Děti přijely na letiště společně s ředitelem Dětského domova v Opavě Danielem Víceníkem, který je doprovodil spolu s dalšími členy týmu. Pro většinu z nich byla návštěva letiště i samotné létání úplně novým zážitkem.

„Na letišti většina dětí nikdy předtím nebyla. Už čtrnáct dní dopředu se nemohly dočkat. Některé vstávaly ve čtyři hodiny ráno, přestože jsme odjížděli až v šest. Bylo vidět, jak moc se těší,“ říká Daniel Víceník.

Protože pro nejmenší děti by byl program ještě příliš náročný, byla vybrána skupina dětí mladšího školního věku. I tak byl jejich den plný emocí, objevování a radosti.

Letadla, motokáry i první splněné sny

Na letišti v Hronově čekal na děti atraktivní program. Připraveny byly dvě sportovní letadla Samba, legendární letoun Andula a také simulátor jízdy motokár.

Děti se postupně střídaly v letadlech Samba, kde si mohly vyzkoušet svůj první skutečný let. Ještě před vzletem absolvovaly krátké školení vedené způsobem, kterému rozuměly. Piloti jim vysvětlili, jak letadlo funguje, proč má křídla, jak probíhá vzlet a přistání a co je během letu čeká.

Zatímco jedna skupina létala, ostatní děti si užívaly simulátor jízdy motokár. O ten se staraly dvě instruktorky, které samy aktivně motokáry jezdí. Dětem předaly své zkušenosti, ukázaly jim základy závodní jízdy a přiblížily jim svět motorsportu. Nechyběl ani fotbal a další společné aktivity.

Po individuálních letech následovalo společné občerstvení v podobě pizzy a vyvrcholením celého dne byl společný let všech dětí legendární Andulou.

Možná jednou budu pilotem

Nejsilnější okamžiky často přicházejí v jednoduchých větách. Po přistání jedno z dětí s nadšením řeklo:

„Bylo to super. Nikdy jsem neletěl.“

Právě takové momenty jsou hlavním smyslem projektu Piloti dětem – ukázat dětem nové možnosti, probudit v nich sny a dát jim pocit, že i jejich budoucnost může mít mnoho podob.

Piloti dětem jako putovní symbol dobrých skutků

Karel Průša chce, aby tato akce nebyla pouze jednorázovým počinem. Proto nechal vytvořit logo Piloti dětem, které má fungovat jako putovní symbol a motivovat další firmy, podnikatele i organizace k podobným aktivitám.

„Tento projekt nevznikl proto, abychom uspořádali jednu hezkou akci a tím skončili. Chtěl bych, aby logo Piloti dětem putovalo dál a stalo se symbolem toho, že firmy mohou dělat něco dobrého a věnovat svůj čas dětem. Každý máme něco, co můžeme nabídnout – někdo letadla, někdo sport, umění, řemeslo nebo své zkušenosti. Nemusí to být finančně náročné. Důležité je vytvořit dětem zážitek a vykouzlit jim úsměv na tváři,“ říká Karel Průša.

Iniciativa Piloti dětem, realizovaná v rámci nadačního fondu Czech2Space, chce propojovat lidi, firmy a organizace, které věří, že společenská odpovědnost není jen o finanční pomoci, ale také o osobním zapojení, věnovaném čase a sdílení vlastních zkušeností.

Jedno odpoledne může změnit dětský pohled na svět. Jeden zážitek může inspirovat nový sen. A jeden úsměv může být začátkem něčeho velkého.

Na realizaci prvního ročníku se podílel především nadační fond Czech2Space, dále Aeroklub Hronov, Brute a společnost Elio Jet.

Projekt Piloti dětem přináší jednoduché poselství:

Dělejme věci, které rozdávají dětem radost.

Článek Piloti dětem: Karel Průša chce inspirovat firmy k rozdávání dětských úsměvů se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Výstava putuje napříč Českou republikou a v každém městě vytváří jedinečnou atmosféru. Jadran Šetlík na vernisáže osobně zve představitele měst a regionů, osobnosti byznysu, kultury, umění i veřejného života. Vzniká tak výjimečný prostor pro setkávání lidí, kteří ve svých oborech představují skutečné autority a inspiraci pro další generace.

Každá zastávka však přesahuje rámec běžné výstavy. Večer otevírá koncertní program, který okamžitě vtáhne publikum do děje a navodí slavnostní atmosféru. Následně přichází samotný autor, který návštěvníky provází expozicí. S klidem, noblesou a mimořádným citem pro detail představuje jednotlivé portréty, jejich příběhy i momenty jejich vzniku. Z obyčejné vernisáže se tak stává hluboký a inspirativní zážitek.

Hudební složka večera hraje zásadní roli v jeho výjimečnosti. Pravidelně zde vystupuje sopranistka Michelle Katrak, jejíž hlas dodává večerům silnou emocionální hloubku, a tenorista Miguelangelo Cavalcanti. Hudební program doplňuje pianistka Laďka Kaspříková a harfistka Hedvika House Bacha. Jejich společná vystoupení patří k okamžikům, které si publikum odnáší dlouho poté.

Mezi osobnostmi, které projekt podporují a účastní se jeho společenských setkání, nechybí ani světově uznávaný tanečník, choreograf a náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček.

Tento rozsáhlý a ambiciózní projekt by však nebylo možné uskutečnit v takovém rozsahu bez klíčové podpory významného partnera – Trinity Bank. Právě její dlouhodobé zapojení umožňuje realizaci celorepublikové putovní výstavy, propojení regionů a vznik platformy, která dává prostor inspiraci, kultuře i mezigeneračnímu dialogu.

Samotný projekt stojí na silných lidských příbězích napříč generacemi. Vedle mladých talentů se před objektivem Jadrana Šetlíka objevují osobnosti, které formují českou kulturní, sportovní i společenskou scénu. Každý portrét je samostatným vyprávěním o cestě, která vede k úspěchu, ale i o překážkách, které ji formují.

Ve stopách vzorů není jen výstava. Je to tiché zastavení v rychlé době – připomínka, že skutečné vzory existují a že jejich příběhy mají sílu měnit pohled na svět.

Magazín Prestige vnímá projekt Ve stopách vzorů jako iniciativu, která přirozeně rezonuje s jeho hodnotami – tradicí, stylem a výjimečností. Připomíná, že úspěch není jen o výsledku, ale především o cestě, která k němu vede, a o lidech, kteří nás na ní inspirují.

Článek Ve stopách vzorů: Projekt, který inspiruje napříč Českou republikou se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ve výjimečném prostředí kliniky Galen Clinic proběhlo další setkání z cyklu Manažerské etudy, tentokrát na velmi silné a aktuální téma: kde se výkon láme a začíná vyčerpání.

Večerem provázela skvělá moderátorka Ladislava Fialová, která citlivě a zároveň věcně vedla rozhovor s hostem Lukášem Víškem, ředitelem produktového řízení a strategie společnosti ERA a.s.

Lukáš Víšek otevřeně sdílel svůj osobní příběh momentu, kdy už nebylo možné pokračovat stejným tempem dál. Následovalo období zastavení, odstupu a hlubokého přehodnocení – včetně týdenního pobytu ve tmě, který se stal zásadním bodem jeho vnitřní proměny i změny přístupu k práci a leadershipu.

Silným poselstvím večera bylo připomenutí, že manažeři i lídři jsou především lidé. Nemusí zvládat vše sami. Naopak – klíčovou dovedností moderního leadershipu je schopnost delegovat, důvěřovat svému týmu a nebýt na vše sám.

