Výstava putuje napříč Českou republikou a v každém městě vytváří jedinečnou atmosféru. Jadran Šetlík na vernisáže osobně zve představitele měst a regionů, osobnosti byznysu, kultury, umění i veřejného života. Vzniká tak výjimečný prostor pro setkávání lidí, kteří ve svých oborech představují skutečné autority a inspiraci pro další generace.

Každá zastávka však přesahuje rámec běžné výstavy. Večer otevírá koncertní program, který okamžitě vtáhne publikum do děje a navodí slavnostní atmosféru. Následně přichází samotný autor, který návštěvníky provází expozicí. S klidem, noblesou a mimořádným citem pro detail představuje jednotlivé portréty, jejich příběhy i momenty jejich vzniku. Z obyčejné vernisáže se tak stává hluboký a inspirativní zážitek.

Hudební složka večera hraje zásadní roli v jeho výjimečnosti. Pravidelně zde vystupuje sopranistka Michelle Katrak, jejíž hlas dodává večerům silnou emocionální hloubku, a tenorista Miguelangelo Cavalcanti. Hudební program doplňuje pianistka Laďka Kaspříková a harfistka Hedvika House Bacha. Jejich společná vystoupení patří k okamžikům, které si publikum odnáší dlouho poté.

Mezi osobnostmi, které projekt podporují a účastní se jeho společenských setkání, nechybí ani světově uznávaný tanečník, choreograf a náměstek ministra kultury Jiří Bubeníček.

Tento rozsáhlý a ambiciózní projekt by však nebylo možné uskutečnit v takovém rozsahu bez klíčové podpory významného partnera – Trinity Bank. Právě její dlouhodobé zapojení umožňuje realizaci celorepublikové putovní výstavy, propojení regionů a vznik platformy, která dává prostor inspiraci, kultuře i mezigeneračnímu dialogu.

Samotný projekt stojí na silných lidských příbězích napříč generacemi. Vedle mladých talentů se před objektivem Jadrana Šetlíka objevují osobnosti, které formují českou kulturní, sportovní i společenskou scénu. Každý portrét je samostatným vyprávěním o cestě, která vede k úspěchu, ale i o překážkách, které ji formují.

Ve stopách vzorů není jen výstava. Je to tiché zastavení v rychlé době – připomínka, že skutečné vzory existují a že jejich příběhy mají sílu měnit pohled na svět.

Magazín Prestige vnímá projekt Ve stopách vzorů jako iniciativu, která přirozeně rezonuje s jeho hodnotami – tradicí, stylem a výjimečností. Připomíná, že úspěch není jen o výsledku, ale především o cestě, která k němu vede, a o lidech, kteří nás na ní inspirují.

Článek Ve stopách vzorů: Projekt, který inspiruje napříč Českou republikou se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

„Je to skutečný klíč k jeho dílu. Košvanec maloval radost – radost z barvy, ze světla, z krásy života samotného. A právě tuto radost bylo třeba znovu objevit.“

🖊  Ivana Bednářová   |   archiv Guiseppe Frazoni 

NÁVRAT ZAPOMENUTÉHO MISTRA

Košvanec byl známý svými živými barvami, optimistickými motivy a energií, kterou dokázal přenést na plátno i na lidi kolem sebe.

Ve světě umění se jen výjimečně objeví příběh, kdy jeden člověk zasvětí desítky let života tomu, aby vrátil slávu téměř zapomenutému umělci. Takový příběh spojuje Košvance s italským sběratelem a mecenášem Giuseppem Franzonim.

Franzoni objevil Košvancovo dílo náhodou na začátku 90. let v Paříži. Okamžitě jej uchvátila technická brilance barev, práce se světlem i psychologická hloubka portrétů.

„Bylo to osudové setkání,“ vzpomíná Franzoni. „Viděl jsem obraz neznámého autora, ale kvalita byla nepopiratelná. Věděl jsem, že stojím před velkým mistrem. A zároveň jsem cítil nespravedlnost – jak je možné, že takové jméno téměř zmizelo z dějin umění?“

Z náhodného setkání se zrodilo celoživotní poslání: vrátit Košvance do povědomí evropské umělecké scény.

Jako prezident Museo Martinengo Villagana začal systematicky budovat reprezentativní sbírku jeho děl. Výstava v roce 2011 zde zaznamenala mimořádný úspěch. O rok později následovala prestižní prezentace v Palazzo Medici Riccardi ve Florencii. Úspěch se opakoval roku 2014 v Českém centru Milán i později v kulturním centru Fortezza del Priamar, Savona.

Odtud v roce 2015 expozice doputovala do Prahy, kde byla doplněna o deset Košvancových děl ze sbírek Národního muzea. Symbolicky se tak malíř, který zemřel téměř zapomenut, vrací domů s mezinárodním uznáním.

„Pro mne je Praha vyvrcholením této cesty,“ dodává Franzoni. „Je to návrat domů. Návrat jména, které nemělo být nikdy zapomenuto.“

OD MATEMATIKY K MALBĚ

Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Karlíně jako syn rukavičkáře a švadleny. Po studiích na lyceu nastoupil na Karlovu Univerzitu, kde se věnoval matematice a fyzice a zabýval se dokonce Einsteinovými teoriemi.

