Jindřich Holub | archiv Spolku pro obnovu Českého království
„S Karlem odešla tradice rodu Habsburského. Není již osoby, která by mohla praviti k obyvatelům bývalého mocnářství: Jsem vaším vladařem a tohoto nároku se nevzdávám. Zbyl jen náhrobní kámen u cesty, který kolemjdoucí pozdraví, aniž se dá na své cestě dále zdržeti.“
Těmito slovy končí článek Národních listů z 2. dubna 1922 stroze informující o úmrtí posledního českého krále Karla III. S těmito slovy dnes v Česku nesouhlasí téměř každý monarchista. Mnoho z nich je naopak pevně přesvědčeno, že osoba, která může říci: „Mám nárok na český trůn“, stále žije. Proto nemohou čeští monarchisté souhlasit ani s prohlášením Dr. Kramáře, předneseným v úvodním projevu na první schůzi Národního shromáždění 14. listopadu 1918: „Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (Výborně! Poslanci povstávají, hlučný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborně, potlesk). Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.)“. (Výpis ze stenoprotokolu z prvního jednání nevoleného Národního shromáždění).
Stále však ještě existují nitky, které nás s českým královským rodem spojují. Od úmrtí Karla III. uplynulo 1. dubna 2022 sto let. Početná skupina českých monarchistů se tehdy zúčastnila vzpomínkové mezinárodní pouti na ostrov Madeira, kde král a císař Karel Habsburský ve vyhnanství v mladém věku 34 let zemřel. Zde také odpočívá v hrobě v kostele Nossa Senhora do Monte nad městem Funchal. Cílem pouti nebyla jen samotná účast. Poutníci z Čech, Moravy a ze Slezska zanechali na jeho hrobě jasný důkaz o trvající věrnosti svému poslednímu králi v podobě bronzové funerální svatováclavské koruny a pamětní desky. Zde je celý příběh o jejich misi, kterou můžeme nazvat: Česká lidová ko-
runovace.
Nápad na věnování koruny vznikl už necelý rok před samotným výročím. Ten, kdo navštívil císařskou hrobku v kapucínském kostele ve Vídni, si jistě všiml, že na některých rakvích habsburských panovníků jsou symbolické bronzové koruny zemí, v nichž habsburští panovníci panovali. Na hrobě Karla Habsburského na Madeiře však česká koruna dosud chyběla. Za celých sto let neměl žádný představitel českého státu odvahu ani vůli k alespoň symbolickému usmíření s naším posledním králem. Proto se rozhodli členové Spolku pro obnovu Českého království spolu s dalšími sympatizanty tento dluh odčinit. Po vzoru vídeňské kapucínské hrobky bylo rozhodnuto nechat vyrobit bronzovou funerální korunu a uložit ji při stém výročí úmrtí trvale na Karlův hrob. Zhotovení se ujala pražská firma Futlab, která korunu k naší velké spokojenosti za pomoci moderních technologií
odlila.
Koruna putuje z Čech na Madeiru. Nastaly samotné přípravy na pouť, kterou pořádala Modlitební liga císaře Karla ve spolupráci s Domem Habsbursko-Lotrinským. Program pouti začal po příletu na ostrov Madeira večerním koncertem v místní katedrále, po jehož konci proběhla ještě vyjednávaní o podrobnostech s místním biskupem, farářem a členy rodu Habsburského ohledně samotného uložení koruny. Vyjednávání dopadla vysoko nad naše původní očekávání. Samotná hlava rodu arcivévoda Karel Habsburský (nar. 1961), vnuk krále Karla, označil celou naši misi za: „beautiful idea“, tedy nádhernou myšlenku.
Tím ale příběh neskončil. V příštím čísle se dozvíte, jak byla koruna slavnostně požehnána, kam všude v Čechách zavítala a jak se nakonec vrátila zpět na Madeiru.
