Na dráhu profesionálního fotografa a publicisty jste se vydal až ve zralém věku. Předtím jste měl fotografování „jen“ jako hobby. Vzpomínáte si na svoji vůbec první fotku?
Jako hodně malý kluk jsem víc než na ulici pobýval na smetišti. Tam jsem našel svůj první fotoaparát. S tím jsem chodil po městě a dělal, že fotografuju. Takže moje první záběry byly nanečisto. Vždyť jsem ani nevěděl, že bych musel vložit film. To až později, když otec viděl můj zájem, koupil mi první funkční fotoaparát, bakelitový značky Pionýr za 50 Kč. S tím jsem vyfotil první opravdový snímek – svého foxteriéra. Kde je mu konec…
Vaše jméno figuruje od roku 2012 v České knize rekordů. Jak se to přihodilo?
Až když jsem ve fotografii nalézal svoje témata, náhoda tomu chtěla a já vyfotografoval jakousi osobnost s lustrem nad hlavou, který tvořil iluzorní svatozář. Pak už nebyla akce, kdy bych tenhle nápad neopakoval, až jsem postupně vytvořil přes 1600 podobných osvícených portrétů, to vše pod názvem Tisíc tváří se svatozáří, což se následně dostalo do Knihy českých rekordů.
Ve tvorbě každého renesančního umělce jsou výrazné také erotické motivy. Máte recept, jak nafotit ženu jinak, když už tady vše jednou bylo?
Všechno je odvislé od inspirace, kterou vnukává každá žena. Kdo tvrdí, že zpodobňovat nahé ženské tělo je nemravné, nebo dokonce vulgární, zavdává oponentní názor, že takový člověk je sám o sobě nemravný, neboť ČISTÉMU VŠE ČISTÉ. Ono to vyplývá od samotné ženy, jak vnímá samu sebe, neboť i samotní „znalci“ ženské krásy přišli s tvrzením, že každá žena je krásná, jen ne každá o tom ví. Pro mě byla největším uznáním věta jedné ženy, která se při odchodu z mého ateliéru otočila ve dveřích a řekla: Nikdy jsem nevěděla, že jsem tak krásná…
Jaká událost spojená s časopisem PRESTIGE vám utkvěla v paměti nejvýrazněji?
Samotné založení takového magazínu, v jehož obsahu jsou publikovány články přispívající ke kultivaci jednotlivce a tím i celé společnosti.
Karlovu univerzitu jste absolvoval prací Základy ekologie a ekologické výchovy v kontextu způsobu života. Jakou radu byste měl pro udržitelnost lidské společnosti?
Už v rodinách a ve školách se učit odlišovat životně důležité věci a vztahy od těch nepodstatných, malicherných. Bránit se zlobě, dávat a přijímat lásku. A později se nepřetržitě ve svých oborech vzdělávat. Ač to zní pateticky, jsme přece národem Jana Amose Komenského. Proto netřeba vymýšlet žádné nové vědecké teorie. On už ve své době řekl a zcela lidsky popsal vše podstatné. Stačilo by si to jen připomínat, a hlavně podle toho žít.
Děkuji za rozhovor.
Svatopluk K. Jedlička
Josef Louda
Narodil se 9. 4. 1947 v Klatovech. Učil se zedníkem, v roce 1967 v Plzni absolvoval stavební průmyslovku, obor vodohospodářský. Po základní vojenské službě (1967-1969, rok v Milovicích, druhý rok na Slovensku v Hlohovci) nastoupil jako kanalizační mistr do podniku Pražské silniční a vodohospodářské stavby. Po politických prověrkách v roce 1971, ač nestraník, skončil na 22 let ve Sběrných surovinách Praha, kde prožil i sametovou revoluci. Mezi tím dálkově vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1981), obor psychologie, sociologie a pedagogika dospělých. Jeho rigorózní práce byla na téma Základy ekologie a ekologické výchovy v kontextu způsobu života. Od roku 1993 působil v TV NOVA jako referent pro styk s veřejností. Inicioval vznik nadace Nova, v jejímž rámci založil a organizoval největší charitativní koncerty pro mentálně postižené, konající se dosud.
Od roku 2000 je nezávislým fotografem a publicistou. Je autorem desítek titulních stran prestižních časopisů, stovek otištěných fotografií, článků, reportáží a rozhovorů, z nichž vznikla kniha Neobyčejná setkání. Měl řadu úspěšných samostatných výstav. Doposud největší výstava fotografií různých žánrů se uskutečnila ve všech výstavních prostorách Staroměstské radnice, a to pod názvem 3N – Nápad, Náhoda, Nálada. V různých kategoriích se stal trojnásobným vítězem soutěže Praha fotografická. Je autorem námětu televizního dokumentu Bratři Saudkové a projektu Múza očima múz, ale i Vaginálie, aneb všichni jsme tím prošli, dále pak poetické knížečky fotografií, doprovázených verši žijících českých básníků pod názvem Vábivé záhyby.
Zatím poslední jeho tvorbou je román Láska (ne)slučitelná se životem (2017, 2025).