Jeho talent však rozpoznali malíři Vlaho Bukovac a Vojtěch Hynais, kteří jej přivedli na Akademii výtvarných umění. Získal stipendium Hlávkovy nadace a brzy se stal jedním z nejvýraznějších studentů své generace. Vyhrál Národní cenu malířství. Pohyboval se mezi realismem, impresionismem, postimpresionismem a symbolismem. Studijní cesty po Itálii, Francii, Německu i Balkáně rozšířily jeho vizuální jazyk i kulturní rozhled.

ILUSTRÁTOR DOBY A SVĚDEK POLITIKY

Vedle malby se výrazně prosadil jako ilustrátor a karikaturista. Ilustroval díla Jaroslava Haška, autora románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Jeho práce se objevily po boku avantgardistů, jako byli Václav Špála či Karel Teige.

Jako člen Umělecké besedy byl součástí intelektuální elity, která do Prahy přiváděla osobnosti typu Giorgio de Chirico či Carlo Carrà.

MISTR PORTRÉTU PRVNÍ REPUBLIKY

Košvanec se stal vyhledávaným portrétistou meziválečné Prahy. Jeho ateliér na Královce navštěvovala buržoazie, aristokracie i politické elity – mezi nimi i prezident Edvard Beneš.

Jeho obrazy z 30. let – elegantní ženy v zahradách Petřína, v kulisách Hradčan či Malé Strany – jsou vizuální oslavou života. Zde motto „Život je radost“ nabývá své nejčistší podoby. Radost z barvy, ze světla, z pohybu, z ženské krásy i z města samotného.

V roce 1939 uspořádal úspěšnou samostatnou výstavu, které se účastnil i Oskar Kokoschka.

PÁD, IZOLACE A DRUHÝ ŽIVOT

Válečné a poválečné události však jeho kariéru zlomily. Obvinění z kolaborace, soud v roce 1947, věznění a následná společenská izolace znamenaly definitivní konec veřejného působení. Po smrti manželky v roce 1949 se psychicky zhroutil. Poslední roky života prožil v chudobě a zapomnění. Zemřel v listopadu 1961.

„Umění může být umlčeno, může být pošlapáno, může být na čas vymazáno z paměti,“ uzavírá Franzoni. „Ale pokud je zrozeno z génia, nikdy skutečně nezemře. Košvanec je toho důkazem.“

ROK 2026 – VYDÁNÍ VÝJIMEČNÉ KNIHY O VLASTIMILU KOŠVANCOVI

Dílo malíře, jehož tvorba překračuje hranice své doby i země, dnes opět vstupuje do evropského uměleckého kontextu. Přestože radost, kterou jeho život a umění přináší, může být umlčena, nelze ji vymazat – a dnešní zájem to potvrzuje.

Autorem publikace je italský historik umění Giuseppe Franzoni, který Košvancovi zasvětil významnou část svého profesního života a patří k jeho největším obdivovatelům a znalcům.

Kniha bude slavnostně představena a pokřtěna osobně Giuseppem Franzonim v květnu 2026 v Mariánských Lázních, kde čtenářům nabídne hluboký vhled do života a tvorby tohoto výjimečného umělce.

Klíčové novodobé výstavy

(z iniciativy Giuseppe Franzoni):

• 2011 – Museo Martinengo Villagana

• 2012 – Palazzo Medici Riccardi, Florencie

• 2014 – České centrum Milán

• následně – Fortezza del Priamar, Savona

•
2015 – Praha (výstava rozšířená o díla ze sbírek Národní muzeum) místo pořádání

České centrum, Italsky kulturní institut, Muzeum Smetana

•
2026 – vydání knihy o Vlastimilu Košvancovi, jejímž autorem je Giuseppe Franzoni

Článek Vlastimil Košvanec: Život je radost se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

🖊 redakce   |   Atelier Fiala

Rodinná tradice restaurátorství v rodině Fialů sahá více než sto dvacet let zpět. Je to příběh kontinuity, odpovědnosti a úcty k dílům, která přežila své tvůrce i celé generace.

POČÁTKY TRADICE

Zakladatelem restaurátorské linie byl Josef Fiala, narozený roku 1882, absolvent Císařské akademie výtvarného umění a žák profesora Vojtěcha Hynaise. Vedle vlastní malířské tvorby se věnoval restaurování maleb a fresek. Již roku 1907 se podílel na obnově fresek v kopuli chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho první práce, která předznamenala celoživotní směřování. Pro Josefa Fialu nebylo restaurátorství pouze profesí, ale posláním. Jeho přístup vycházel z hlubokého respektu k původnímu dílu, k materiálu i k řemeslné tradici. Tyto hodnoty se staly základem rodinného odkazu.

TRADICE JAKO ZÁVAZEK

Řemeslo bylo předáváno přirozeně z generace na generaci a obstálo i ve složitých proměnách 20. století. Po roce 1989 na tento odkaz navázal David Fiala, který v roce 1992 založil vlastní restaurátorský ateliér. Z původně malé dílny vzniklo stabilní zázemí stojící na zkušenosti, důvěře a preciznosti. Pracovat pod vlastním rodinným jménem znamená přijmout odpovědnost
nejen za jednotlivé dílo, ale i za odkaz budovaný po generace. Každý zásah do historického artefaktu je zároveň pokračováním rodinného příběhu.

