Keňa je jednou z nejúchvatnějších destinací na světě. A už jen překročením jejích hranic pomáháte místním komunitám, které se snaží žít v souladu s divokou přírodou.
Během své cesty jsem navštívila národní park Tsavo, břehy Indického oceánu severně od Mombasy a rezervaci Masai Mara. Hostili nás úžasní lidé stojící za projektem SECLUDEDAFRICA.
Postavili nádherné lodge uprostřed panenské přírody a hrdě se hlásí ke svému jménu „odlehlá Afrika“. Jsou to lidé, kteří věnují každý dolar ze vstupu do soukromé rezervace ve prospěch místní komunity, vzdělávání dětí, pracovních příležitostí, přísunu pitné vody. Učí místní komunity žít v souladu s divokou přírodou a stojí za fondem na ochranu rangerů. Každoročně umírají desítky rangerů, tito muži a ženy nasazují své životy, aby chránili nejen zvířata, ale i budoucnost naší planety.
Zatímco návštěvníci obdivují nádhernou divočinu, v pozadí probíhá tvrdý boj proti pytlákům, nelegálnímu obchodu se slonovinou a nosorožčími rohy. Pytláctví je jeden z největších problémů, kterým Keňa čelí. Slonovina je stále jedním z nejžádanějších materiálů na světě. Proč? Sloní kly jsou ceněny pro svou krásu, tvrdost a snadné opracování. V některých kulturách je slonovina symbolem bohatství a moci, zatímco v jiných slouží k výrobě šperků, uměleckých předmětů nebo dokonce tradičních léků. Navzdory mezinárodním zákazům obchodování se slonovinou je poptávka stále vysoká, což vytváří obrovský tlak na slony nejen v Keni, ale po celé Africe.
Další tragédií je hon na nosorožce kvůli jejich rohům, které jsou na černém trhu ceněny více než zlato. Mýtus o léčivých vlastnostech nosorožčích rohů, především v asijských zemích, způsobil jejich masové zabíjení. Keňa se stala místem, kde se odehrál jeden z nejtragičtějších příběhů divoké přírody – vyhubení nosorožce bílého severního. Vědci se však snaží o záchranu, ale výsledek je zatím nejasný. Moc si přeji, aby uspěli. Jsou to úžasná zvířata.
Navzdory těmto výzvám zůstává Keňa místem nepopsatelné krásy. Pokud chcete zažít opravdovou Keňu, neměli byste minout národní park Tsavo a jeho skrytý poklad – Kipalo Hills. Slovo „kipalo“ v jazyce Taitů, jednoho z místních kmenů, znamená „místo, kam se znovu a znovu vracíte“. Je to pravda, Kipalo Hills mě uchvátilo, ne luxusem, ale autentičností. A ty dechberoucí výhledy na nekonečné pláně, slony u napajedel a poletující ptactvo musíte zažít. Prý je vidět i Kilimandžáro, já to štěstí neměla, nevadí, snad příště. Moc ráda bych se vrátila i do „svého“ stanu, odkud byl úchvatný výhled na západ slunce a noční oblohu plnou hvězd bez světelného znečištění. Samotné safari bylo třešničkou na dortu, stáda slonů, zeber, žiraf a antilop, bohatý piknik pod širým nebem a sklenka dobrého vína, to vše opravdu bylo úžasným začátkem mé cesty, která pokračovala k Indickému oceánu.
Dalším mým překvapením byla jízda vlakem. Nejprve z Nairobi do Voi a potom dále k moři. Opravdu jsem nečekala takovou kvalitu služeb, čistotu a hlavně, že pojede na čas. Samotný proces odbavení mě udivil ještě více. Na to, že zavazadla několikrát projela scannerem, jsem z letišť zvyklá, ale že je zkontroluje i psovod se psem Malinois, to byl opravdu zvláštní pocit. Bezpečnost na prvním místě. Vlakem jezdím ráda, je to pohodlné cestování a výhledy také nejsou k zahození. Nejinak tomu bylo i v Keni. Jen tak vidíte slony, zebry, kluky hrající fotbal, stáda krav a ovcí. Vše pohromadě. Zvláštní symbióza. Místy jsme kopírovali starou trať, která v 19. století nechvalně proslula drastickým příběhem, kdy lidožraví lvi lovili dělníky při stavbě mostu přes řeku Tsavo. Postavil se jim inženýr John Patterson, který vylíčil svůj příběh v knize, která byla i námětem filmu Lovci lvů.