Diskuse otevřela důležitá témata o tlaku na výkon, hranicích kapacit i o tom, jak zásadní roli hraje důvěra v lidi kolem nás. Skutečný výkon totiž nevzniká přetížením jednotlivce, ale dobře fungující spoluprací.

Děkujeme organizátorům za inspirativní setkání, které připomnělo, že síla lídra není v tom zvládnout vše, ale v tom umět vytvořit prostor, kde mohou růst i ostatní.

Článek Manažerské etudy: Na hraně – když výkon začne ničit výkon se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Ivana Bednářová   | archiv Luděk Vokoun

Už více než čtvrt století provází Ing. Luděk Vokoun své klienty světem financí a investic. Jako regionální ředitel senior společnosti Broker Consulting říká, že největší odměnou je vidět, jak se jeho klientům i kolegům mění život k lepšímu.

Váš titul je Regionální ředitel senior – co to znamená v praxi?

Možná to zní hodně formálně, ale v praxi to znamená, že mám zodpovědnost za velký tým lidí a za výsledky, které společně tvoříme. Je to druhá nejvyšší manažerská pozice ve firmě a já ji zastávám už třetím rokem. Naše výsledky se už několik let drží mezi nejlepšími ve společnosti, ale pro mě to není jen o číslech. Vnímám svou práci jako spojení dvou světů. Na jedné straně jsou klienti, kterým společně s kolegy pomáháme najít jistotu a řešení jejich finančních potřeb. Na té druhé jsou kolegové, které vedu a podporuji, aby profesně i osobně rostli.

Broker Consulting loni vykázal dost vysoký obrat. Jak se podílí vaše ředitelství?

V loňském roce dosáhla širší skupina Broker Consulting obratu téměř čtyři miliardy korun, přičemž naše ředitelství se na tomto výsledku podílelo zhruba třemi a půl procenty. Na první pohled to možná nevypadá jako vysoké číslo, ale v rámci tak velké společnosti je to velmi dobrý výsledek, který potvrzuje stabilní pozici našeho týmu.

Jak by měli mladí lidé začít s investicemi a zabezpečením svého bydlení?

Výhodou mladší generace je, že může investovat dlouhodoběji a dynamičtěji. Znamená to, že k dosažení stejného majetku jí stačí menší částky, než kdyby začínala později. Proto má smysl začít hned, třeba i s menšími prostředky.

Mladí lidé mohou začít uvažovat také o investiční nemovitosti. Ta dokáže generovat příjem z pronájmu a zároveň po čase otevřít cestu k vlastnímu bydlení. Typicky jde o menší byt, na jehož pořízení využijí část vlastních prostředků nebo peníze od rodičů a zbytek pokryjí hypotékou. Pronájem pak pomáhá splácet pravidelné závazky. Ukazuje se, že tento typ investice může dlouhodobě podpořit finanční jistotu a stát se krokem k budoucímu bydlení. I proto jsou investiční nemovitosti mezi mladými stále oblíbenější.

Je dnes vhodná doba kupovat nemovitosti?

Skvělá otázka. Během své kariéry jsem dostával otázku, kdy začít investovat a kdy začít spořit, opravdu často. Odpověď zkušenějších je jednoduchá: kdykoliv. Podstatné je začít, mít jasnou strategii a držet se jí s disciplínou. Pokud je člověk finančně stabilizovaný, má vytvořený finanční plán a k dispozici prostředky navíc, je vhodná doba ke koupi prakticky vždy. U nemovitostí navíc vidíme, že ceny nových bytů v posledních letech rostly, v Praze letos kolem deseti procent a v Plzni loni téměř o pětinu. Jen za prvních osm měsíců letošního roku jsme prodali stovky nových bytů. Z toho plyne jednoduché pravidlo: kdo má možnost koupit, neměl by čekat na ideální chvíli. Klienti, kteří si před lety říkali, že je draho, dnes vidí, že ceny jsou ještě výš a letos znovu vzrostly.

Broker Consulting působí dlouho. Jak reaguje na moderní trendy a mladší generaci?

Díky digitalizaci dnes mohou klienti podepisovat smlouvy online a své investice sledovat v aplikaci BWM kdykoliv a odkudkoliv. Mladší generace tuto možnost velmi oceňuje, starší klienti zase vidí reálné výsledky a mají neustálý přehled. To nejdůležitější ale je, že nesázíme na spekulace. Stavíme na jistotě, bezpečí, spolehlivosti a důvěře, díky které se k nám klienti dlouhodobě
vracejí.

Kolik lidí vedete a jak vypadá váš pracovní den?

V Broker Consulting jsem se naučil, že „nemám čas“ je spíš výmluva – člověk si vždy najde čas na priority. Vedu tým 45 obchodníků a 20 zaměstnanců, převážně v Plzni a Praze, včetně čtyř ředitelů s vlastními týmy. Společně se věnujeme finančním i realitním službám, přičemž realitní část tvoří velkou část obratu, zejména nové byty i sekundární trh. Nedávno jsme spustili projekt Nová Doubravka s více než 300 byty – většina byla rezervována už v prvním týdnu.

Který projekt je vaší srdeční záležitostí?

Jednoznačně Nová Papírna v Plzni. Sám jsem si tam koupil byt a dnes je to můj domov. Pro mě osobně je to něco jako plzeňský Karlín. Věřím, že za několik let se tato čtvrť stane jednou z nejhezčích nejen v Plzni, ale i v celé České republice. Je to bydlení mezi řekou a parkem, s historickým komínem a dvěma památkově chráněnými budovami staré papírny. Navíc zde vzniká bulvár, který lokalitě dodává úplně nový charakter. Zájem o byty je obrovský, takže je ani nemusíme dávat na web.

Máte osobní krédo nebo myšlenku, kterou byste doporučil ostatním?

Nemám jedno konkrétní motto, ale věřím v několik vlastností, které rozhodují o úspěchu. Patří mezi ně pracovitost, vytrvalost, cílevědomost a pozitivní přístup. Řídím se pravidlem, že je lepší věnovat dvacet procent času problému a osmdesát jeho řešení. Důležitá je pro mě také loajalita, věřit tomu, co nabízíme, těšit se do práce a radovat se z výsledků. To platí pro mě osobně i pro klienty. Na konci dne totiž nejde jen o čísla nebo transakce, ale o domovy a příběhy, které lidem zůstanou na celý život.

Děkujeme, pane Luďku, za váš čas a inspiraci.

Bylo mi potěšením. Vždy mě bavilo pomáhat lidem a stále mě to baví. Vidět, jak se jejich život mění k lepšímu, je pro mě ta největší odměna.

Článek Ing. Luděk Vokoun: 27 let v byznysu, který mění životy se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Radu Tesaro Kirby se narodila v Praze, kde také strávila své dětství, přičemž část života prožila i v jižních Čechách. Aktuálně žije v Táboře. V letech 1986 až 1997 studovala hru na klavír na Lidové škole umění. Od roku 1997 začala intenzivně cestovat a delší dobu žila mimo jiné na Novém Zélandu, v Německu a Kanadě. V roce 2001 odletěla do Toronta, kde se naplno věnovala malbě a studovala klasickou malbu a kresbu v Michael John Angel Studio. Po návratu z Kanady zamířila v roce 2004 do Zambie, kde téměř pět let žila, tvořila a vystavovala. Pobyt v Africe velice ovlivnil její tvorbu a zaměření. Začala se inspirovat svým okolím, ve kterém žila. Malovala přírodu, portréty, koně – především polo a divokou zvěř.