UMĚLEC I ŘEMESLNÍK

Restaurátor musí být současně řemeslníkem i umělcem. Musí rozumět historickým technikám, materiálům i stylům, ale zároveň mít cit a pokoru. Jeho cílem není tvořit nové, ale obnovit rovnováhu a čitelnost původního díla. Zkušený restaurátor dokáže pochopit záměr autora a citlivě navázat na jeho práci, aniž by narušil její autenticitu. Navzdory technologickému pokroku zůstávají tradiční postupy nenahraditelné. Materiály jako šelak, kostní klih či přírodní pigmenty respektují přirozené vlastnosti dřeva, plátna i kamene a umožňují dílům stárnout důstojně a přirozeně. Restaurátor tak propojuje minulost se současností a zachovává kulturní paměť.

ŘEMESLO JAKO NOSITEL PAMĚTI

Každý restaurovaný předmět nese stopy času i rukou svého tvůrce. Struktura dřeva, vrstvy barev či dobová patina vyprávějí příběh své doby. Restaurátor nedokáže vrátit čas, ale dokáže obnovit charakter a zachovat autenticitu. V tichu dílny, ve vůni dřeva a šelaku, vzniká práce, která odolává pomíjivosti. Restaurátorství je tak nejen technickým oborem, ale i formou kulturní odpovědnosti. Každé zachráněné dílo je mostem mezi minulostí a budoucností.

HISTORIE A BUDOUCNOST

Nadcházející období představuje pro ateliér Fiala významný milník – třicet pět let samostatného působení a zároveň více než sto dvacet let restaurátorské tradice v rodině. Za touto cestou stojí stovky obnovených artefaktů i důvěra těch, kteří svěřili své dědictví do rukou restaurátora. Restaurátorství není pouze profesí. Je způsobem myšlení, který vychází z úcty k minulosti a odpovědnosti vůči budoucnosti.

Kontakt: David Fiala

ART Atelier Fiala s. r. o.

Adresa: Na Chvalské tvrzi 2939/5, Praha 9 – Horní Počernice

E-mail: info@atelier-fiala.cz

Web: https://www.atelier-fiala.cz/

E-shop: https://eshop.atelier-fiala.cz/ 

Článek Tradice restaurátorství v rodině Fialů se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

🖊 Zdeněk Vacl   |  Pirelli

Kalendář Pirelli 2026 přináší návrat k tomu, co nás přesahuje. Norský fotograf a režisér Sølve Sundsbø v edici nazvané ŽIVLY zkoumá spojení ženy, přírody a vnitřních sil, které nelze vidět, ale lze je cítit. Výsledkem je vizuálně silná, intimní a překvapivě klidná výpověď o současné ženské identitě.

VÍCE NEŽ ČTYŘI ELEMENTY

Kalendář Pirelli byl vždy zrcadlem své doby. Nikdy však nebyl pouhou oslavou estetiky. Edice 2026 posouvá jeho význam dál – od vizuální dokonalosti k emocionální a existenciální hloubce.

Sølve Sundsbø pracuje s tradičními živly – zemí, vzduchem, ohněm a vodou, ale vědomě je rozšiřuje o nehmotné elementy, jako jsou energie, éter či světlo. Nejde o symboliku, ale o stav mysli. O to, co formuje člověka zevnitř.

„Nechtěl jsem být doslovný. Chtěl jsem zachytit emoce, instinkty a vnitřní stavy, které formují lidský život,“ říká Sølve Sundsbø. 

DIALOG ŽENY A PROSTORU

Fotografování probíhalo jak v otevřené krajině – na pláži Holkham Beach v Norfolku a v přírodě Essexu, tak ve studiích Londýna a New Yorku, kde Sundsbø využil monumentální LED projekce k vytvoření iluzivních přírodních scenérií.

Každý portrét vznikal jako dialog mezi fotografem a ženou, nikoli jako stylizovaná póza. Zachycuje energii okamžiku, vnitřní klid, napětí i sílu přítomnosti.

ZRALOST JAKO NOVÁ DEFINICE KRÁSY

Zásadním rozhodnutím bylo obsazení. Sundsbø si zvolil zralé ženy s příběhem, zkušeností a osobní hloubkou. Ženy, které nejsou ikonami proto, že odpovídají ideálu, ale proto, že jej dávno překročily.

Na 22 fotografiích se objevuje 11 výjimečných osobností – mimo jiné Tilda Swinton, Isabella Rossellini, Venus Williams či Eva Herzigová, která se stala titulní tváří kalendáře Pirelli 2026.

„Chtěl jsem fotografovat ženy, které obdivuji za to, kým jsou – ne jen za to, jak vypadají,“ vysvětlil Sølve Sundsbø.

Eva Herzigová jako klidný střed – je jednou z mála žen, které definovaly pojem supermodelky – a zároveň jej dokázaly překročit.

