Uplynulé měsíce byly ve znamení energie, setkávání a momentů s přesahem. Ve spolupráci s prestižními asociacemi, kluby a komorami jsme byli u toho – u večerů, kde vznikají myšlenky, u křtů otevírajících nové kapitoly i u debat, které mají sílu posouvat věci vpřed.

Na jednom místě se přirozeně potkával svět kultury, sportu i byznysu. Atmosféra, kterou nelze naplánovat – jen zažít. Ne online, ale osobně. Právě tady vznikají ta nejcennější spojení. Často netušíme, kam se rozhovor může posunout a jaký směr spolupráce nakonec získá. A právě v tom spočívá její kouzlo.

Mnohá z těchto setkání přerostla v konkrétní spolupráce a projekty, které teprve ukážou svůj skutečný potenciál. Už nyní ale naznačují, že jejich dopad bude sahat daleko za horizont jednoho večera. A my se těšíme, že už v příštím čísle přineseme první konkrétní výsledky.

Těšíme se na vše, co nás čeká. A jsme vděční, že můžeme být u toho.

Článek Ohlédnutí ve stylu Prestige: byli jsme všude tam, kde se potkává vliv, styl a příležitost se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Kompaktní keramický gril, jehož technologie vychází i z vývoje NASA, vejde se do auta a díky dokonalé cirkulaci vzduchu zaručí špičkovou chuť při každém vaření.

Cena: 32.367 Kč

Butterfly Keramik

Chcete změnit interiér svého bytu či domu v oázu luxusu, komfortu a elegance? Společnost JV Pohoda dodává desítky let svým zákazníkům nábytek nejlepších designových výrobců.

Cena: od 185.000 Kč

Nimbo 

Křeslo Nimbo nabízí měkké tvary, špičkový komfort a elegantní design pro dokonalý odpočinek.

Cena: od 75.140 Kč bez DPH

Martha Print

Bunda s exkluzivním potiskem spojuje styl a výkon. 4směrný streč pro volnost pohybu, zateplení PrimaLoft® Gold pro tepelný komfort a vysoká voděodolnost i prodyšnost (20.000/20.000) zajišťují pohodlí na svahu. Praktické detaily pro ideální lyžování.

Cena: 34.890 Kč

Crew Hooded Jacket 2.0

Ikona Helly Hansen, která svou technologickou precizností 

a všestranností ovládla jachting i světové metropole.  

Cena: 4.290 Kč

Longevity Trio: Moringa z Filipín – Philippine moringa

Síla přírody ve třech krocích pro každodenní vitalitu a dlouhověkost. Toto unikátní trio spojuje čistou filipínskou moringu s moderními formami vitamínů pro maximální účinek a podporu organismu každý den.

Článek Prestige TRADICE. STYL. VÝJIMEČNOST. se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Praha se 26. listopadu 2025 stala svědkem setkání, které se neodehrálo jen v čase, ale v prostoru hodnot, tradice a lidského ducha. První Vídeňský večer v Praze přetavil hudbu, aristokratickou kontinuitu a kulturní diplomacii v poselství: umění je klíč k duši národa a skrze něj se rodí porozumění, přátelství a mír.

Večer přesáhl běžnou společenskou událost. V prostředí, kde se po staletí rodila evropská vzdělanost, zazněl hlas noblesy a porozumění. Podtitul „Umění je klíč k duši národa“ se stal osou programu, jenž hudbou, historií a osobním setkáním propojil hosty různých národností. Zrcadlová kaple Klementina byla svědkem slavnostního  zahájení. Úvodní slova pronesla arcivévodkyně Rakouská a princezna Toskánská, Její Výsost Herta Margareta Habsburg Lothringen. Koncert českých hudebníků v čele s Barborou Slezákovou nebyl jen vystoupením, každý tón se vracel v jemném chvění, při kterém až mrazilo a které pronikalo do nitra lidských srdcí. Pokračování v neobarokním sále Boccaccio Grandhotelu Bohemia přineslo eleganci a klidný řád. Zde byla Její Výsost přivítána při založení kulturní a společenské tradice Jeho Jasností Svatoplukem Richardem Vladislavem Norbertem knížetem von Haugwitz, baronem de Biskupitz, 21. dědičným vévodou z Głubczyc, který pronesl úvodní řeč. Hudební doprovod vídeňského orchestru se stal pulzujícím srdcem večera a symbolicky spojil Vídeň s Prahou, minulost s přítomností.

ARCIVÉVODKYNĚ HERTA MARGARETA HABSBURG LOTHRINGEN ZDE PRONESLA:

„Je to nádherný večer. Potkávají se zde různí lidé, kteří spolu navazují přátelství. To je velmi důležité, protože kde je přátelství, tam je také mír.“ Tato slova vystihla podstatu kulturní diplomacie.

ROD HABSBURKŮ ZASTUPOVAL TAKÉ 

PETR A. HABSBURG FORTIER, JENŽ NÁM SDĚLIL:

„Je úžasné být opět v České republice, obzvláště v Praze. Jsem velmi rád, že zde mohu zastupovat habsburský rod. Děkujeme mnohokrát za pozvání a perfektní pohostinnost, které se nám tu dostává.“

Setkání spojilo šlechtické rody a královské i rytířské řády. Vedle knížecího rodu von Haugwitz de Biskupitz přijali pozvání zástupci rodiny hraběte Nikolase Paula Esterházyho ze Slovenska, hraběcí rodiny Kinských v osobě Jaroslava Františka a hrabat Podstatských Lichtenstein reprezentovaných Thomasem Maria Karlem. Přítomni byli také rytíři z Českého Královského řádu Točenice (Tusini), západoevropského templářského řádu ze Skotska, Řádu svatého Konstantina Velikého a Řádu německých rytířů z východního Středomoří (Ordo Militaris Teutonicus Levantis).

V duchu těchto hodnot převzala hlavní pořadatelka a zástupkyně nadace v ČR Mgr. Irma Mandjgaladze z rukou Její Výsosti Herty Margarety Habsburg Lothringen cenu míru Flame of Peace — symbol mezinárodního dialogu, spolupráce a kulturní diplomacie. Mgr. Irma Mandjgaladze vystoupila také jako zástupkyně královské rodiny Bagration Imeritinsky, prezidentka International Alliance of Business in Europe a oficiální zástupkyně Aristocrazia Europea, jako hybná síla při zakládání mezinárodních projektů napříč evropskými státy.

Vídeňský večer v Praze se stal počátkem tradice, která se má do Prahy každoročně vracet, ne proto, aby opakovala formu, ale aby připomínala, že umění, úcta a přátelství tvoří pilíře míru. Význam akce podtrhla účast hostů z České republiky, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Gruzie, Moldavska, Turecka, USA i Lichtenštejnska.