Pracuje převážně s olejem na plátně a její charakteristickou technikou je práce s paletovým nožem. V jejích obrazech dominují africké motivy – portréty lidí, krajiny a divoká zvěř. V roce 2018 vyhrála v mezinárodní soutěži „Wild life Artist of the year” pořádané nadací David Shepard Wild life foundation.

V roce 2024 vyhrála v Londýně opět v kategorii „Wings“.

Článek Radu Tesaro se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Podpora žen se v posledních letech skloňuje ve všech pádech. Já ji vnímám jako svou celoživotní náplň. Je pro mě obrovská čest se každý rok setkat s novými ženami, navázat nová přátelství, naučit se mnoho nových věcí a dále rozšiřovat komunitu, která kolem projektu vzniká. Za těch sedmnáct let se mezi patronkami jednotlivých ročníků objevily doslova ikony světa byznysu – výjimečné ženy jako Eva Jiřičná, Eliška Hašková Coolidge, Silke Horáková, Dana Bérová, Taťána le Moigne, Eva Štěpánová, Věra Komárová, Simona Kijonková, Kateřina Kadlecová, Romana Ljubasová, Laura Janáčková, Kateřina Šrámková či Jaroslava Valová a já si toho moc vážím. 

LETOS POOSMNÁCTÉ PROZRADÍTE JMÉNA NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH ČESKÝCH PODNIKATELEK. JAK SI VEDLY DÁMY V TOM SEDMNÁCTÉM? 

Do finále 17. ročníku Ocenění českých podnikatelek postoupilo 141 žen. Nejlepší tuzemské podnikatelky si převzaly ceny podle velikosti svých firem a rozdána byla i zvláštní ocenění. Hodnocení poroty mělo poprvé stejnou váhu jako ekonomické hodnocení odborného garanta. Porotci a odborný garant soutěže ocenili i majitelky prosperujících českých podniků v celkem osmi kategoriích. V roce 2024 bylo ze 17 312 společností ve stoprocentním vlastnictví žen vybráno 2 670 účastnic s nejlepšími ekonomickými výsledky, z nichž vzešlo 141 finalistek. Obrat podniků, které v letošním ročníku bojovaly o vavříny, dosáhl zhruba pěti miliard korun a zaměstnávaly více než 2000 lidí. Polovina žen, které prošly do finále, vede rodinné firmy. Premiérově se soutěže zúčastnilo 1212 podnikatelek. To je malé shrnutí v číslech. 

Zmínili jsme osmnáctý ročník OCP, ale je zde také devátý ročník Ocenění českých lídrů a šestý ročník Ocenění českých exportérů… 

Ano, zde se každoročně potvrzuje, že firmy zapojené do projektu Ocenění českých lídrů a Ocenění českých exportérů jsou páteří české ekonomiky. Vyjadřujeme mimořádné uznání všem firmám aktivním na českém trhu i těm, které zvládly překonat práh České republiky. Naším posláním je podpora, mediální zviditelnění, a především ocenění usilovné práce a dosaženého úspěchu. 

JSTE JEDINOU MAJITELKOU A ŘEDITELKOU SPOLEČNOSTI AGENTURA HELAS S.R.O., KTERÁ BYLA V ROCE 2024 PŘIZVÁNA KE SPRÁVĚ A REALIZACI OBNOVY UNIKÁTNÍCH PROSTOR KLÁŠTERA MINORITŮ SV. JAKUBA V PRAZE. JAK SE DAŘÍ PROPOJOVAT AKTIVITY PODNIKATELSKÉ PLATFORMY S TOUTO ROLÍ? 

Tyto unikátní prostory s bohatou historií dávají díky své energii a výjimečnému příběhu všem aktivitám přesah. Poprvé po 800 letech jsou otevřeny veřejnosti a kromě toho, že je klášter nyní sídlem Podnikatelské platformy Helas, jsme tu v krátké době připravili edukativní prohlídkové trasy, pořádáme workshopy pro děti i dospělé, probíhají zde kulturní a společenské akce, koncerty, výstavy, a máme dokonce vlastní produktovou řadu inspirovanou místní andělskou zahradou – Hortus Angelicus, která byla svého času největší botanickou zahradou ve střední Evropě a táhla se až k místu, kde dnes stojí budova hlavní pošty. Receptury našich bylinkových sirupů, čajů a květinových káv jsou inspirovány bylinami, kterými se léčil Karel IV. a jeho následovníci. Připravili jsme také spoustu edukativních akcí. V klášteře vznikají nové expozice a jedna z nich je věnována například unikátním varhanám z baziliky svatého Jakuba. Můžete si tu doslova osahat staré varhanní píšťaly. Klášter minoritů Praha navíc od jara ožívá nejen sezónní výstavou plnou květin v románských sklepeních, ale i netradičními hudebními produkcemi, a to pro všechny generace – dospělé i děti. Celoroční série abonentních koncertů je doplněna edukativními akcemi pro děti od 0 let, pořádanými ve spolupráci s Filharmoništěm. 

PODNIKATELSKÁ PLATFORMA HELAS A MAGAZÍN PRESTIGE UŠLY SPOLEČNĚ VELKÝ KUS CESTY. PAMATUJETE SI, KOLIK LET UPLYNULO OD PRVNÍ SPOLUPRÁCE? 

Je to úctyhodných 26 let, co se navzájem podporujeme. S paní Jitkou Tesárkovou jsme si vždy vycházely vstříc a Prestige nám vždy byl skvělým mediálním partnerem. Vážím si takových dlouhodobých a trvalých vazeb a přeji projektu ještě mnoho dalších úspěšných vydání. 

www.hnec.cz

Článek UMĚNÍ SPOJOVAT se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Pražírna kávy sídlí v zámeckém areálu v budově historické sýpky. Lze si tak vychutnat čerstvě praženou kávu a zákusky přímo v budově ze 17. století nebo v rozlehlém zámeckém parku s přímým výhledem na samotný zámek. V rámci podpory regionu lze zakoupit v pražírně také výrobky a suroviny od lokálních výrobců nebo si na vlastní kůži vyzkoušet, jak se samotná káva
praží.

KULTURNÍ AKCE A ZÁŽITKOVÉ PROGRAMY

Několikrát ročně se areál zahalí do tematických podob daných období. Pro návštěvníky se pořádají například Velikonoční a Vánoční trhy, Barokní slavnosti, Halloween nebo také zámecké hostiny formou brunche. Po celý rok probíhají zážitkové programy, během nichž se dozvíte zajímavosti o kávě, jejím původu od vysazení až po šálek, poznáte realitu života v Ugandě včetně kávových plantáží, naučíte se kávu pražit a nahlédnete dokonce za zdi rochlovského zámku. Čas na zámku si lze také zpestřit programem s alpakami nebo nejen víkendovými pobyty například přímo v zámeckém apartmánu. Občerstvení včetně výborného točeného piva obstará Zámecký hostinec sídlící přímo v areálu.

AFRIKA A ROCHLOV

S pražírnou kávy zavála do Rochlova také část Afriky, konkrétně Uganda. Díky osobním zkušenostem místních pražičů a výpravám do Ugandy se i návštěvníci Rochlova mohou pokochat krásami ,,Perly Afriky“. V budoucnu je v plánu dokonce expozice africko-české spolupráce přímo v patrech historické budovy sýpky.