Z Tsavy jsem se přesunula k moři do svého nového útočiště Cardamon House. Malý stylový butikový hotel na pláži Kuruwitu, postavený ve svahilském stylu, se spoustou malých zákoutí k úniku. Z každého pokoje je úchvatný pohled na oceán a ten západ slunce na pláži, nádhera. V Africe obecně ženy nemají tolik příležitostí pracovat, a tak jsem byla překvapená, že tady v kuchyni vládly ženy. Jídlo bylo opravdu výborné, zvláštní kombinace a založené na lokálních surovinách. To mě vždy baví. Musím říct, že odpočinek u moře se mi hodil, čekal na mě náročný program v Masai Mara.
Na přesun do Mary jsem se moc těšila, čekal mě let nad národními parky a s výhledem na Kilimandžáro. Bylo jasno, a tak se nám hora ukázala v celé kráse, je opravdu úchvatná. Ani se nechce věřit, že má úctyhodných 5 895 m, ale sníh na vrcholcích je toho důkazem. Z výšky vidíte rozmanitost Keni, suché planiny, mokřady, hory, řeky a jezera, políčka. To vše nádherně poskládané. Je to opravdu úchvatná zem.
Cestou z letiště do poslední zastávky jsme potkali obrovské stádo slonů a také rodinku lvů. Hlavní lvice byla „modelka“, prý se takto krásný kus jen tak nevidí. A tak mi Mara začala odhalovat své kouzlo. Instict of the Mara se nachází v odlehlé části přírodní rezervace Olderkesi, která hraničí s Masai Mara a Serengeti. Daleko od přeplněných turistických tras. Největším lákadlem této oblasti je bezpochyby velká migrace pakoňů, kterou můžete zažít od konce července do září. Lodge je opravdu stylová, v knihovně najdete knihy od Wilbura Smithe, bar s koženými sedačkami, posezení u ohniště s výhledem do buše, myslím si, že by toto místo miloval i Hemingway. Ideální místo pro psaní knih. Noc ve stanu je jiná, jsem ostražitá, slyším kolem paviány, zebry, slony i jiná „překvapení“, opravdu si tříbím smysly. Čeká mě celodenní safari v Maře, ale spánek přichází jen zvolna. Ráno jsem unavená, ale těším se. Máme v plánu návštěvu řeky Mara, snídani i oběd v buši a na pozorování máme celých 12 hodin. Den se opravdu vydařil, viděla jsem stádo buvolů, slonů, hrochy, žirafy, zebry, mnoho druhů antilop a ptáků. Ukázala se nám i hyena a šakali. Také jsme byli svědky páření lvů, příroda je tak krásná. Po návratu do lodge jsem byla unavená, ale šťastná. Čekala mě cesta domů.
Rozhodně se chci vrátit a sdílet kouzlo Keni a Afriky s rodinou, přáteli a klienty. Je to místo, které vám otevře oči, zasáhne srdce a zanechá ve vás touhu objevovat další místa. Je to země, která vás naučí pokoře, vážit si přírody a krásy života. I jak je důležité pomáhat. Protože Keňa není jen o nádherných výhledech a divokých zvířatech – je o lidských životech. Mým velkým přáním je, aby se nám podařilo ochránit tyto krásy i pro budoucí generace, aby nemusely chodit za zvířaty jen do zoo, ale i do „divoké“ přírody. Věřím, že i tím, že budeme do těchto zemí cestovat, přispíváme k zachování této kouzelné části světa.
Autor: Lada Vágnerová
Foto: archiv Lady Vágnerové
www.monoi.cz