Závěrem patří poděkování PhDr. Martě Verébové (dáma řádu a kapitulní rada v Královském řádu Točenice) a Petru Beránkovi, generálnímu manažerovi Grandhotelu Bohemia, jejichž profesionalita a smysl pro detail vtiskly večeru přirozenou lehkost a dokonalou organizaci.

Článek Vídeňský večer v Praze: Umění jako klíč k duši národa se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Příběh templářů v českých zemích získal po roce 2000 nový rozměr. Právě tehdy se dva muži – kníže Petr Vojtíšek, potomek šlechtického rodu hrabat von Hahn z Meklenburska a hrabat z Levantis a kníže Svatopluk Haugwitz z Biskupic dědic rodu vévodů z Głubczyc – vydali do Skotska, kde templářská tradice přežila staletí. Netušili, že se vrátí s posláním, které překročí hranice běžného života. Jejich cesta trvala téměř deset let, během nichž museli prokázat, že i cizinci mohou být hodni bílého pláště s červeným křížem. Díky jejich vytrvalosti dnes existují desítky českých templářů a oba pánové jako příslušníci Velké kapituly řádu ve Skotsku jsou pověřeni řízením templářů v našem státě.

Co však znamená být templářem v době internetu, globální komunikace a rychlého životního tempa? „Dnešní svět trpí duchovní prázdnotou,“ říká dr. Petr Moidl, baron, kancléř a převor české větve řádu, v tichém sále chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v pražském klášteře Sacré Coeur. „Lidé hledají smysl, ale nacházejí jen konzum. My nabízíme cestu k hlubšímu porozumění sobě i světu.“

Moderní templáři spojují křesťanskou tradici s templářskou spiritualitou. Pravidelně se scházejí k modlitbě a meditaci, jejich cílem je služba, pokora a vnitřní proměna. „Nejde o nostalgii po středověku,“ doplňuje převor, „ale o živé hodnoty, které mohou měnit člověka i společnost.“ Současný templářský meč už nebrání Svatou zemi, ale – slovy rytíře Michala Soukupa – „chrání lidskou důstojnost. Každý, komu podáme ruku, je pro nás bratrem či sestrou.“

Charitativní činnost tvoří jedno z hlavních poslání řádu. Templáři pomáhají seniorům, rodinám v krizi, podporují projekt Filantropia pro matky samoživitelky a pořádají duchovní retreaty. Zasvěcení do řádu přitom není formalita – cesta kandidáta trvá roky. Studuje historii templářů, křesťanskou spiritualitu a zkoumá vlastní motivace. „Není to klubová činnost,“ zdůrazňuje převor, „je to životní cesta.“

Čeští templáři dnes představují alternativu ve světě, který ztrácí orientaci. Hlásí se k odpovědnosti za stvoření, ekologii, k sociální  spravedlnosti i mezináboženskému dialogu. Jejich rituály probíhají v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v Sacré Coeur v Praze 5, sídlo kancléřství je v Platnéřské ulici – symbolicky nedaleko prvního templářského sídla z roku 1232. Pasování nových rytířů se nejčastěji koná na hradě Balgonie ve Skotsku, někdy také v Praze.

Skotští templáři spolu s českou větví tvoří jediný původní středověký řád zachovaný pod původním latinským názvem a registrovaný i u výkonné agentury Evropské komise (PIC #878046620) a také v hospodářské a sociální radě OSN. Popularita templářů je dnes tak velká, že po světě vznikají další sdružení jen inspirovaná jejich jménem – přesto i ta často konají záslužnou činnost. Pravý řád však zůstal jen jeden: ten, který přežil ve Skotsku a po sedmi stech letech se vrátil do českých zemí.

„Světu nechybí technologie, ale moudrost. Ne informace, ale porozumění. Ne síla, ale služba,“ říkají dnešní čeští templáři. A tak i v době globalizace zůstávají mostem mezi ideálem a realitou, věčností a přítomností.

Článek Návrat templářů do českých zemí: Živá tradice v moderním světě se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Klub Energy v Mánesově ulici na pražských Vinohradech je už více než dvacet let místem, kde lidé hledají cestu ke zdraví, inspiraci a rovnováze. O fungování klubu jsme si povídali s jeho manažerkou a zakladatelkou Soňou Štrupovou.

Dobrý den, Soňo, můžete nám na úvod říct něco o sobě a o vašem klubu?

Jmenuji se Soňa Štrupová a Klub Energy vedu už více než dvacet let. Zpočátku jsme fungovali na jiných místech, ale teprve v Mánesově ulici jsme našli prostor, který lidem opravdu vyhovuje. Naše práce stojí na filozofii, že zdraví není jen o těle, ale také o psychické pohodě. Proto nabízíme nejen prodej doplňků stravy značky Energy, ale hlavně poradenství, diagnostiku a služby, které klientům pomáhají cítit se lépe.

Co je podle vás hlavní předností vašeho klubu?

Jedinečná kombinace odbornosti a individuálního přístupu. Každý člověk je jiný, a proto i naše doporučení jsou vždy na míru. Používáme diagnostický přístroj, který nám pomáhá zjistit, co tělo opravdu potřebuje, a ukazujeme klientům, jak s tím pracovat v každodenním životě.

Často zdůrazňujete propojení těla a mysli. Jak se podle vás nerovnováha projevuje?

Většinou začíná nenápadně – lidé se cítí unavení, špatně spí, bolí je hlava, jsou podráždění nebo ztrácejí radost z věcí, které je dříve naplňovaly. Když dlouhodobě přehlížíme psychickou nepohodu, začne se to promítat i do fyzického zdraví. Tělo a mysl jsou nádoby propojené – jedno bez druhého nefunguje.

Jak velký vliv má podle vašich zkušeností psychická pohoda na fyzické zdraví?

Zcela zásadní. Vyrovnaný člověk se lépe regeneruje, má víc energie a imunitní systém pracuje správně. Naopak dlouhodobý stres nebo vnitřní napětí dokáže oslabit organismus, zhoršit spánek, způsobit zažívací potíže nebo bolesti zad. Proto vždy zdůrazňuji, že péče o psychiku není luxus, ale základní součást zdravého života.

Jak postupujete při diagnostice klientů?

Používáme metodu EAV, která vychází z měření na akupunkturních bodech. Přístroj dokáže ukázat, kde v těle vzniká nerovnováha, případně zánět, a my pak s klientem hledáme cestu, jak ho podpořit. Máme k tomu potřebnou certifikaci a přístroj je v rukou odborně vyškoleného týmu. Celý proces podrobně popisujeme i na našem webu, aby se lidé mohli s metodou seznámit předem.