MÍSTO JAKO STVOŘENÉ PRO RELAX,  PRÁCI I POZNÁVÁNÍ

Areál disponuje spoustou zajímavých prostor, ve kterých lze uspořádat firemní večírky, školení či teambuildingy. V historických prostorách sýpky, společenského sálu, zámeckého parku, či dokonce zámku můžete strávit nevšední chvilky a zpříjemnit si pracovní povinnosti. Za poznáním Rochlov navštěvují také organizované zájezdy školek, škol, táborů, zájmových spolků, firem a seniorů.

KÁVA JAKO DÁRKOVÝ PŘEDMĚT

Firmám jsou k dispozici nejen prostory areálu a pražírny, ale také zajímavá možnost, jak poděkovat obchodním partnerům či zaměstnancům formou voňavého a na míru vytvořeného balíčku kávy. Rochlovská pražírna vytvoří jedinečnou směs kávy včetně návrhu originální etikety přímo pro vás! Sami si zvolíte, jak má balíček vypadat včetně jeho obsahu. Tato forma nejen vánočních dárků je velice oblíbená a důkazem je i spolupráce například s plzeňskou zoologickou zahradou, Diecézní charitou Plzeň, mezigeneračním centrem Totem a dalšími.

Článek Zámek Rochlov se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Když se na sebe podíváte jako cizí člověk, který vás nezná: kdo jste byl před 20 lety a kým jste dnes?

Před 25 lety jsem byl plný rodinných ideálů. V jednom okamžiku se rozplynuly jako mlha po východu sluníčka, když mi bylo řečeno, že mám odejít.  Následovalo hledání „mého“ místa. Vyplynulo z toho poznání, že naše genetické programy nejsou ty nejlepší možné, konformní s požadavky přírody a života. Vzpomeňme jen na dobu dinosaurů. Obývali Zemi 300 milionů let. A  Homo sapiens? Nějakých 300 tisíc? Stačilo to k tomu, aby uvedli zeměkouli do nestabilního stavu. V době dinosaurů to změnila jen náhodná srážka s asteroidem. Takže dnešní Gustav Frištenský si vytvořil svůj vlastní svět. Sice na nižší životní úrovni, ale svůj život vnímám jako bohatý, vyplněný a uspokojující na čtvrté, páté úrovni Maslowovy pyramidy osobních potřeb a spokojenosti. Řečeno jinými slovy, nezabývám se řešením základních a z mého pohledu banálních potřeb. 

Máte už svůj vrchol za sebou, nebo vás teprve čeká?

Majorita lidí probíhá klasickou „life curve“. Mládí, rodina, kariéra, status, zdraví a pak pád… Já jsem stále na cestě k vrcholu… (úsměv). Je to vlastně jako spirála, která se točí nahoru, stále výš a výš. Ideálně by život měl skončit na vrcholu této spirály. Myslím, že vrcholu dosáhne člověk v okamžiku, kdy ztratí vůli, kreativitu a iniciativu zabývat se sám sebou. Já tenhle pocit vůbec neznám. Stále je ještě plno věcí, které bych „rád“. Jako například mít na své straně, na úrovni svých očí, partnerku. Nebo ve stáří fyzicky neslábnout a neotevřít tak pole útokům chorob a „pohodlí“, proto dbám o zdraví a fitness. Určitě také nezanedbávám intelektuální úvahy o všem možném, které se zaměřují především na přírodní souvislosti a logiku. Jsem velmi pragmatický. V minulém roce jsem si například dodělal po dvou a půl letech pilotní licenci na kluzáky. A od koho to mám? Podívejte se na moje rodiče. Tatínkovi bude tento rok 95 a mamince je 87. Oba jsou jasného ducha, mysli a fyzicky se udržují denní návštěvou fitness centra. To je správné životní zaměření. 

Jak komunikujete sám se sebou? 

Na důchod jsem založil dvě malé – one man company – firmičky tady u nás na Moravě. Farmu na bio zeleninu a ovoce. A pekárnu, kde vyrábím vedle jemného pečiva také bezlepkové a veganské dobrůtky. Provoz a výrobu dělám skoro úplně sám. Ta manuální práce mi dává prostor pro přemýšlení a filozofování, je to neuvěřitelná úleva od všeho příšerného, co se děje mimo tyhle prostory. Na farmě jsem dokonce žil čtyři roky v karavanu. Mými spolubydlícími byly rodiny bažantů, kosů a holubů. Ke komunikování (přemýšlení) sám se sebou jsou „izolované“ prostory zapotřebí. Já nacházím tento předpoklad, když sám cestuju, při potápění, když kapitánuju plachetnici přes oceány nebo když se oddám divokému curvování na lyžích v Alpách, no a teď nově, když všemu uletím v bezmotorovém letadle a vznáším se nad tím vším zatěžujícím. Nechám vše někde mimo sebe. Dýchám z plných plic… To je fakt echt relax, prostor pro kreativní myšlenky a svobodné úvahy.

Každý má nějaké tajemství. Určitým druhem tajemství je osud. Věříte v něj? Proč se někomu vyplní a jiným ne?

Jestli někde existuje napsaný „plán“ každého života, to nevím. Ale jsem si jistý, že každý člověk se narodí s určitým genetickým programem, vlohami, nadáním, konstitucí. Co v životě z těchto zadání udělá, závisí především na jeho vůli. A patří k tomu i pořádná porce štěstí. Proč jsem se nenarodil třeba někde v Africe, to nikdo nemůže vědět. Není to ani relevantní, a proto bychom se měli soustředit na to, co máme, co můžeme ovlivnit a co chceme.

      To, že jsem jeden z potomků rodiny Frištenských, je prostě náhoda. Osud to není. Osudové bylo, když rodiče v roce 1968 emigrovali do Švýcarska. To změnilo a poznamenalo můj život zcela určitě. Na to jsem neměl žádný vliv. 

Zhroutil se vám někdy svět? Kdy jste si řekl: Tak to je konec…

Ne… Vlastně krátce ano. A stejně vytlačuju pocit, že mě to i dnes stále ovlivňuje. Nejspíš jsem ještě nenašel silnější alternativní řešení, které by negativní událost v minulosti vymazalo. Vyhazov (rozvod) z rodinného kruhu, který se zakládal na křivdě, byl velmi silný otřes mojí duše, životního zaměření a i dobré vůle k řešení. Jenže v minulé, ale i dnešní právní vědě mají ženy (ještě) navrch. Tenhle „matriarchát“ se začal právě měnit v „patriarchát“. Budoucnost bude strastiplná a ne vždycky spravedlivá. Já hlasuji pro stejnoprávnost. Tato myšlenka zůstane asi pouhou iluzí, neboť jen málo lidí je schopno ovládat genetický program. 

Co byste v životě udělal ještě jednou, ale lépe?

Počkal bych až do důchodu a pak bych teprve založil firmu zabývající se privátním bankingem… (Úsměv.) Bohužel jsem to udělal mnohem dřív a 13 let před důchodem jsem tento skvělý job v bance opustil. Rozhodnutí se rychle ukázalo jako ne zcela ideální. Dostal jsem se do spárů švýcarské finanční kontroly, která mě stála každý rok dost peněz, což navíc bylo ještě doprovázeno dlouholetým obdobím placení alimentů a rodinných podpor.

Pokud se postupně ve vzpomínkách vracíme do minulosti, zjistíme, že důsledek toho, kde jsme dnes, má začátek v jednom setkání, jedné situaci. Můžeme to pojmenovat jako osud?