Přítomnost Evy Herzigové v kalendáři nepůsobí jako návrat do minulosti, ale jako silné ukotvení v přítomném okamžiku. Její portrét patří k nejtišším a zároveň nejvýmluvnějším v celé edici.

Eva se narodila v Litvínově a svou modelingovou dráhu začala koncem 80. let spolu s Terezou Maxovou. Již v patnácti se rozhodla odjet do Paříže, kde odstartovala hvězdnou kariéru. Přes původní nesouhlas matky nakonec získala podporu otce a vstoupila do světa módy, který ji proměnil v jednu z prvních českých supermodelek.

Během své kariéry spolupracovala s předními světovými značkami: Louis Vuitton, Versace, Dolce & Gabbana, Emilio Pucci, Giles Deacon a dalšími. Objevila se na obálkách Vogue, Elle, Harper’s Bazaar, Allure a dalších prestižních magazínů. Dnes, více než tři dekády od svého debutu, Eva zůstává symbolem nadčasové krásy, zralosti a osobní síly, která přesahuje jakékoli módní trendy. A přitom si udržela neotřesitelnou integritu – žádné aféry, žádné skandály – za což jsme na ni právem pyšní.

MILNÍKY EVY HERZIGOVÉ

• 1988–1989 – začátek modelingové kariéry

• Spolu s Terezou Maxovou se vydává do Paříže a vstupuje na mezinárodní módní scénu.

• 1994 – ikonická reklama Wonderbra „Hello Boys“

• kampaň, která ji katapultovala na světovou úroveň, stala se legendou outdoor reklamy.

• 1990–2000 – top modelka na molech a obálkách

• Spolupráce s Louis Vuitton, Versace, Dolce & Gabbana, Emilio Pucci, Giles Deacon.

• Obálky Vogue, Elle, Harper’s Bazaar, Allure a dalších prestižních magazínů.

• 1996–1998 – krátké manželství s Tico Torresem z Bon Jovi – soukromý milník, který však nijak nenarušil její profesionální dráhu.

• 2004 – filmová zkušenost – role Olgy Picasso ve filmu Modigliani, potvrzení jejího všestranného talentu.

• 2010 – stabilní rodinný život – s italským podnikatelem Gregoriem Marsiajem má tři syny a žije v Itálii.

• 2023 – módní návrat – objevuje se na mole značky Mugler, potvrzuje, že modeling není věkově omezený.

• 2026 – titulní tvář kalendáře Pirelli: ŽIVLY – symbol zralosti, klidu a ženské síly, která přesahuje estetické trendy.

Článek PIRELLI 2026: Živly se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

„Když maluji, je to jako bych psala poezii,“ říká Julie Kopová. Její abstraktní obrazy otevírají prostor pro imaginaci a potvrzují, že mladá česká malba má silný a sebevědomý hlas.

Malířka Julie Kopová (nar. 1995) patří k nejvýraznějším osobnostem nastupující generace českého výtvarného umění. Absolventka Akademie výtvarných umění v Praze našla svůj autentický výraz v abstrakci, v níž dokáže spojit poezii s energií barvy a gesta. „Když maluji, připadám si, jako bych psala poezii,“ říká. „Obrazy pro mě fungují jako metafory – nejsou doslovné, ale otevírají prostor pro imaginaci.“

Její tvorba osciluje mezi minimalismem a expresí. Některé obrazy zůstávají čisté, založené na jednoduché barevnosti a geometrické
kompozici, jiné explodují v dynamických liniích a asociativních tvarech. Právě ta-
to rozmanitost ukazuje, že Kopová není autorkou jedné polohy – dokáže pracovat s malířskou disciplínou i spontánností gesta. Inspiruje se také filozofií, kterou studovala, zejména ideou vznešenosti Immanuela Kanta. Ten vnímal estetický prožitek jako okamžik, kdy člověk nahlíží do prostoru nekonečna a neuchopitelného. Julie tuto kvalitu přenáší do svých obrazů, které nejsou doslovným sdělením, ale vizuální zkušeností, která diváka vtahuje za hranice rozumu i jazyka.Výsledkem jsou plátna, která působí současně intelektuálně i emotivně.

V názvech svých obrazů – Flamingo, Autumn či Asteroid – nabízí divákovi vodítko, aniž by cokoli přímo zobrazovala. Její práce funguje jako vizuální filozofie: evokuje atmosféry, nálady a vzpomínky, ale nikdy je neuzavírá do jednoznačné podoby. Tím dává prostor osobnímu čtení a vtahuje pozorovatele do intimního dialogu.

Kopová na sebe výrazně upozornila už během studií, kdy její diplomová práce zaujala kurátorku Adrianu Primusovou natolik, že jí v roce 2022 uspořádala první velkou sólovou výstavu v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Právě zde se poprvé v plné síle ukázala její schopnost spojit mladistvou energii s vyzrálým malířským jazykem.

Dnes patří Julie Kopová k vyhledávaným autorkám současné abstrakce. Její díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v Česku i zahraničí, objevují se na významných výstavách a stoupá i jejich sběratelská hodnota. Její obraz Asteroid byl dokonce vydražen v prestižní aukční síni Christie’s, což potvrzuje mezinárodní rezonanci její tvorby. Od menších kreseb v řádu desítek tisíc korun po velká plátna oceňovaná v řádech statisíců – to vše dokládá, že její práce rezonuje nejen s kurátory, ale i s veřejností a sběrateli.