Máte nějaký konkrétní příklad klienta, kterému se zásadně změnil život díky vaší péči?

Takových příběhů je za ty roky mnoho. Velmi často pomáháme maminkám s dětmi, které trpí slabou imunitou a jsou neustále nemocné. Časté jsou i ženy, které se připravují na těhotenství a chtějí své tělo harmonizovat. A pak jsou to vyčerpaní manažeři, kteří u nás hledají úlevu od stresu, nebo sportovci potřebující regeneraci. Každý příběh je jiný, ale všechny mají jedno společné – touhu cítit se lépe a žít v rovnováze.

Můžete čtenářům poradit několik jednoduchých tipů, jak pečovat o svou psychickou pohodu?

Určitě. Ráda mluvím o třech krocích, které mohou zvládnout všichni. Prvním je práce s myslí – vědomě se zaměřovat na pozitivní myšlenky a neprogramovat se negativními scénáři. Druhým krokem je rovnováha dne. Den má 24 hodin a je dobré je rozdělit na spánek, práci a odpočinek. Když to respektujeme, pracuje se nám s větší radostí a odpočíváme bez výčitek. Třetím krokem je úcta k sobě. Není sobecké postavit se na první místo – naopak. Když jsme silní a vyrovnaní, můžeme být prospěšní i ostatním.

Co všechno mohou klienti v klubu využít?

Naše nabídka je široká. Kromě diagnostiky a poradenství nabízíme masáže, kosmetické služby, relaxační rituály i zajímavé přednášky. Snažíme se, aby si každý odnesl nejen praktické rady, ale také pocit klidu, inspirace a odpočinku.

Článek Místo, kde tělo a mysl ladíme na vlnu harmonie se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

V srdci Jizerských hor, v kraji obklopeném tichou silou přírody, leží místo, kde se tradice lázeňství snoubí s moderním přístupem ke zdraví, relaxaci a životnímu stylu. Lázně Libverda si za více než tři století vybudovaly jméno, které dnes oslovuje nejen české klienty, ale stále častěji i zahraniční návštěvníky hledající kvalitu, klid a péči na úrovni. O tom, jak funguje tato výjimečná destinace, jsme si povídali s ředitelkou obchodu a marketingu Evou Olšovou, ženou, která do světa lázní vnáší energii, profesionalitu a smysl pro detail.

Již sedmým rokem zastáváte post ředitelky obchodu a marketingu v Lázních Libverda. Jaká byla vaše profesní cesta?

Už na vysoké škole jsem pracovala na pozicích v oblasti obchodu. Začínala jsem jako obchodní zástupce ve velkých mezinárodních koncernech jako O2 nebo Volkswagen Financial Services. Tato praxe mi dala pracovní řád, který si s sebou nesu dodnes. Postupem času jsem stále více toužila pracovat pro nějakou regionální společnost. A nová příležitost se tehdy objevila právě v Lázních Libverda. Byl to pro mě úplně nový svět. Jelikož jsem s marketingem neměla rozsáhlejší zkušenost, dálkově jsem si tento obor vystudovala v Praze, abych si byla jistá, že danou práci budu dělat správně.

Jak byste popsala filozofii značky Lázně Libverda? Jaký je její příběh?

Filozofií je poskytovat kvalitní služby s rodinným přístupem personálu tak, aby se tu klienti cítili dobře a rádi se k nám vraceli. Co se týče cen, držíme se na vyšším průměru v ČR. Mezi naše hlavní hodnoty patří nulový stres, široká nabídka služeb a dokonalá příroda, která léčí. Vždy, když jsem na nějaké konferenci, tak se ptám, ať zvedne ruku ten, kdo není vystresovaný anebo ho nebolí záda. Nikdo takový dnes neexistuje (smích).

Čím jsou Lázně Libverda jedinečné oproti jiným lázeňským destinacím v Česku?

Výjimečná je zcela nepochybně lokalita – v Jizerských horách jsme jediné lázně a v celém Libereckém kraji existují dnes jen dvoje lázně. Nacházíme se v objetí nádherné přírody. To je také věc, která nejde opomenout a je hrozně důležitá pro regeneraci a návrat do běžného života.

Jaké procedury lázně nabízejí a jaké jsou mezi hosty nejpopulárnější?

Procedur je řádově sto a dělíme je na léčebné a wellness. Ty léčebné řeší konkrétní zdravotní neduhy, což je prokázáno mnoha studiemi. A wellness procedury jsou různého charakteru, ať už jde o speciální koupele nebo masáže. Provádíme také terapie, které nejsou Ministerstvem zdravotnictví oficiálně uznané jako léčebné procedury, ale víme, že mají pozitivní vliv na zdraví nebo psychiku. Jako třeba aromaterapie nebo vodíková terapie. A z hlediska popularity jsou u nás nejoblíbenější masáže.

Lázně Libverda zaznamenaly v loňském roce rekordní návštěvnost. Na jaký typ klientely se lázně především zaměřují?

Je to tak a je to úžasné. Můžeme se pyšnit tím, že k nám jezdí stále více lidí. Loni jsme zaznamenali 10 500 hostů, kteří u nás strávili 95 000 pobytových nocí. Dlouhodobě si k nám nachází cestu samoplátci, tvoří asi 80 % naší klientely. Zbylých 20 % tvoří pojištěnci, kterým jejich pobyt plně nebo částečně hradí zdravotní pojišťovny. Na počet pobytových nocí jsou však nastejno kvůli různé délce pobytů. 

Jakým způsobem oslovujete mladší generaci, která tradičně nepatří mezi typické lázeňské hosty?

V České republice stále panuje názor, že do lázní jezdí jenom nemocní a starší lidé. To už dlouho není pravda. Aktuálně nám sílí skupina 45+. Snažíme se, abychom přilákali lidi 35+, ať už pohodou, klidem, nebo procedurami. Nabízíme i spoustu sportovních aktivit jako tenis, volejbal, zapůjčení kol nebo minigolf. A myslíme také na rodiny s dětmi. V obci Lázně Libverda máme celkem šest hotelů a ve třech z nich máme dětské koutky. A snažíme se domlouvat i animační programy s podniky v okolí se slevami pro naše hosty.

Jaký význam mají Lázně Libverda pro region z pohledu cestovního ruchu?

Jezdí k nám tisíce návštěvníků ročně, takže pro kraj je to rozhodně plus. Přece jen jsme na té straně Jizerských hor, která není zase až tolik navštěvovaná. O to víc se snažíme spolupracovat s místními podniky a vzájemně se podporovat.