Ani ne. Životní cesta podléhá mnoha vlivům. Každý faktor může člověk ovlivnit, nebo to aspoň zkusit. Někdo pracuje na svém osudu celý život, jiní to vzdají. Osudová setkání jsou výplodem různých úvah, myšlenek, rozhodnutí i odvahy. Na diskotékách a párty jsem nikdy neměl odvahu oslovit krásnou dívku kvůli obavě, že dostanu košem. A stejně jsem – sice jinde – našel spřízněnou duši, a možná už podruhé (úsměv). Jediný osud, který uznávám, je ten, že život je konečný, tomuhle osudu se vyhnout fakt nedá. A když se ještě jednou vrátím k Maslowovi, na dolních úrovních pyramidy je to u dotyčných lidi nejspíš osudové. Rozmáchnou pažemi, pokrčí rameny a konstatují, že to halt tak je.  Čím výš člověk šplhá v pyramidě nahoru, tím větší množství svého osudu bere do vlastních rukou. Proto by se mělo věnovat mnohem víc pozornosti vzdělání a gramotnosti českého národa.

 Autor: Martin Severa

Článek Gustav Frištenský se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Během své cesty jsem navštívila národní park Tsavo, břehy Indického oceánu severně od Mombasy a rezervaci Masai Mara. Hostili nás úžasní lidé stojící za projektem SECLUDEDAFRICA.

 Postavili nádherné lodge uprostřed panenské přírody a hrdě se hlásí ke svému jménu „odlehlá Afrika“. Jsou to lidé, kteří věnují každý dolar ze vstupu do soukromé rezervace ve prospěch místní komunity, vzdělávání dětí, pracovních příležitostí, přísunu pitné vody. Učí místní komunity žít v souladu s divokou přírodou a stojí za fondem na ochranu rangerů. Každoročně umírají desítky rangerů, tito muži a ženy nasazují své životy, aby chránili nejen zvířata, ale i budoucnost naší planety.

Zatímco návštěvníci obdivují nádhernou divočinu, v pozadí probíhá tvrdý boj proti pytlákům, nelegálnímu obchodu se slonovinou a nosorožčími rohy. Pytláctví je jeden z největších problémů, kterým Keňa čelí. Slonovina je stále jedním z nejžádanějších materiálů na světě. Proč? Sloní kly jsou ceněny pro svou krásu, tvrdost a snadné opracování. V některých kulturách je slonovina symbolem bohatství a moci, zatímco v jiných slouží k výrobě šperků, uměleckých předmětů nebo dokonce tradičních léků. Navzdory mezinárodním zákazům obchodování se slonovinou je poptávka stále vysoká, což vytváří obrovský tlak na slony nejen v Keni, ale po celé Africe.

Další tragédií je hon na nosorožce kvůli jejich rohům, které jsou na černém trhu ceněny více než zlato. Mýtus o léčivých vlastnostech nosorožčích rohů, především v asijských zemích, způsobil jejich masové zabíjení. Keňa se stala místem, kde se odehrál jeden z nejtragičtějších příběhů divoké přírody – vyhubení nosorožce bílého severního. Vědci se však snaží o záchranu, ale výsledek je zatím nejasný. Moc si přeji, aby uspěli. Jsou to úžasná zvířata.

Navzdory těmto výzvám zůstává Keňa místem nepopsatelné krásy. Pokud chcete zažít opravdovou Keňu, neměli byste minout národní park Tsavo a jeho skrytý poklad – Kipalo Hills. Slovo „kipalo“ v jazyce Taitů, jednoho z místních kmenů, znamená „místo, kam se znovu a znovu vracíte“. Je to pravda, Kipalo Hills mě uchvátilo, ne luxusem, ale autentičností. A ty dechberoucí výhledy na nekonečné pláně, slony u napajedel a poletující ptactvo musíte zažít. Prý je vidět i Kilimandžáro, já to štěstí neměla, nevadí, snad příště. Moc ráda bych se vrátila i do „svého“ stanu, odkud byl úchvatný výhled na západ slunce a noční oblohu plnou hvězd bez světelného znečištění. Samotné safari bylo třešničkou na dortu, stáda slonů, zeber, žiraf a antilop, bohatý piknik pod širým nebem a sklenka dobrého vína, to vše opravdu bylo úžasným začátkem mé cesty, která pokračovala k Indickému oceánu. 

Dalším mým překvapením byla jízda vlakem. Nejprve z Nairobi do Voi a potom dále k moři. Opravdu jsem nečekala takovou kvalitu služeb, čistotu a hlavně, že pojede na čas. Samotný proces odbavení mě udivil ještě více. Na to, že zavazadla několikrát projela scannerem, jsem z letišť zvyklá, ale že je zkontroluje i psovod se psem Malinois, to byl opravdu zvláštní pocit. Bezpečnost na prvním místě. Vlakem jezdím ráda, je to pohodlné cestování a výhledy také nejsou k zahození. Nejinak tomu bylo i v Keni. Jen tak vidíte slony, zebry, kluky hrající fotbal, stáda krav a ovcí. Vše pohromadě. Zvláštní symbióza. Místy jsme kopírovali starou trať, která v 19. století nechvalně proslula drastickým příběhem, kdy lidožraví lvi lovili dělníky při stavbě mostu přes řeku Tsavo. Postavil se jim inženýr John Patterson, který vylíčil svůj příběh v knize, která byla i námětem filmu Lovci lvů. 

Z Tsavy jsem se přesunula k moři do svého nového útočiště Cardamon House. Malý stylový butikový hotel na pláži Kuruwitu, postavený ve svahilském stylu, se spoustou malých zákoutí k úniku. Z každého pokoje je úchvatný pohled na oceán a ten západ slunce na pláži, nádhera. V Africe obecně ženy nemají tolik příležitostí pracovat, a tak jsem byla překvapená, že tady v kuchyni vládly ženy. Jídlo bylo opravdu výborné, zvláštní kombinace a založené na lokálních surovinách. To mě vždy baví. Musím říct, že odpočinek u moře se mi hodil, čekal na mě náročný program v Masai Mara. 

Na přesun do Mary jsem se moc těšila, čekal mě let nad národními parky a s výhledem na Kilimandžáro. Bylo jasno, a tak se nám hora ukázala v celé kráse, je opravdu úchvatná. Ani se nechce věřit, že má úctyhodných 5 895 m, ale sníh na vrcholcích je toho důkazem. Z výšky vidíte rozmanitost Keni, suché planiny, mokřady, hory, řeky a jezera, políčka. To vše nádherně poskládané. Je to opravdu úchvatná zem.

Cestou z letiště do poslední zastávky jsme potkali obrovské stádo slonů a také rodinku lvů. Hlavní lvice byla „modelka“, prý se takto krásný kus jen tak nevidí. A tak mi Mara začala odhalovat své kouzlo. Instict of the Mara se nachází v odlehlé části přírodní rezervace Olderkesi, která hraničí s Masai Mara a Serengeti. Daleko od přeplněných turistických tras. Největším lákadlem této oblasti je bezpochyby velká migrace pakoňů, kterou můžete zažít od konce července do září. Lodge je opravdu stylová, v knihovně najdete knihy od Wilbura Smithe, bar s koženými sedačkami, posezení u ohniště s výhledem do buše, myslím si, že by toto místo miloval i Hemingway. Ideální místo pro psaní knih. Noc ve stanu je jiná, jsem ostražitá, slyším kolem paviány, zebry, slony i jiná „překvapení“, opravdu si tříbím smysly. Čeká mě celodenní safari v Maře, ale spánek přichází jen zvolna. Ráno jsem unavená, ale těším se. Máme v plánu návštěvu řeky Mara, snídani i oběd v buši a na pozorování máme celých 12 hodin. Den se opravdu vydařil, viděla jsem stádo buvolů, slonů, hrochy, žirafy, zebry, mnoho druhů antilop a ptáků. Ukázala se nám i hyena a šakali. Také jsme byli svědky páření lvů, příroda je tak krásná. Po návratu do lodge jsem byla unavená, ale šťastná. Čekala mě cesta domů. 