Přesto zůstává věrná své vizi. Nesleduje krátkodobé trendy, ale buduje konzistentní malířskou cestu, která je hluboce osobní a přitom univerzálně srozumitelná. V jejím rukopisu se odráží odvaha, lyrika i vizuální síla – vlastnosti, které ji činí výraznou součástí současné umělecké scény.

Článek Julie Kopová: Filozofie a abstrakce se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Jadrane, vaše jméno je synonymem pro noblesní portréty. Co pro vás dnes fotografie znamená?

Fotografie je pro mě pořád cestou, jak objevovat pravdu. Nejen tu vizuální, ale hlavně tu vnitřní. Když někdo stojí před objektivem, nejde jen o vzhled nebo perfektní styling. Důležité je, co vyzařuje, co si s sebou nese z vlastního příběhu. A právě to se snažím zachytit.

Váš nový cyklus Ve stopách vzorů vzbuzuje velkou pozornost. Jak vznikl?

Dlouho jsem přemýšlel, jak obrazem vyjádřit vliv lidí, kteří nás formují. Rodiče, učitelé, mentoři, ale i veřejné osobnosti, které nás inspirují na dálku. Tak vznikl cyklus Ve stopách vzorů. Každý portrét je dialogem – mezi portrétovaným a jeho vzorem, mezi minulostí a přítomností.

Postupně se projekt rozšířil do tří samostatných kategorií. Ve stopách vzorů – děti, dospívající představuje mladé talenty a jejich inspirativní vzory. Ve stopách vzorů – osobnosti a jejich pokračovatelé se zaměřuje na mezigenerační kontinuitu, kdy zakladatelé a mentoři předávají zkušenosti svým následovníkům. A konečně Svět ve stopách českých vzorů připomíná české osobnosti, jejichž dílo a odkaz překročily hranice naší země a inspirují také v zahraničí.

Můžete prozradit konkrétní příklady?

Samozřejmě, je to velmi pestré. Mezi portrétovanými najdeme například houslového virtuosa Jaroslava Svěceného a jeho nadanou žačku Beátu, legendárního brankáře Dominika Haška s mladou talentovanou hokejovou brankářkou Leou, prof. Petra Neužila se studentkou medicíny Sandrou nebo architektku Evu Jiřičnou s jejím studentem – budoucím architektem. Vedle toho někoho inspirovali herci první republiky, jejich elegance a noblesa. Jiní našli své vzory mezi sportovci, kteří pro ně symbolizují disciplínu a vůli. A další vzhlížejí k umělcům, hudebníkům nebo malířům, kteří jim ukázali cestu k vlastní tvorbě. Je fascinující sledovat, jak odlišné, a přitom silné příběhy lidé nosí v sobě.

Jak tyto vzory převádíte do vizuální podoby?

Není to jen o tváři. Pracuji se světlem, pózou i prostředím. Pokud má někdo vzor v hudbě, hledám rytmus a pohyb. Pokud v herectví, pracuji s dramatem a výrazem. A když je to sportovec, snažím se zachytit napětí, energii a dynamiku. Každý portrét tak dostane symboliku, která propojí portrétovaného s jeho vzorem.

Co vás během práce na cyklu nejvíce překvapilo?

Jak hluboko v lidech vzory stále jsou. Když o nich začnou mluvit, úplně se rozzáří. A pak to cítíte i na fotografii. Někteří mi dokonce řekli, že díky projektu si uvědomili, kdo je v životě nejvíc ovlivnil. To je pro mě obrovské zadostiučinění.

Plánujete cyklus veřejně představit?

Ano, připravuji výstavu, která by měla být jiná, než byli lidé u mých portrétů zvyklí. Chci, aby návštěvník nebyl jen divákem, ale součástí příběhu. Aby měl pocit, že vstoupil do dialogu – nejen s fotografiemi, ale i se svými vlastními vzory.

A co se ve vaší tvorbě nemění?

Touha po estetice. Věřím, že krása má smysl a že harmonie není přežitek. Co se změnilo, je můj pohled na dokonalost – dřív jsem chtěl, aby portrét působil bezchybně. Dnes hledám opravdovost. A někdy je právě ona krásnější než dokonalost.

Jadran Šetlík i tentokrát přináší víc než jen obraz. Ve svém cyklu Ve stopách vzorů otevírá téma, které se dotýká každého z nás – kdo nás inspiruje, kdo formuje naši osobnost a jak se to promítá do toho, kým jsme dnes.

Jadran Šetlík – fakta v kostce

Raná léta a vzdělání: Fotografie jej zaujala už během studií, začínal experimentálními portréty a dokumentárními snímky.

Profesní začátky: První samostatné projekty realizoval v 90. letech, věnoval se především portrétům a módní fotografii.

Výstavy: Jeho práce byla prezentována v České republice i zahraničí – galerie Praha, Brno, Galerie Rudolfinum, pařížské a berlínské fotografické festivaly.