Jaké trendy momentálně formují oblast wellness a lázeňství?

Určitě to je trend prevence. Trendem jsou ale i třeba alternativní druhy medicíny, ať už je to léčba konopím v podobě CBD, nebo léčba pomocí mykofarmatik. Jsme v kontaktu s Institutem lázeňství a balneologie, Svazem léčebných lázní a Asociací hotelů a restaurací. To nám pomáhá sdílet dohromady zajímavé informace a přicházet na nové trendy. A samozřejmě ani oblast lázeňství neminula umělá inteligence. Přemýšlíme o tom, že bychom využili chatbota nebo “AI recepčního”.

Jak relaxujete, když si potřebujete odpočinout od práce?

V ideálním případě aktivně a se svojí rodinou, ať už jde o výlety nebo procházky přírodou. Obecně se snažím být hodně aktivní, přeci jen mám sedavé zaměstnání, takže se ráda udržuji ve formě. Chodím do fitka, běhám nebo hraji tenis. A pak mě – asi jako každou ženu – baví móda a nakupování.

Jaká je vaše osobní profesní vize? Máte nějaký sen v oblasti wellness, který byste si chtěla splnit?

Asi by to bylo nějaké obrovské wellness centrum, kde by se klienti rádi setkávali. A chtěla bych, aby v lázních vznikala nová přátelství, jako tomu bylo dřív. Ráda bych také pomáhala seniorům, kteří se snaží sehnat domov s pečovatelskou péčí nebo nějaký stacionář. To aktuálně nenabízíme a myslím si, že je to taková tikající bomba v České republice. Těchto míst je zoufale málo.

Článek Tradice s vůní Jizerských hor se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Raiffeisen Trophy, největší česká business regata, se letos představila v novém formátu rozděleném do dvou týdnů. K tradiční Raiffeisen Trophy Inshore s okruhovými rozjížďkami přibyla novinka Raiffeisen Trophy Islands, která nabídla delší navigační etapy mezi chorvatskými ostrovy.

Rekordní účast i ženské posádky

Do flotil Salona 46, First 45, Elan E4 a First 35 nastoupilo celkem 34 týmů a přes 250 jachtařů. Regata zaznamenala i historický rekord – čtyři ryze ženské posádky. Už samotný přejezd lodí do Rogoznice naznačil, že podmínky nebudou jednoduché. Silný vítr v nárazech přes 25 uzlů a rozbouřené moře znamenaly zrušení tréninkové rozjížďky, slavnostní zahájení se tak odehrálo až večer v marině Frapa.

První závodní den přinesl ideální vítr o síle 8–10 uzlů, lodě absolvovaly navigační i okruhové rozjížďky a rychle se ukázali favorité. V dalších dnech závodníky provázelo proměnlivé počasí – od bouřek a deště po krásné slunečné podmínky s větrem přes 20 uzlů. Závěrečný den však přišlo bezvětří, které ukončilo soutěžní část předčasně.

Výsledky flotil

• 
Salona 46 – vítěz BlackSTR kapitána Jiřího Zelinky,
2. místo Haas & Sohn Sailing Team (Václav Cintl), 3. místo Altepro A (Martin Pospíšil).

• 
First 45 – jasně zvítězil Rychta 68 Miroslava Peterky, před Newton Yacht Clubem (Petr Kraus) a AMI (David Hakl).

• 
First 35 – prvenství pro Hebe Sailing Team (Adam Plhoň), 2. místo pro ryze ženský tým Twinky holky (Renata Marečková), 3. místo Boatsafe Racing Team (Lukáš Slavík).

• 
Elan E4 – vyhrál Altepro B (Jan Daněk), následovaný Sailors of Fortune #2 (Petr Drahorád) a Sailors of Fortune #1 (Šimon Mareček).

Nový formát – Raiffeisen Trophy Islands

Nová část regaty proběhla v Kaštele a zúčastnilo se jí
8 týmů na lodích First 45. V pěti dnech se odjelo sedm rozjížděk za nejrůznějších podmínek. Přesvědčivě zvítězil Tornádo Team Milana Ptáčníka, 2. místo získal tým PREVENT Jožka Hnilici a bronz si odvezl tým Zrádné banjo Aleše Budína.

Raiffeisen Trophy Islands měla i vzdělávací charakter – závodníky provázel reprezentační trenér Jacek Nowak. Ten vedl každodenní podrobné debriefingy a zároveň se připojoval k posádkám přímo na vodě, aby jim poskytl okamžitou zpětnou vazbu. Tento prvek si získal velký ohlas a organizátoři chtějí na konceptu dále stavět.

Sport i společenský rozměr

Raiffeisen Trophy potvrdila, že není jen o jachtingu. Účastníci oceňují jedinečnou kombinaci sportovního vyžití, budování přátelství, navazování obchodních kontaktů i nezapomenutelných zážitků. „Začínali jsme jako malá business regata, dnes jsme respektovaná sportovní událost, která ale nezapomíná na svůj lidský rozměr,“ říká ředitel regaty Pavel Winkler.

Tradice pokračuje

Pořadatelem regaty je společnost YFA, která od roku 2004 propojuje event management s jachtingem. Letos společně s Českým svazem jachtingu připravuje i Galavečer českého jachtingu, který se uskuteční 22. listopadu v Národním domě na Vinohradech. Ples s vyhlášením Jachtaře roku má ambici stát se elegantním setkáním sportovců, partnerů i přátel jachtingu.

Článek Raiffeisen Trophy 2025 přilákala rekordní flotilu i historicky nejvíce ženských posádek se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Jízdní kolo dokáže měnit životy – a to nejen ve vzdálené Gambii, ale i u nás v Česku. Projekt Kola pro Afriku propojuje dárce, dobrovolníky a partnery s gambijskými školami, komunitami a místními mechaniky. Od roku 2012 přináší mobilitu, vzdělání, naději a novou šanci pro tisíce dětí i dospělých.

Jakou roli hraje jízdní kolo ve vašem životě? Pro děti v Gambii může být jedinou cestou ke vzdělání a nadějí pro lepší budoucnost. I z obyčejného kola ležícího na půdě nebo v garáži v Česku se může stát nástroj, který mění životy.

Projekt Kola pro Afriku, založený v Ostravě v roce 2012, propojuje české dárce, dobrovolníky a partnery s gambijskými školáky, rodinami a cyklo mechaniky. Funguje jako multi-target initiative, která spojuje sociální projekt v ČR s praktickou rozvojovou pomocí v Gambii.