Rozhodně se chci vrátit a sdílet kouzlo Keni a Afriky s rodinou, přáteli a klienty. Je to místo, které vám otevře oči, zasáhne srdce a zanechá ve vás touhu objevovat další místa. Je to země, která vás naučí pokoře, vážit si přírody a krásy života. I jak je důležité pomáhat. Protože Keňa není jen o nádherných výhledech a divokých zvířatech – je o lidských životech. Mým velkým přáním je, aby se nám podařilo ochránit tyto krásy i pro budoucí generace, aby nemusely chodit za zvířaty jen do zoo, ale i do „divoké“ přírody. Věřím, že i tím, že budeme do těchto zemí cestovat, přispíváme k zachování této kouzelné části světa.

Autor: Lada Vágnerová

Foto: archiv Lady Vágnerové

www.monoi.cz

Článek Vzpomínky na Afriku se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Můžete nám krátce představit Nadaci Tomáše Bati a její hlavní poslání?

Nadace Tomáše Bati, kterou v devadesátých letech založil Tomáš Baťa junior, pečuje a hrdě šíří nadčasový baťovský odkaz napříč společností. Vytváříme prostředí, ve kterém se propojuje kulturní svět se světem podnikatelským. Navazujeme na filozofii Tomáše Bati, který vnímal komplexnost lidské společnosti se všemi jejími aspekty. Podporujeme kulturu, edukaci, komunitní život, zájmové skupiny a aktivitu mladých lidí, kteří mají chuť tvořit. To vše se děje na základě besed, tematických přednášek, workshopů, seminářů, výstav nebo pravidelné publikační činnosti.

Jaké hodnoty a myšlenky Tomáše Bati považujete za nejaktuálnější pro dnešní dobu?

Beru to komplexně. Tomáši Baťovi se postupem let podařilo vyvinout propracovanou filozofii, jejíž smyslem je navrátit lidem hrdost, vztah k práci a odvahu měnit sebe samé. Tato filozofie je nadčasová, fascinující a vesměs velmi jednoduchá, protože je postavená na selském rozumu. Je potřeba si uvědomit, že Baťovy podnikatelské úspěchy nebyly podmíněny štěstím či náhodou, ale výsledkem kontinuální práce. Naučil se vnímat lidi a chápat jejich příležitosti, obavy a přání. Nikdy nehodnotil člověka podle majetkových poměrů, ale podle osobní odvahy a odhodlání pracovat. Řídil se hlavní myšlenkou, že odvaha je polovina úspěchu. Pochopil, že je potřeba nejprve vybudovat sebe a stát se následování hodným pro své okolí bez ohledu na to, zda chcete působit na své spolupracovníky, přátele či společnost.

Co vás osobně přivedlo k nadaci a jakou roli v ní zastáváte jako projektový a PR manažer?

Měl jsem štěstí, protože v rámci své publikační činnosti jsem jednoho dne dělal rozhovor s Gabrielou Končitíkovou, současnou ředitelkou nadace, která mi sdělila, že toho času rozšiřují tým. Okamžitě mě tato informace zaujala. Znaven každodenním zpravodajstvím v komerční televizní stanici jsem cítil, že chci od pracovního života něco jiného, něco víc. A být členem „baťovského“ týmu se jevilo lákavě. Byla to výzva. Chtěl jsem být alespoň nepatrně platný ve svém rodném městě, potažmo kraji a podílet se na smysluplné činnosti, která má přesah, hlubší význam a nabízí spoustu možností pro tvůrčí kreativitu. Na starost mám přípravu veškerých projektů, které patří k jakýmsi vlajkovým lodím nadace, stejně tak se ale starám o projekty novější, které vznikly až po mém nástupu, jako třeba pravidelný kulturně-společenský program s názvem Večerní čaj, který Zlíňáci okamžitě vzali za svůj. Do toho pak komunikuji s médii, partnery a starám se o sociální sítě.

Vaše nadace spolupracuje s Expedicí Z101. Můžete nám přiblížit, jak tato spolupráce vznikla a v čem konkrétně spočívá?

Jak už to bývá, velké projekty se mnohdy rodí z nenápadných situací a s Expedicí Z101 tomu nebylo jinak. Když nám Tomáš Vaňourek poslal fotografii jedné africké továrny firmy Baťa, zaujala nás a okamžitě jsme přemýšleli, jak z ní vytěžit víc. Naštěstí máme dobré vztahy jak s rodinou Baťa, tak také se světovým vedením firmy, tudíž se nám podařilo domluvit natáčení přímo v tamním baťovském areálu. A u jednoho nezůstalo. Z keňského Limuru putovala Expedice Z101 do zambijské Lusaky či do Gweru v Zimbabwe a vznikly fantastické, a hlavně autentické reportáže, které ukazují, jak se podle baťovské filozofie žije v Africe. Jde o zajímavé svědectví. V současné době dokonce připravujeme dokumentární snímek, který celý tento příběh zasadí do historického kontextu – divákovi ukáže, do jaké míry byl Baťa skutečně nadčasový, nemluvě o tom, že Afričanům nebo Indům ukáže, že Baťa je opravdu náš, že pochází ze Zlína, potažmo z Československa, nikoliv z jejich krajů, jak si mnozí – a že jich je – mylně myslí.

Expedice Z101 navazuje na odkaz cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Jakým způsobem podle vás tento projekt rezonuje s filozofií Tomáše Bati?

V počínání Expedice Z101 vidíme odvahu tvořit, poznávat, rozvíjet se, překonávat každodenní překážky, hledat všemožné cesty, přinášet hodnotu společnosti a v neposlední řadě také vzdělávat ostatní. To všechno jsou principy, které razil Tomáš Baťa a stejně tak nebyly cizí ani pánům Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi.

Jaké výzvy jste během spolupráce s Expedicí Z101 museli překonat a co vám tato spolupráce přinesla?

Momentálně si nevybavuji žádné velké výzvy, na tuto otázku by vám lépe odpověděli spíš Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová, kteří byli v terénu. My jsme situaci jistili ze zámezí ve Zlíně, pomáhali oběma dobrodruhům s potřebnými formalitami, dodávali jsme jim nutné kontakty a poskytovali historické materiály pro lepší orientaci v celém tématu. Každopádně tato spolupráce nám opět potvrdila, jaký byl Tomáš Baťa vizionář, když dané země, ve kterých továrny budoval, nevykořisťoval, ale obohacoval. K práci v zahraničí totiž přistupoval s myšlenkou, že je potřeba vyjednat obchod pro obě strany výhodný. Věděl, že země, se kterými chce firma Baťa spolupracovat, je zároveň potřeba i rozvíjet. Proto, jak už jsem zmínil, berou v Africe, stejně jako třeba v Indii Baťu za svého, protože i ta továrna je prostě „jejich“.

Vidíte v budoucnu další možnosti, jak by mohla Nadace Tomáše Bati spolupracovat s podobnými projekty?

Spolupráce je základ. Rádi podporujeme všemožné projekty, nejenom cestovatelské, stejně tak se s chutí pouštíme do nejrůznějších spoluprací, pokud nám však dávají hlubší smysl. S tím pak souvisí skutečnost, že si jak partnery, chcete-li po baťovsku, tak spolupracovníky opravdu pečlivě vybíráme, protože nejenom, že ctíme veškeré baťovské hodnoty, ale taky hlídáme, aby bylo se jménem Baťa nakládáno poctivě a správně.   