Publikace: Fotografie publikoval v časopisech zaměřených na umění, kulturu a lifestyle, včetně mezinárodních titulů.

Styl: Proslavil se spojováním noblesy a hloubky, precizní prací se světlem, důrazem na psychologii portrétovaného.

Nový cyklus: Ve stopách vzorů – portréty osobností (herci, sportovci, umělci), propojené s jejich životními vzory a inspirací.

Význam: Cyklus propojuje estetiku, introspekci a příběh – ukazuje, kdo nás formuje a jak se to odráží v osobnosti.

Článek Jadran Šetlík: Ve stopách vzorů se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Můžete nám krátce představit Nadaci Tomáše Bati a její hlavní poslání?

Nadace Tomáše Bati, kterou v devadesátých letech založil Tomáš Baťa junior, pečuje a hrdě šíří nadčasový baťovský odkaz napříč společností. Vytváříme prostředí, ve kterém se propojuje kulturní svět se světem podnikatelským. Navazujeme na filozofii Tomáše Bati, který vnímal komplexnost lidské společnosti se všemi jejími aspekty. Podporujeme kulturu, edukaci, komunitní život, zájmové skupiny a aktivitu mladých lidí, kteří mají chuť tvořit. To vše se děje na základě besed, tematických přednášek, workshopů, seminářů, výstav nebo pravidelné publikační činnosti.

Jaké hodnoty a myšlenky Tomáše Bati považujete za nejaktuálnější pro dnešní dobu?

Beru to komplexně. Tomáši Baťovi se postupem let podařilo vyvinout propracovanou filozofii, jejíž smyslem je navrátit lidem hrdost, vztah k práci a odvahu měnit sebe samé. Tato filozofie je nadčasová, fascinující a vesměs velmi jednoduchá, protože je postavená na selském rozumu. Je potřeba si uvědomit, že Baťovy podnikatelské úspěchy nebyly podmíněny štěstím či náhodou, ale výsledkem kontinuální práce. Naučil se vnímat lidi a chápat jejich příležitosti, obavy a přání. Nikdy nehodnotil člověka podle majetkových poměrů, ale podle osobní odvahy a odhodlání pracovat. Řídil se hlavní myšlenkou, že odvaha je polovina úspěchu. Pochopil, že je potřeba nejprve vybudovat sebe a stát se následování hodným pro své okolí bez ohledu na to, zda chcete působit na své spolupracovníky, přátele či společnost.

Co vás osobně přivedlo k nadaci a jakou roli v ní zastáváte jako projektový a PR manažer?

Měl jsem štěstí, protože v rámci své publikační činnosti jsem jednoho dne dělal rozhovor s Gabrielou Končitíkovou, současnou ředitelkou nadace, která mi sdělila, že toho času rozšiřují tým. Okamžitě mě tato informace zaujala. Znaven každodenním zpravodajstvím v komerční televizní stanici jsem cítil, že chci od pracovního života něco jiného, něco víc. A být členem „baťovského“ týmu se jevilo lákavě. Byla to výzva. Chtěl jsem být alespoň nepatrně platný ve svém rodném městě, potažmo kraji a podílet se na smysluplné činnosti, která má přesah, hlubší význam a nabízí spoustu možností pro tvůrčí kreativitu. Na starost mám přípravu veškerých projektů, které patří k jakýmsi vlajkovým lodím nadace, stejně tak se ale starám o projekty novější, které vznikly až po mém nástupu, jako třeba pravidelný kulturně-společenský program s názvem Večerní čaj, který Zlíňáci okamžitě vzali za svůj. Do toho pak komunikuji s médii, partnery a starám se o sociální sítě.

Vaše nadace spolupracuje s Expedicí Z101. Můžete nám přiblížit, jak tato spolupráce vznikla a v čem konkrétně spočívá?

Jak už to bývá, velké projekty se mnohdy rodí z nenápadných situací a s Expedicí Z101 tomu nebylo jinak. Když nám Tomáš Vaňourek poslal fotografii jedné africké továrny firmy Baťa, zaujala nás a okamžitě jsme přemýšleli, jak z ní vytěžit víc. Naštěstí máme dobré vztahy jak s rodinou Baťa, tak také se světovým vedením firmy, tudíž se nám podařilo domluvit natáčení přímo v tamním baťovském areálu. A u jednoho nezůstalo. Z keňského Limuru putovala Expedice Z101 do zambijské Lusaky či do Gweru v Zimbabwe a vznikly fantastické, a hlavně autentické reportáže, které ukazují, jak se podle baťovské filozofie žije v Africe. Jde o zajímavé svědectví. V současné době dokonce připravujeme dokumentární snímek, který celý tento příběh zasadí do historického kontextu – divákovi ukáže, do jaké míry byl Baťa skutečně nadčasový, nemluvě o tom, že Afričanům nebo Indům ukáže, že Baťa je opravdu náš, že pochází ze Zlína, potažmo z Československa, nikoliv z jejich krajů, jak si mnozí – a že jich je – mylně myslí.

Expedice Z101 navazuje na odkaz cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Jakým způsobem podle vás tento projekt rezonuje s filozofií Tomáše Bati?