V Česku se do příprav kol zapojují lidé ohrožení sociálním vyloučením – muži ve výkonu trestu i po něm, lidé bez domova či dlouhodobě nezaměstnaní. Aktivně se zapojují také mladiství z dětských domovů a děti z vyloučených lokalit. Projekt podporuje integraci, vzdělávání, rozvoj řemeslných dovedností a posiluje i rodinné vazby zapojených.

V Gambii kola dětem přinášejí mobilitu a dostupnější vzdělání. Od roku 2021 si děti skládají svá kola z předem připravených cyklo stavebnic, učí se o ně starat a rozvíjejí komunitní spolupráci. Každá partnerská škola má cykloservis a parkoviště pro kola. Někteří ze 130 vyškolených cyklo mechaniků v Gambii pracuje v partnerských školách, kde zajišťují udržitelnost projektu a učí tamní děti o kola pečovat. 

„Kola pomáhají gambijským dětem dostat se do školy, ale současně pomáhají i lidem v Česku vrátit se na důstojnou cestu životem,“ říká zakladatel projektu Roman Posolda. Muži ve výkonu trestu v ostravské věznici v roli dobrovolníků připravují z darovaných kol cyklo stavebnice, ze kterých si školáci staví svá kola. Projekt propojuje dárce, dobrovolníky, učitele, rodiče a děti na dvou kontinentech a vytváří skutečný řetěz laskavosti. 

Bike Centrum – zázemí a praktická škola 

v srdci Gambie

Bike Centrum ve vnitrozemí Gambie slouží nejen jako sklad cyklo materiálu pro partnerské školy, ale také jako místo tvořivých workshopů. Centrum učí místní řemeslu, otevírá pracovní příležitosti a umožňuje dostupnost kol pro školy i komunitu. Cyklo dílna vznikla i ve vězení ve městě Janjanbureh, kde pět vězňů pracuje na kolech jako součást znovuzačlenění a podpory projektu
v Gambii.

Jak se zapojit do projektu

• Darujte nepotřebné kolo

• Kupte repasované kolo nebo díly 

• Podpořte projekt finančně či dobrovolně 

• Uspořádejte benefiční akci 

Projekt Kola pro Afriku ukazuje, že i jednoduchý stroj dokáže měnit životy. Kola staví mosty, vedou k tvořivosti, otevírají naději a druhou šanci – dětem v Gambii i lidem v Česku. Jak říká Roman Posolda: „Kola spojují, společně jim dáváme nový život a výsledkem je pomoc z mnoha stran. Dobrou vůlí pro druhé pomáháme i sobě.“

Fakta o projektu:

Rok založení: 2012, Ostrava

Země působení: Česká republika, Gambie

Počet dětí v Gambii: přes 13 000

Partnerské školy: cca 80

Vyškolení mechanici: přes 130

Činnosti v ČR: dobrovolnické dílny, integrace vězňů a osob ohrožených sociálním vyloučením, komunitní akce

Hlavní partneři: Toptrans, Rubena, DB Schenker, Hasiči ČR, Ostrava, Nadace Moment, Nadace ČEZ

Článek Kola pro Afriku – život s kolem je i náš příběh se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

historik Mgr. Pavel Černý   |  archiv řádu Točenice

V květnovém čísle časopisu Prestige jsme otevřeli otázku, která se dotýká hlubokých kořenů české státnosti: Může se Česká republika stát opět královstvím? Téma, které se dříve zdálo být výhradně historickou záležitostí, dnes nabývá konkrétnějších obrysů. Ne jako nostalgická vzpomínka, ale jako kulturně-politická alternativa, která v sobě nese nejen důstojnost, ale také naději na lepší fungování naší společnosti.

V centru této vize stojí Královský rytířský řád Točenice – Tusini, jehož historické poslání ochránce českého krále a obyvatel naší země je dnes vnímáno jako síla, která demokratickou cestou usiluje o obnovu monarchistických hodnot v kontextu moderní doby. Jeho členové se hlásí k ideálům rytířství, služby a cti – hodnotám, které přesahují čas a politické systémy.

Nedávné vystavení českých korunovačních klenotů na Pražském hradě opět ukázalo, jak silně tyto symboly působí na veřejné vědomí. Nejde jen o jejich historickou či finanční hodnotu, ale o jejich schopnost připomínat, že český stát měl období, kdy byl stabilní, suverénní a respektovaný. Jak uvedl velmistr řádu, Jeho Jasnost Mgr. Svatopluk Richard Vladislav Norbert kníže von Haugwitz a baron de Biskupitz, 21. dědičný vévoda z Głubczyc: „Před Svatováclavskou korunou se sklání i republikoví politici – ne kvůli zlatu a drahokamům, ale kvůli tomu, co představuje.“

Kníže Haugwitz, aristokrat s hlubokým vztahem k české historii, v minulém čísle zaujal svou vizí nenásilné transformace republiky v konstituční monarchii a návratu královské tradice do veřejného prostoru. Jeho přístup je evoluční – staví na dialogu, kulturní kontinuitě a obnově symbolů, které byly po roce 1918 upozaděny. V jeho pojetí není monarchie reliktem minulosti, ale důstojným rámcem pro budoucnost.

Změna státoprávního uspořádání není otázkou jednoho volebního období. Je to proces, který vyžaduje kultivaci veřejného diskurzu, respekt k demokratickým principům a především ochotu naslouchat. Právě v tom spočívá síla rytířů řádu Točenice – nikoli v nostalgii, ale v nabídce alternativy, která staví na tradici, kontinuitě a důstojnosti.  Jde o hodnoty, které posilují soudržnost společnosti.

Možná království nevznikne zítra. Ale možná už dnes klíčí v srdcích těch, kteří věří, že minulost není překážkou budoucnosti, nýbrž jejím základem. A právě v této víře spočívá naděje – naděje na společnost, která si váží svých kořenů, ctí své symboly a hledí vpřed s odhodláním a zodpovědností za stát a jeho obyvatele.

Článek Svatováclavská koruna čeká se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

„S Karlem odešla tradice rodu Habsburského. Není již osoby, která by mohla praviti k obyvatelům bývalého mocnářství: Jsem vaším vladařem a tohoto nároku se nevzdávám. Zbyl jen náhrobní kámen u cesty, který kolemjdoucí pozdraví, aniž se dá na své cestě dále zdržeti.“

Těmito slovy končí článek Národních listů z 2. dubna 1922 stroze informující o úmrtí posledního českého krále Karla III. S těmito slovy dnes v Česku nesouhlasí téměř každý monarchista. Mnoho z nich je naopak pevně přesvědčeno, že osoba, která může říci: „Mám nárok na český trůn“, stále žije. Proto nemohou čeští monarchisté souhlasit ani s prohlášením Dr. Kramáře, předneseným v úvodním projevu na první schůzi Národního shromáždění 14. listopadu 1918: „Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (Výborně! Poslanci povstávají, hlučný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborně, potlesk). Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.)“. (Výpis ze stenoprotokolu z prvního jednání nevoleného Národního shromáždění).