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům ohledně odkazu Tomáše Bati, Expedice Z101 nebo obecně podpory podobných projektů?

Ať si jdou za svými, byť sebemenšími sny. Může to znít jako klišé, ale ze své zkušenosti mohu potvrdit, že to funguje. Kus pravdy najdeme v zásadních citátech Tomáše Bati, že „svět patří smělým“ a „nadšení dává křídla“, a je úplně jedno, čemu se každý z nás věnuje. Hlavní je dělat věci poctivě, radostně, pokorně a trpělivě. Výsledky se dřív nebo později dostaví.

Autor: Šárka Kmínková

Článek NADACE TOMÁŠE BATI A JEJÍ HLAVNÍ POSLÁNÍ se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Sašo, pozvala jsem si vás, protože vím, že se již 15 let věnujete neinvazivní péči o pleť. Sama dávám přednost šetrným omlazujícím metodám. Existuje dnes nějaká neinvazivní technologie, která dokáže radikálně zpomalit stárnutí?

Míšo, děkuji za pozvání. Radiofrekvenční technologie sleduji a využívám v praxi už dlouho, obecně patří mezi ostatními metodami k těm nejbezpečnějším, nejdéle vyvíjeným a testovaným. Jejich nedávný posun v účinnosti je ale velmi razantní. Když pak vidíte, jak skvělých výsledků lze dosáhnout, snadno pochopíte, proč tolik známých hereček vypadá na červeném koberci mladistvě a přirozeně i po padesátce.

Na jakém principu tato metoda tedy pracuje?

Omlazování pomocí radiofrekvence funguje díky cílené remodelaci kolagenových vláken a stimulaci tvorby vláken nových. V praxi se lze dnes setkat se širokou škálou přístrojů, které tuto technologii více či méně úspěšně využívají. Mohou se velmi lišit účinností, zacílením výkonu, hloubkou působení, frekvencí, polaritou nástavců, a to vše ovlivňuje výsledek. U novějších přístrojů nedochází k poškození ani zatěžování okolních tkání. V nedávné době navíc došlo ke skokovému technologickému posunu ve vývoji čipů a tím i efektivnosti stimulace v podkoží. Nejmodernější radiofrekvenční přístroje jsou dnes ve světě vnímané jako naprostá špička toho, co si lze dopřát. 

Zazněl tady věk 50 let, ale kdy je vlastně správný čas začít s radiofrekvencí? Má pro mě takové ošetření význam, i když už na sobě známky stárnutí a vrásky pozoruji?

Bude to mít výrazný přínos. Naše tělo si uchovává schopnost regenerace po celý život. I ve vysokém věku se například drobná rána na prstu zahojí – jen to trvá déle. Radiofrekvenční stimulace kolagenu vždy spustí tvorbu nových kolagenových vláken, která by si tělo už samo nevytvořilo. S přibývajícími lety totiž kolagenová síť přirozeně slábne, následkem jsou pak právě vrásky a povadnutí pleti. Ideální by bylo začít s ošetřením ještě před vznikem těchto změn, aby se proces stárnutí zpomalil co nejdříve.

Největší přínos však radiofrekvence přináší právě ve zralejším věku, kdy si lidé začínají změn v pleti více všímat. Naštěstí to neznamená, že je pozdě – naopak, ty nejpřekvapivější výsledky jsem viděla u starších lidí, kde byla proměna nejvýraznější.

Pokud bych se rozhodla proceduru vyzkoušet, je nutné ji opakovat a po jak dlouhé době již uvidím výsledky?

Opakování procedury není nezbytné – i jedno ošetření má pozitivní zdravotní i estetický efekt, protože stimulovaný kolagen doroste. Nicméně každá další radiofrekvenční stimulace podporuje tvorbu nových kolagenových vláken, která se vzájemně proplétají a vytvářejí pevnější, hustší a kvalitnější síť, podobnou té, kterou jsme měli před lety. Výsledky se tedy sčítají a celkový stav pleti se postupně zlepšuje. Z mého pohledu jde o jednu z nejlepších investic do vlastní pleti. Dá se říct, že pokud po ošetření pleť vypadá lépe, je to proto, že se její biologická kondice skutečně zlepšila.

Nejde jen o vizuální efekt, jak je tomu u mnoha jiných estetických metod. Radiofrekvenční ošetření skutečně zlepšuje kvalitu pleti a obnovuje její přirozené regenerační procesy. Co se týče časového průběhu výsledků, první výrazné zlepšení je patrné ihned po ošetření. Proto si ho mnoho známých osobností plánuje před důležitými společenskými událostmi. Tento okamžitý liftingový efekt vzniká smrštěním starých kolagenových vláken. Nová kolagenová vlákna pak dorůstají do plné délky přibližně do šesti měsíců.

Zní to tak lákavě, že mě hned napadá – je možné tuto metodu aplikovat i na dekolt nebo jiné části těla?

Míšo, ano, a dokonce se tato metoda v estetice těla využívá velmi často. Moderní radiofrekvence dokáže skvěle omladit a zpevnit pleť i na krku, kde jinak existuje jen málo účinných metod proti stárnutí. Aplikace je oblíbená také na paže, hřbety rukou či břicho, a to nejen po porodu. Zvláštní kapitolou je její přínos pro nohy – mimo jiné proto, že radiofrekvence pomáhá posilovat cévní stěny. Efekt na vzhled i kondici nohou je výrazný, a to nejen u běžných žen, ale i u profesí, kde je dokonalý vzhled nutností.

Je tato procedura vhodná pro každého, nebo existují nějaká omezení?

Mezi kontraindikace patří například závažná onemocnění, akutní infekce a záleží také na ošetřované oblasti. Vždy je důležité vše probrat při konzultaci a naplánovat termín. V zásadě jde však o zdraví prospěšné, šetrné a příjemné ošetření, které nezatěžuje tělo.

Když už mluvíme o tom, pro koho je ošetření vhodné, napadá mě – využívají ho i muži?

Ano, a dokonce ve větším počtu, než bys možná čekala. Celosvětově i u nás. Myslím, že je oslovuje vědecký základ této metody, její jasné a viditelné přínosy, ale také přirozený výsledek bez nutnosti rekonvalescence nebo jakýchkoli omezení.

Jaký typ mužů na takové procedury chodí nejčastěji?

Tuto metodu často volí muži s velmi náročným pracovním nasazením, například manažeři nebo profesionální sportovci. Pomáhá jim kompenzovat dopady stresu, nedostatku spánku a častých změn časových pásem na jejich pleť. Pokud se moderní radiofrekvence zkombinuje s kvalitní kyselinou hyaluronovou a doplňkovou péčí, může výrazně zlepšit stav pleti. Setkávám se s tím, že muži i ženy na vysokých postech a v exponovaných profesích potřebují vypadat svěže, zdravě a mladistvě. To demonstruje sílu a schopnost mít vše pod kontrolou, což posiluje jejich vyjednávací pozici.

Zdravý vzhled je dnes bezpochyby nedílnou součástí našeho celkového dojmu i outfitu. Napadá mě – léto už klepe na dveře, všichni se na něj těšíme a chceme si ho naplno užít. Dá se pozitivních účinků radiofrekvence využít i během tohoto období?

Pobyt na slunci není překážkou pro neinvazivní radiofrekvenční ošetření. Je ale důležité mít na paměti, že UV záření poškozuje kolagenová vlákna, proto bychom měli pleť chránit nejen ze zdravotních, ale i estetických důvodů.