V počínání Expedice Z101 vidíme odvahu tvořit, poznávat, rozvíjet se, překonávat každodenní překážky, hledat všemožné cesty, přinášet hodnotu společnosti a v neposlední řadě také vzdělávat ostatní. To všechno jsou principy, které razil Tomáš Baťa a stejně tak nebyly cizí ani pánům Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi.

Jaké výzvy jste během spolupráce s Expedicí Z101 museli překonat a co vám tato spolupráce přinesla?

Momentálně si nevybavuji žádné velké výzvy, na tuto otázku by vám lépe odpověděli spíš Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová, kteří byli v terénu. My jsme situaci jistili ze zámezí ve Zlíně, pomáhali oběma dobrodruhům s potřebnými formalitami, dodávali jsme jim nutné kontakty a poskytovali historické materiály pro lepší orientaci v celém tématu. Každopádně tato spolupráce nám opět potvrdila, jaký byl Tomáš Baťa vizionář, když dané země, ve kterých továrny budoval, nevykořisťoval, ale obohacoval. K práci v zahraničí totiž přistupoval s myšlenkou, že je potřeba vyjednat obchod pro obě strany výhodný. Věděl, že země, se kterými chce firma Baťa spolupracovat, je zároveň potřeba i rozvíjet. Proto, jak už jsem zmínil, berou v Africe, stejně jako třeba v Indii Baťu za svého, protože i ta továrna je prostě „jejich“.

Vidíte v budoucnu další možnosti, jak by mohla Nadace Tomáše Bati spolupracovat s podobnými projekty?

Spolupráce je základ. Rádi podporujeme všemožné projekty, nejenom cestovatelské, stejně tak se s chutí pouštíme do nejrůznějších spoluprací, pokud nám však dávají hlubší smysl. S tím pak souvisí skutečnost, že si jak partnery, chcete-li po baťovsku, tak spolupracovníky opravdu pečlivě vybíráme, protože nejenom, že ctíme veškeré baťovské hodnoty, ale taky hlídáme, aby bylo se jménem Baťa nakládáno poctivě a správně.   

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům ohledně odkazu Tomáše Bati, Expedice Z101 nebo obecně podpory podobných projektů?

Ať si jdou za svými, byť sebemenšími sny. Může to znít jako klišé, ale ze své zkušenosti mohu potvrdit, že to funguje. Kus pravdy najdeme v zásadních citátech Tomáše Bati, že „svět patří smělým“ a „nadšení dává křídla“, a je úplně jedno, čemu se každý z nás věnuje. Hlavní je dělat věci poctivě, radostně, pokorně a trpělivě. Výsledky se dřív nebo později dostaví.

Autor: Šárka Kmínková

Článek NADACE TOMÁŠE BATI A JEJÍ HLAVNÍ POSLÁNÍ se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.

Kalendář Pirelli 2025 s názvem „Přehodnocení a odhalení“, který vytvořil renomovaný americký fotograf Ethan James Green, byl 4. prosince 2024 představen v ikonickém prostředí Casablanca Sky Baru v Praze. Tento 51. ročník se vrací k oslavě přirozené krásy lidského těla a znovu potvrzuje pověst kalendáře Pirelli jako jedinečného uměleckého díla a kulturní ikony.

Světová premiéra kalendáře proběhla 11. listopadu v Londýně. V Praze jej slavnostně odhalila moderátorka Inna Puhajková. „Kalendář Pirelli není jen umění, je to příběh krásy a odvahy,“ uvedla při příležitosti českého představení.

UMĚNÍ Z MIAMI DO PRAHY

Fotografie vznikly na historických plážích Virginia Key Beach Park v Miami. Ethan James Green zachytil herečky, modely, umělce a zpěváky z celého světa, včetně Hunter Schafer, Padmy Lakshmi, Vincenta Cassela, Simone Ashley či jihokorejské herečky Hoyeon. Fotograf se sám objevil na jedné z fotografií, což je v historii kalendáře výjimečné. 

„Jediný, koho jsem mohl zachytit zcela nahého, jsem byl já sám,“ komentuje Green, čímž zdůrazňuje svou ochotu přinést kalendáři osobní rozměr a autentické poselství.

OSLAVA RŮZNORODOSTI A SPOLUPRÁCE

„Naše představy o kráse se rozšířily a vyvíjejí se,“ vysvětluje Green. „Chtěl jsem zachytit současnou krásu a představit ji prostřednictvím kalendáře Pirelli, který ji oslavuje již více než šest desetiletí. Název ,přehodnocení a odhalení‘ odkazuje k návratu ke kořenům kalendáře a k oslavě těla novými způsoby, které reflektují současnou dobu.“

ESTETICKÁ ROZMANITOST A TÝM ZA OBJEKTIVEM

Každý z dvanácti modelů byl zachycen ve dvou podobách – v černobílém a barevném provedení. Tento přístup umožňuje hlubší vizuální a emocionální spojení s divákem, a zároveň odráží Greenovu schopnost pracovat s různými médii. Na tvorbě kalendáře se podílela řada uznávaných profesionálů, včetně módní ředitelky Tonne Goodman. „Hlavní výzvou bylo ukázat krásu těla způsobem, který kombinuje eleganci s odvahou a otevřeností,“ vysvětluje Goodman.