Stále však ještě existují nitky, které nás s českým královským rodem spojují. Od úmrtí Karla III. uplynulo 1. dubna 2022 sto let. Početná skupina českých monarchistů se tehdy zúčastnila vzpomínkové mezinárodní pouti na ostrov Madeira, kde král a císař Karel Habsburský ve vyhnanství v mladém věku 34 let zemřel. Zde také odpočívá v hrobě v kostele Nossa Senhora do Monte nad městem Funchal. Cílem pouti nebyla jen samotná účast. Poutníci z Čech, Moravy a ze Slezska zanechali na jeho hrobě jasný důkaz o trvající věrnosti svému poslednímu králi v podobě bronzové funerální svatováclavské koruny a pamětní desky. Zde je celý příběh o jejich misi, kterou můžeme nazvat: Česká lidová ko-
runovace.

Nápad na věnování koruny vznikl už necelý rok před samotným výročím. Ten, kdo navštívil císařskou hrobku v kapucínském kostele ve Vídni, si jistě všiml, že na některých rakvích habsburských panovníků jsou symbolické bronzové koruny zemí, v nichž habsburští panovníci panovali. Na hrobě Karla Habsburského na Madeiře však česká koruna dosud chyběla. Za celých sto let neměl žádný představitel českého státu odvahu ani vůli k alespoň symbolickému usmíření s naším posledním králem. Proto se rozhodli členové Spolku pro obnovu Českého království spolu s dalšími sympatizanty tento dluh odčinit. Po vzoru vídeňské kapucínské hrobky bylo rozhodnuto nechat vyrobit bronzovou funerální korunu a uložit ji při stém výročí úmrtí trvale na Karlův hrob. Zhotovení se ujala pražská firma Futlab, která korunu k naší velké spokojenosti za pomoci moderních technologií
odlila. 

Koruna putuje z Čech na Madeiru. Nastaly samotné přípravy na pouť, kterou pořádala Modlitební liga císaře Karla ve spolupráci s Domem Habsbursko-Lotrinským. Program pouti začal po příletu na ostrov Madeira večerním koncertem v místní katedrále, po jehož konci proběhla ještě vyjednávaní o podrobnostech s místním biskupem, farářem a členy rodu Habsburského ohledně samotného uložení koruny. Vyjednávání dopadla vysoko nad naše původní očekávání. Samotná hlava rodu arcivévoda Karel Habsburský (nar. 1961), vnuk krále Karla, označil celou naši misi za: „beautiful idea“, tedy nádhernou myšlenku.

Tím ale příběh neskončil. V příštím čísle se dozvíte, jak byla koruna slavnostně požehnána, kam všude v Čechách zavítala a jak se nakonec vrátila zpět na Madeiru.

Článek Poslední český král blahoslavený Karel Habsburský slaví 21. října svůj svátek se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Petr Salava v březnu 2025 dokončil svůj jubilejní 75. obrázek. Tématem bylo portugalské město Porto. Všichni stále oceňují barevnost a veselost Petrových pláten…

Prezident Amfory připomene své 70. narozeniny slavnostním programem v Divadle U Hasičů v neděli 5. 10. 2025. Blahopřát přijde dvacítka gratulantů zvučných jmen a program tak naváže na šedesátiny v Divadle Hybernia, kdy Petrovi zazpívali Karel Gott, Vašo Patejdl a Meky Žbirka. Dnes už bohužel členové nebeské kapely…

Roman Skamene, člen Amfory od roku 1977, oslaví  v sobotu 24. 5. 2025 60 let na trávníku. Bude to v rámci utkání Amfory v Byšicích u Mělníka. Roman oblékl poprvé fotbalový dres Tatry Smíchov v jedenácti letech. A ta kopa fotbalových let vyvrcholí právě letos.

Protože Amfora pokračuje ve své činnosti, může si letos připomenout 50 let od prvního velkého zápasu v Sadské u Nymburka. Ten se uskutečnil 10. 6. 1975. A v červnu 2025 toto výročí připomene zápas Amfory v Červeném Kostelci, hraný ve prospěch Hospice Anežky České. A ten navíc slaví  30 let své záslužné činnosti.

Prestižní magazín Prestige, který právě pročítáte, letos slaví 25 let. Amfora s tímto časopisem spolupracuje po celou dobu. V každém čísle tak najdete články o činnosti Amfory. Její členové navštěvují i pravidelné party a někteří, jako Pavel Větrovec, v rámci těchto setkání i vystupují.

Petr Salava od začátku  roku chystá scénář  a moderaci už patnácté Vánoční nostalgie a jubilejního 10. ročníku galaprogramu Mistr zábavního umění 2025. Umělecké sdružení  ARTES takto ocenilo již  73 výrazných osobností a v neděli 12. října 2025 k nim na jevišti Divadla Na Fidlovačce přibude dalších osm jmen. Na tuto velkou slávu si Petr pořídil zbrusu nový oblek, jehož autorem je slavný návrhář ABI TOTRE…

Článek Petr Salava, AMFORA se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ano, jsem v současnosti hlavním představitelem dynastického rodu Haugwitzů z Biskupitz. Jedná se o rod, který má doložené předky až do doby vlády Karla Velikého. Dějiny našeho rodu jsou tedy staré více než 1200 let. Pocházím z rodové linie, která vlastnila v průběhu dějin několik slezských knížectví. Od té doby jsme dědičnými vévody-suverény.

Jste také velmistrem Královského rytířského řádu Točenice. O tomto řádu jsem nikdy neslyšela a většina našich čtenářů asi také ne. Můžete nám přiblížit, oč se jedná?

