabilní a staletími prověřený. Věřím, že vše se změní s návratem krále, neboť on, jako vlastník, bude mít na srdci blaho svého národa a stabilitu své země.
Autor: Lenka Prokšová
Foto: archiv Mgr. Svatopluka Hugwitze
