Rozhovor, který není jen o úspěchu, ale také o odvaze žít naplno
Martina Lowe dokazuje, že kombinace odvahy, talentu a preciznosti může otevřít dveře
do nejexkluzivnějších kruhů. Jako zakladatelka prestižní PR agentury M Consulting a dlouholetá partnerka ikonických značek jako Louis Vuitton, Bvlgari či Sisley spojuje profesionální důvtip s vytříbeným vkusem, který vyrostl z mezinárodního studia, cestování a lásky k umění. Když nesedí za pracovním stolem, najdete ji v sedle koně, na pólo turnaji nebo běhat přírodou – a všude tam vyzařuje eleganci, šarm a energii, díky nimž dobývá svět luxusu i sportu.
🖊 Ivana Bednářová | archiv Martiny Lowe
A letos, při příležitosti Mezinárodního dne žen, se Martina stala první ženou prezidentkou Richmond Park Polo Club.
Martina vyrůstala v Klatovech v době, kdy byl svět za hranicemi spíš představou než realitou. Přesto v něm měla od dětství jasno. Dnes žije mezi Londýnem, Prahou a Jižní Amerikou, pohybuje se ve světě luxusních značek a stojí v čele prestižního londýnského pólo klubu. Její příběh nepůsobí jako skoky – spíš jako přirozená cesta člověka, který se rozhodl následovat to, co vnitřně cítil.
„Já jsem vlastně nikdy neměla pocit, že bych chtěla zůstat na jednom místě,“ říká hned na začátku. „Ne proto, že by mi něco chybělo. Ale protože jsem byla odjakživa zvídavá.“
Vyrůstání v Klatovech popisuje s klidem, bez potřeby dramatizovat. Bylo podle ní hezké – jen ona sama cítila, že její svět bude větší. Hodně četla, učila se jazyky a přirozeně směřovala ven.
„Můj strýc žil v Americe, takže jsem ten svět vnímala, i když jsme tam nemohli jet. Nebylo to tak, že bych si něco idealizovala. Já jsem prostě věděla, že existuje něco dalšího.“
První konkrétní plán, jak se dostat ven, byl překvapivě praktický – chtěla být letuškou. „V té době to byla jedna z mála reálných možností, jak cestovat.“
Nakonec se její cesta stočila jinam. Studium na Vysoké škole ekonomické, obor mezinárodní obchod, dávalo logiku – spojovalo jazyky, analytiku i budoucí otevřenost světu.
Zásadní moment přišel krátce po škole, kdy se dostala do finále výběrového řízení v McKinsey & Com-
pany.
„Řekli mi tehdy něco, co si pamatuju dodnes. Že mě chtějí, ale že bych tam pravděpodobně nebyla šťastná. A že bych měla jít spíš kreativní cestou.“
Usměje se. „Bylo to možná poprvé, kdy mi někdo takhle přesně pojmenoval, kdo jsem.“
Namísto konzultingu tak přišla reklama. Dynamické prostředí, které jí umožnilo kombinovat strukturu i kreativitu. Pracovala na značkách jako Coca-Cola, L‘Oréal nebo Danone.
„Byla to obrovská škola. Naučila jsem se tempo, kvalitu i to, jak fungují velké značky.“
Zlom přišel ve třiatřiceti, kdy dostala nabídku na globální pozici v Londýně.
„To byl moment, kdy jsem si řekla – tak, a teď to začíná.“
Londýn pro ni nebyl jen pracovní zkušeností. Byl naplněním dlouhodobého směru. „Najednou jste v prostředí, kde je všechno možné. Kde vás nikdo nebrzdí tím, odkud jste.“
Právě ve chvíli, kdy byla v Londýně profesně ukotvená, přišla nabídka, která její směřování znovu změnila – Louis Vuitton.
„Byla to velmi konkrétní příležitost. Ale měla jednu podmínku – vrátit se do Česka a založit vlastní agen-
turu.“
Rozhodnutí nebylo jednoduché. Opustit jistotu korporátní kariéry znamenalo začít znovu.
„Samozřejmě jsem měla respekt. Ale zároveň jsem cítila, že pokud to neudělám, budu toho litovat.“
A tak vznikla její vlastní agentura zaměřená na luxusní segment. Postupně si vybudovala klientelu, která dnes zahrnuje jména jako Bulgari nebo Sisley.
„V tomhle světě nic nejde rychle. Je to o důvěře. A ta se buduje roky.“
Do toho vstoupilo pólo. Neplánovaně, nenápadně.
„Zkusila jsem ho a zůstalo to. Postupně čím dál víc.“
Dnes o něm mluví s respektem i pokorou. „Je to jeden z nejnáročnějších sportů, které jsem kdy dělala. Fyzicky i mentálně. Ale zároveň vás úplně pohltí.“
Její angažovanost v komunitě postupně rostla – až vyústila v pozici prezidentky Richmond Park Polo Club.
„Nevnímám to jako titul. Spíš jako odpovědnost.“
A její odpovědnost se neomezuje jen na sportovní svět. Aktivně podporuje mladé umělce – například při výstavách, rezidencích a spolupráci s galeriemi. „Vždycky mi záleželo na tom, aby talentovaní lidé měli prostor, i když nemají velké kontakty nebo rozpočet. Myslím, že každý, kdo dostane šanci, může posunout svět trochu dál.“
Její život dnes nemá jedno centrum. Pohybuje se mezi Prahou, Londýnem a Jižní Amerikou.
„Každé to místo mi dává něco jiného. A já už to takhle vnímám – ne jako rozdělení, ale jako celek.“
Když přijde řeč na domov, odpoví jednoduše: „Domov je pro mě pocit. Ne konkrétní adresa.“
A její motto? „Nikdy neříkej nikdy. Nezapomínej na pokoru a poctivost. Tím se řídím celý svůj život.“
K tomu není co dodat. Inspirativní a příjemná dáma.