Královský řád Točenice založil český a římský král Václav IV. v Chebu 1. 5. 1389. Symbolem řádu byla točenice, pruh látky spirálovitě přetočený a natvarovaný do kruhu s uzlem a volnými cípy. Řádová kaple Točenice byla následně založena na Vyšehradě a řád začal používat heslo: Toho bzde toho (Tak budiž navždy). Tím vzniklo zprvu poměrně volné rytířské bratrstvo Točenice, které bylo zřejmě inspirované Podvazkovým řádem v Anglii, jehož insignie byla udělována významným osobám a za zásluhy. Po smrti krále Václava IV. roku 1419 se řád začal předávat po českých panovnících. Úpadek řádu nastal za panování císaře Františka Josefa 1848-1916. Důvodem bylo národní obrození v Čechách, v jehož důsledku se císař nenechal nikdy korunovat českým králem, i když to bylo opakovaně přislíbeno mezi lety 1870-71. Početní stavy rytířů Točenice za jeho vlády značně prořídly, staří umírali a nové nikdo nepřijímal. Následná absence Českého zemského sněmu, rozpuštěného Anenskými patenty 26. 7. 1913, a oslabenost Královského řádu Točenice jako strážců země českého krále umožnily nelegitimní nástup politického systému, který je zde dodnes. Systému, který sice vyhlásil nový stát československý a následně ustanovil republiku, avšak který nikdy nedokázal úředně zrušit království české. Po roce 1918 se scházeli potomci rytířů nepravidelně a neveřejně udržovali tradice řádu. Až v roce 2014 získali potomci nositelů tradic řádu Točenice záštitu a patronaci od potomka rodu Bourbonů, následníka makedonského královského trůnu, Jeho Královské Výsosti Dona Andrése Omara Ayaly ďValvy, knížete Pindu a Velkovévody makedonského, mezi jehož přímé předky patří skrze Bourbony také čeští panovníci z dynastií Habsburků, Jagellonců, Lucemburků a Přemyslovců. Tato legitimní patronace se stala legálním základem k restaurování a obnově činnosti řádu Točenice neboli Tusini v ČR.

A kdo by tedy měl být naším králem? Někdo z rodu Habsburků?

Legitimní nárok Habsburků na český trůn je nezpochybnitelný. Je potřeba vypořádat se s touto skutečností se ctí a jako stát se k tomuto umět postavit čelem. I nedořešená kauza ohledně majetku s Lichtenštejnskem je celkem velký problém našeho státu, teď je na náš stát podána žaloba u Evropského soudu. Všechno jen proto, že naši politici ignorovali Lichtenštejnsko řadu let. Pokud jde o Habsburky, je otázkou, jak by se k této věci stavěl současný následník trůnu Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Rakouský a také, jak ze současného smýšlení Čechů odstranit negativní pohled na rod Habsburků, který zde byl záměrně pěstován v uplynulých sto letech. Náš běžný občan si odnesl ze školních lavic na Habsburky úplně zkreslený a primárně negativní pohled, především z výuky o českém národním obrození probíraném v literatuře a dějepisu. Kdo bude českým králem, si rozhodne monarchie, až se tato forma státního zřízení navrátí do našich zemí.

Hovoříte o tom, jako by se monarchistická forma státu měla do naší země navrátit už brzy. Promiňte, ale přechod od monarchií k republikám vnímám jako určitý pokrok ve vývoji společnosti. Nebo se mýlím?

Vaše pocity, paní redaktorko, stejně jako pocity velké části lidí v našem státě vychází sice z logiky, pramení ovšem z toho, v čem jste vyrostla a co vám zdejší politický systém vložil do hlavy. Pokud by věci byly tak, jak říkáte, pak by se návrat k monarchii v žádném státě nemohl podařit, byl by to přežitek. Ovšem fakta jsou jiná. Skutečností je, že v dnešní Evropě je stále ještě dvanáct konstitučně monarchistických států, o čemž se v naší společnosti vůbec nemluví. A je tu pro nás v moderních dějinách jeden veliký vzor. Tím je Španělsko, které se navrátilo od republiky k monarchii po několika desetiletích. Španělsko je jedním z největších evropských států a jde nám příkladem. Vždyť i Brusel, kde sídlí většina institucí Evropské unie a NATO, je v Belgickém království.

Opravdu si myslíte, že je možné, aby se v budoucnu stala Česká republika opět královstvím? Nepřipadá vám to v moderní době jako utopie?

Vy sama, paní redaktorko, i vaši čtenáři jistě vnímáte, jak neskutečné změny se celosvětově začaly odehrávat s nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa zpět do Bílého domu. Nikdo by ještě před rokem nevěřil tomu, jak se svět pod jeho výroky a činy začne měnit. Totéž můžeme říct o převratu v socialistickém Československu roce 1989. Kdybyste v roce 1988 někde na veřejnosti řekla, že za rok padnou komunisti a budou se po padesáti letech vracet majetky, tak by vás měl každý z tehdejších občanů našeho státu za blázna, neboť to každý, kdo zde tehdy žil, považoval za utopii. A přesto se to stalo.

Co tedy dělá řád Točenice v současnosti, jaké má cíle a poslání?

Řád je apolitický a čeká na legitimního českého krále. Rytíři řádu chrání mír, jsou odhodláni podporovat i vykonávat dobročinnost a v případě potřeby chránit obyvatele naší země všemi dostupnými prostředky. Propagujeme křesťanskou kulturu, udržujeme křesťanské a šlechtické tradice a zvyky, uchováváme historický odkaz našeho řádu a českého státu. Rytíři řádu usilují o hledání a uchování pravdy, křesťanské víry a lásky k bližnímu. Poukazují na nutnost probuzení morálních a duchovních hodnot v každém člověku a tím potažmo kolektivně v rámci celé společnosti. 

Prosazujete tedy návrat k tradičním hodnotám ve společnosti?

Ano, prosazuji návrat k našim tradičním hodnotám, tedy hodnotám našeho geoprostoru, k původnímu smyslu a významu právního státu. Hodnotám tradičních rodin, výchovy dětí, výhod z podnikání i sociálních jistot pro naše obyvatele. Aby mladí lidé měli kde bydlet a mohli mít rodiny, protože původní evropské obyvatelstvo již desítky let vymírá.

Ano, zaznamenala jsem informace o nízké porodnosti v Evropě. Máte k tomu nějaká fakta?