LOKACE A NÁROČNOST FOCENÍ

Fotografování probíhalo v květnu a červnu. Zatímco květen nabídl jasné nebe, červnové deště přinesly do výsledných snímků dynamiku a větší rozmanitost. Green zdůrazňuje, že jedinečná atmosféra lokace a přirozené podmínky pomohly zachytit autenticitu každého portrétu.

INSPIRACE MINULOSTÍ

Green se především inspiroval ikonickými kalendáři Richarda Avedona a Herba Rittse z 90. let, které zachycovaly nadčasovou krásu modelů. „Chtěl jsem vytvořit něco, co bude relevantní i za 20 let a stane se odkazem pro budoucí generace,“ říká Green. Tento ročník odkazuje k návratu k původní filozofii kalendáře Pirelli – oslavě přirozené krásy těla.

DRAŽBA A CHARITATIVNÍ POMOC

Kalendář Pirelli již více než 20 let pomáhá v České republice. I letos se jeho výtisk vydraží na benefiční internetové aukci, která proběhne 10. prosince na zpravodajském portálu iDNES.cz. 

„Charitativní aukce prestižních kalendářů Pirelli jsou s portálem iDNES.cz spojeny už od roku 1992 a dosud se na podporu onkologicky nemocných podařilo vybrat už bezmála 5 milionů korun. Věříme, že ani v této ekonomicky náročné době nebude chybět dobrá vůle našich dražitelů a podaří se získat potřebnou částku. Předem děkujeme všem, kteří se do aukce aktivně zapojí,“ říká Miloslava Nováková, ředitelka Corporate Affairs pro Česko a Slovensko mediální skupiny MAFRA. 

Do dražby se může zapojit každý, kdo chce podpořit dobrou věc. Výtěžek poputuje na podporu Masarykova onkologického ústavu v Brně, kde dlouhodobě poslouží k rozvoji špičkového vybavení a pomůže zlepšit péči o pacienty.

„Děkujeme společnosti Pirelli za dlouholetou spolupráci, která každoročně významně přispívá ke zlepšení našich služeb pro pacienty,“ říká mluvčí Masarykova onkologického ústavu Klára Jirkovská.

Výnos z letošní dražby bude konkrétně využit na financování virtuálních brýlí pro onkologické pacienty. Tyto brýle budou součástí vybavení nově vznikajícího moderního edukačního a informačního centra v Centru inovativní a podpůrné péče MOÚ. Virtuální brýle poslouží nejen v rámci centra, ale také na dalších odděleních nemocnice. 

„Momentálně spolupracujeme s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně na vývoji VR aplikace pro tyto brýle, ale chybí nám hardware, tedy samotné brýle a příslušná technika. Virtuální brýle významně přispějí k zefektivnění edukace pacientů a k porozumění jejich léčby. Brýle bychom do budoucna také rádi využili pro návštěvníky vznikajícího Centra prevence k lepšímu pochopení obsahu screeningových vyšetření. Pokud to umožní výše výtěžku, plánujeme prostředky částečně využít také na pořízení antidekubitních matrací, které zvyšují pohodlí pacientů a podporují prevenci proleženin a zdravotních komplikací,“ doplňuje Jirkovská.

„Kalendář Pirelli není jen uměleckým dílem, ale také symbolem pomoci. Jsme hrdí na to, že kalendář Pirelli přispívá k tak významným účelům,“ dodává Zdeněk Vacl z Pirelli. „Letos jsme díky nadšení Ethana Jamese Greena a jeho týmu vytvořili dílo, které inspiruje a zároveň pomáhá.“

Dosud bylo touto formou vybráno přes 4,8 milionu korun. Výtěžek putoval na podporu špičkového vybavení nemocnic a pomáhal při léčbě pacientů.

O společnosti Pirelli:  

Pirelli, založená 1872, je předním světovým výrobcem pneumatik. Specializuje se na spotřební pneumatiky pro automobily, motocykly a jízdní kola včetně souvisejících služeb. S vyspělou technologií a více než 3 900 homologacemi od předních automobilových výrobců se Pirelli etablovala jako lídr v segmentu high-value pneumatik.  S cílem dosáhnout excelentního výkonu, bezpečnosti a ochrany životního prostředí investovala v roce 2022 přibližně 5,5 % příjmů ze svých produktů do výzkumu a vývoje. S více než stoletou historií v motorsportu je Pirelli zapojeno do více než 350 soutěží. Je „spolusponzorem“ týmu Luna Rossa Prada Pirelli, je globálním partnerem FC Internazionale a podporuje zimní sporty a dobrodružství navigátora Ambrogia Beccaria. Kromě toho Pirelli vydává kalendář zachycující společenské změny, provozuje umělecký prostor Pirelli HangarBicocca a prostřednictvím své nadace se stará o kulturní dědictví společnosti. Pirelli je oceněna za svůj závazek k udržitelnosti a zařazena do významných indexů, včetně Dow Jones World a Europe Sustainability.

Článek Pirelli 2025 se nejdříve objevil na Prestigemedia.cz.