To je skvělá zpráva – možnost šetrně podpořit pleť kdykoliv během roku ocení snad každá žena. Sašo, moc děkuji za milý a inspirativní rozhovor. Věřím, že přinesl spoustu cenných informací nejen mně, ale i našim čtenářům. 

Autor: Michaela Badinková

Článek Neinvazivní technologie se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

JAKOŽTO PRIMÁTOR MÁTE MNOHO PRACOVNÍCH POVINNOSTÍ. CO PRO VÁS ZNAMENÁ VOLNÝ ČAS? JAK A S KÝM HO NEJRADĚJI TRÁVÍTE?

Volný čas má pro mě hodnotu zlata. Platí to obzvlášť, když se jedná o chvíle, které mohu strávit s rodinou, na kterou mám během pracovního týdne minimum prostoru. Takže abych byl přesný, mám ženu, dvě dcery a syna a veškerý volný čas trávím nejraději s nimi. Je to relax a radost zároveň. Nejcennější chvíle v životě. 

JSTE VELMI AKTIVNÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH, PŘÍSPĚVKY SI VYTVÁŘÍTE SÁM. JAK NÁROČNÁ JE PRO VÁS SAMOTNÁ TVORBA OBSAHU? ČÍM SE SNAŽÍTE OKOLÍ NEJVÍCE ZAUJMOUT?

Mám vystudovanou Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a v minulosti jsem vedl i celostátní síť rádií, takže k marketingu a komunikaci mám obecně hodně blízko a sociální sítě mě hodně baví. Tvorba je náročná především tím, že v řadě případů musíte někam dojet. Jinak si ale s obsahem hlavu příliš nelámu. V podstatě pouze informuji o své práci a občas i volném čase. Slíbil jsem, že nebudu primátor, co jen klade věnce. V gesci jsem si nechal například ekonomiku, takže těch projektů, které je třeba komunikovat, je opravdu mnoho.

SPADAJÍ PODLE VÁS SOCIÁLNÍ SÍTĚ DO PRÁCE POLITIKA?

Určitě ano. Sociální sítě dnes do značné míry nahradily klasickou poštu nebo e-maily. Snažím se k nim přistupovat nejen jako k mediálnímu nástroji, ale i jako k veřejné službě. Považuji za svou povinnost lidem odpovídat, informovat je a vysvětlovat jim, co v Plzni děláme, do čeho investujeme, jaké organizace nebo jaké projekty podporujeme. Lidé už si zvykli, že jsem na sítích aktivní, takže mi často posílají zachycené páchání přestupků, trestné činnosti nebo dopravní problémy ve městě. Vše okamžitě řeším s příslušnými složkami a v řadě případů se podaří situaci včas zachytit nebo třeba dopátrat pachatele. 

VE VAŠICH PŘÍSPĚVCÍCH SE ČASTO OBJEVUJÍ ZVÍŘATA. MÁTE NĚJAKÉHO DOMÁCÍHO MAZLÍČKA? KTERÉ ZVÍŘE MÁTE NEJRADĚJI A PROČ?

Zvířata mám rád a je to i důvod, proč jsem si v gesci nechal Zoologickou zahradu města Plzně, která je největší atraktivitou celého regionu. Doma mám maďarského ohaře, se kterým si chodím čistit hlavu na procházky. Je to plnohodnotný člen naší rodiny.

JSTE PŘÍZNIVCEM DOBRÉHO JÍDLA A VAŘENÍ. JAKÉ JÍDLO MÁTE NEJOBLÍBENĚJŠÍ? 

Nejsem nijak extra vybíravý, ale pokud si mohu vybrat, mám rád pálivá jídla, rád si zajdu na asijskou nebo mexickou kuchyni a také mám hodně rád maso. Ale i když je mezinárodní kuchyně obrovský trend, Čech se ve mně nezapře. Nedávno jsem dostal velkou chuť na rajskou s kolínky. A kdo mě dobře zná, ví, že si potrpím na dobrou kávu. 

JSTE SPÍŠE AKTIVNÍM, ČI PASIVNÍM SPORTOVCEM?

Dnes už určitě pasivním, ale v mládí jsem závodně plaval a rád plavu dodnes. Sport mám od malička v lásce a dnes si ho užívám především jako divák. Jsem věrný fanda fotbalové Viktorky, hokejových Indiánů, kde jsem dělal ředitele klubu v době, kdy Indiáni získali první hokejový titul, snažím se podporovat i házenkáře a další méně sledované sporty. Plzeň je městem sportu, to potvrzují nejen výsledky našich sportovců a sportovních týmů, ale také sportovní infrastruktura. Tu jsem si mimochodem také nechal v gesci. (smích)

DIVADLO, KINO, VÝTVARNÉ UMĚNÍ. CO JE VÁM OSOBNĚ NEJBLIŽŠÍ?

Do divadla chodím rád a pravidelně. Kino navštěvuji především se svojí nejmladší dcerou a výtvarné umění si vždy rád prohlédnu, ale abych pravdu přiznal, po výstavách úplně chodit nestíhám. Z těch posledních se mi nejvíce vryla do paměti výstava děl Michaela Rittsteina v Novém divadle. Ta mě velmi oslovila. 

JAKÉ KULTURNÍ AKCE JSTE SE NAPOSLEDY ÚČASTNIL? JAKÝ ZÁŽITEK JSTE SI Z NÍ ODNESL?

Z těch, které jsou mimořádné, to bylo zahájení jubilejního výročí 10 let od roku, kdy byla Plzeň Evropským hlavním městem kultury. Byl to zahajovací večer Plzeň 2025 – Open Up!, kdy do Plzně přijely světelné loutky z Německa a naše krásná katedrála sv. Bartoloměje se stala plátnem pro videomapping. A jaký zážitek jsem si z ní odnesl? Ten, že Plzeň je město ohromných možností a máme co nabídnout. Patříme ke špičce ve sportu a bezesporu i v kultuře, takže za mě máme být na co hrdí.

MĚSTO PLZEŇ SE MŮŽE PYŠNIT CELOU ŘADOU ZAJÍMAVÝCH MÍST, KTERÁ STOJÍ ZA NÁVŠTĚVU. JAKÁ PAMÁTKA ČI MÍSTO VÁM OSOBNĚ NEJVÍCE PŘIROSTLO K SRDCI? JAKÉ TURISTICKÉ CÍLE V PLZNI BYSTE NAŠIM ČTENÁŘŮM DOPORUČIL?

Plzeň je krásné město, to nejkrásnější se alespoň za mě ukrývá v samotném centru. Naše mimořádná renesanční radnice, katedrála sv. Bartoloměje, druhá největší synagoga v Evropě, morový sloup, sadový okruh a mnoho dalšího. V centru trávím mnoho času, ale ještě se mi nikdy neokoukalo. Je krásné v každou hodinu, v každé roční období. Je pravda, že v létě je celý prostor tak rozpálený, že k pobytu příliš neláká, ale pro to už jsme našli řešení. Připravili jsme projekt na revitalizaci náměstí, které ve shodě s renomovanými architekty nejen citlivě upravíme, ale také na něm do země vysázíme stromy. To mimochodem slibovala řada politiků před námi, ale nikdy se to nikomu nepovedlo. My už za sebou máme hydrogeologický a inženýrskogeologický průzkum, který poslouží jako podklad projektantům, a už v příštím roce bychom chtěli s proměnou začít. 

Autor: Lenka Prokšová

Fofo: archiv Roman Zarzycký

Článek Primátor Plzně Roman Zarzycký: se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.