Z historického hlediska víme, že žádný národ a jeho kultura se nedokáže udržet, pokud je porodnost statisticky nižší než 2,11 dítěte na rodinu. Pokud je porodnost 1,9 dítěte na rodinu, začíná pomalu docházet k populačnímu úpadku, tedy vymírání národa a jeho kultury. V roce 2007 byla porodnost v EU 1,38 dítěte na rodinu. Jaká je dnes? Je to 1,1 dítěte na rodinu. K obnově původní evropské kultury v jednotlivých státech by dnes musel stoupnout obrovským způsobem počet dětí narozených původním obyvatelům, a to je z pohledu dnešní ekonomické situace evropských států nereálné. Úpadek je zde v Evropě více než 50 let a jde to teď opravdu rychle. Z výzkumu jasně vyplynulo, že pokud dva páry rodičů mají po jednom dítěti, a tyto dvě děti spolu mají opět pouze jedno dítě, tak nám zůstane pouze jedna čtvrtina vnoučat oproti prarodičům. Tedy během cca 50 let se nám snižuje populace na čtvrtinu. S úbytkem původní populace mizí i původní kultura a původní evropské národy vymírají. A netvařme se, že se nás to netýká, ona totiž migrace není dobrým plánem na zvýšení populace v Evropě. Přináší ve svém důsledku do našich zemí jinou mentalitu, jiné hodnoty a jiné zvyky, často bohužel neslučitelné s naší mentalitou a celou naší kulturou. Co se týče České republiky, fakta z veřejně dostupných zdrojů hovoří jasně. Máme aktuální počet obyvatel 10,86 milionů. Cizinci zde legálně žijící tvoří 12-15 procent. Třicet procent obyvatel Prahy jsou legálně zde žijící cizinci. A pak jsou tu ještě ti nelegální. Víc k tomu nemám co dodat.

Proslýchá se, že patříte v České republice mezi nejvytrvalejší příznivce monarchistické formy státu. Jak tomu mám rozumět?

To bude zřejmě pravda. V některých věcech jsem dost neústupný a své o tom ví naše ministerstvo vnitra. Jsem monarchistou z přesvědčení, ale je to umocněno i neuspokojivým stavem výkonu státní správy. A nejen zde u nás, ale i ve zbytku Evropy, které jsme součástí. Evropa má slabou bezpečnostní odolnost, má obrovský deficit v oblasti ekonomické i obranné, chybí efektivita. Západní Evropa je navíc v morální, hodnotové a společenské krizi. Šéf mnichovské bezpečnostní konference řekl, že západní Evropa je evidentně v úpadku. Evropa je nyní slabá, má slabou bezpečnostní resilienci. A upřímně, nelze to dohnat ani do 10 let. Něco se opravdu musí změnit. Je nezbytné věnovat velkou pozornost našim národním zájmům. Vlastenectví v tradičním slova smyslu, tedy zdravému vlasteneckému cítění, za současného pěstění rovnocenných mezinárodních vztahů a diplomacie na vysoké úrovni, což nyní evidentně není praktikováno. Když vidím, jak český stát a český národ za poslední roky upadá, vím, že změna je nevyhnutelná. Ten úpadek je ve většině resortů, na většině ministerstev a táhne se napříč celou naší společností.

Kde vidíte příčinu tohoto úpadku? Který resort je na tom podle vás nejhůře? Kde myslíte, že by měly započít změny?

Uvěřili jsme před lety politikům, že zde máme demokracii a svobodu, že jsme demokratický a právní stát, že jsme vyspělý stát. Ve vyspělém státě nezasedají každý den zákonodárci proto, aby každý den měnili zákony. Taková činnost svědčí o nevyspělosti společnosti a svědčí o nestabilitě státu. Vyspělý stát mění své zákony pouze tehdy, pokud je to opravdu potřeba.

Velké problémy vnímám v justici. Soudnictví musí být (a formálně je) založeno jako nestranné a nezávislé. Současně však musí existovat a být právně ukotvena účinná kontrola výkonu soudnictví, a to je zde ve zjevném deficitu, nenaplněno. Správa věcí veřejných a společnost, potažmo stát, by neměly směřovat k takzvané soudcokracii, kdy se za 35 let nepodařilo zřídit účinné kontrolní mechanismy. Tím dochází k nežádoucímu stavu, kdy ústavní soud dnes supluje kontrolu obecného soudnictví, což vlastně není jeho základní funkce. Ve svých nálezech a usneseních už mnohokrát změnil, korigoval a usměrnil rozhodnutí obecných soudů, včetně nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu. Uvědom-
me si, že zde mluvíme o osudech lidí a firem, mnohdy v nepřijatelně dlouhém čase. To může vést k opačnému efektu a výsledku, k tzv. odpíraní spravedlnosti (denegatio iustitiae). Stav české justice je alarmující, jen si to řada lidí ještě nepřipouští, dokud se sami nedostanou před soud. Jde nepochybně o klíčovou část výkonu veřejné správy, svědčí o stavu společnosti a státu.

Závěrem se zeptám – budeme mít tedy v Čechách v brzké době opět království? A v čem konkrétně by byla monarchie a úřad krále lepší než republika a úřad prezidenta?

Neexistuje žádný skutečný důvod, proč by mělo být království v naší zemi zavrhováno. Nahlédněme pojem demokracie a svobody. Zásadně přece nezáleží na formě státního zřízení (zda monarchie, či republika), ale odvisí od způsobu vlády, buď demokratické (tedy prezidentský systém, parlamentní systém, monarchistický systém), či nedemokratické (tedy autoritativní nebo totalitní). Ústava každému z nás zaručuje svobodu politických názorů. Je tedy překvapivé, že monarchistická forma státního zřízení s demokratickým způsobem vlády je nepřijatelná pro některé naše státní orgány. 

Mám informace, že monarchisté jsou ministerstvem vnitra v našem státě vedeni na seznamu extrémistů. To by znamenalo, že např. já, jako jeden z čelních představitelů monarchistické formy státu, mohu být systematicky sledován a šikanován současným státním zřízením – perzekuován. Porušuji tedy ústavu já, nebo některé orgány státní správy? Víte, je k neuvěření, že v některém z členských států EU je toto vůbec možné.

Upřednostňuji panovníka před prezidentem. Vnímám totiž jako problém, že prezidentem se může stát v republice relativně kdokoli, i když pro tu úlohu nikdy nebyl systematicky připravován. Navíc prezident má svůj mandát časově omezen. V monarchii to tak není. Král je na svou úlohu připravován od dětství, učí se vládnout pro svůj lid a jeho úřad je doživotní. Je to jeho zem a jeho národ. Přistupuje tedy ke svým povinnostem jako vlastník a ten si nenechá zemi nikým rozkrádat. 

Království můžeme mít do budoucna v naší vlasti pouze za předpokladu, že se dokážeme jako společnost a stát navrátit k tradičním hodnotám, přirozené slušnosti a zodpovědnosti, tedy věcem, které nám dnes v naší společnosti nejvíce chybí. Systém, který zde máme, funguje neefektivně a nezřídka klientelisticky, takže je potřeba ho nahradit jiným, takovým, který je stabilní a staletími prověřený. Věřím, že vše se změní s návratem krále, neboť on, jako vlastník, bude mít na srdci blaho svého národa a stabilitu své země.

Autor: Lenka Prokšová

Foto: archiv Mgr. Svatopluka Hugwitze

Článek Budeme mít království? se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.